Historie hokejového Zlína

Varování týmu v předešlé sezoně stačilo a v ročníku 1984/1985 dosáhlo mužstvo nejlepšího umístění v historii klubu a získalo bronzové medaile za třetí místo! Přišel první medailový zisk, na který příznivci čekali dlouhou dobu. Vše začalo v létě, kdy přišel zkušený pardubický hokejista a trenér Zdeněk Uher, po jeho boku stáli Ladislav Maršík a Ota Mrlík.

S každým novým trenérem přichází i řada nových názorů na způsob hry. Bylo vcelku logické, že došlo opět k řadě změn. Někteří hráči odešli, další byli dáni na hostování a někteří měli statut tzv. střídavého startu. Z vojny se po Antonínu Stavjaňovi vrátil i Rostislav Vlach, z Opavy přišel Radim Raděvič, stabilní místo si v mužstvu vybojovali rovněž juniorští reprezentanti Michal Tomek a Tomáš Kapusta. V plné formě byl brankář Jiří Králík, který celou sezonu odchytal v životní formě. Z olympiády v Sarajevu si přivezl v únoru 1984 stříbro, aby výborné výsledky v klubu korunoval světovým zlatem na světovém šampionátu v Praze.

Zkrátka celá sezona proběhla v maximální herní pohodě, nepřišla žádná herní krize. Po úspěšném vstupu do soutěže rostl postupně i výkon pouze průměrných hráčů, a tak se zrodila jednoznačně nejúspěšnější sezona v historii oddílu. Sedmnáctá ligová sezona se zapsala bronzovým písmem do historických análů oddílu. Ligovým vítězem se stala Dukla Jihlava se skvělým průměrem 5,6 vstřeleného gólu na zápas. Přesto jihlavští vojáci nedokázali nad gottwaldovským mužstvem ani jednou vyhrát. Velkou zásluhu na této radostné bilanci měl gólman Králík, který mužstvo z Vysočiny dobře znal ze svého působení v tomto klubu. Zajímavostí je, že nejméně branek za celou sezonu obdrželi právě hráči TJ Gottwaldov.

Jak tehdy hodnotil trenér Zdeněk Uher celý tým i jednotlivé hráče? „Skok z jedenáctého na třetí místo byl překvapením i pro mne samotného. Mám z něj samozřejmě radost, ale nelze jej přeceňovat. Těžili jsme z toho, že jsme měli dobře složené mužstvo. Dostatek hráčů mladé, střední i starší generace, kvalitní příprava i dobré vztahy v kolektivu. Podmínky pro hokej jsou v Gottwaldově už dlouho na vysoké úrovni. (podpora orgánů patronátního podniku JZD a dalších organizací) výkony mužstva však dlouho nebyly adekvátní. Až letos se vše podařilo skloubit. Tým hrající léta jen o záchranu si začal věřit, získal motivaci a výsledek se dostavil.

Bronz je dílem kázně a bojovnosti celého kolektivu. Bez dobrých vztahů mezi hráči, kteří si dovedli navzájem pomáhat, bychom ji nikdy nedosáhli. Přesto jsme měli v mužstvu osobnost – Jirku Králíka. Udával tón po herní i morální stránce. Dokázal tým podržet v kritických situacích, na druhé straně povzbudit kluky k nejlepšímu výkonu a hráči ho uznávali i „brali“. Byl v našem kolektivu nesporně „jedničkou“. Po jeho odchodu do zahraničí musíme po něm zacelit mezeru. Chtěl bych mu poděkovat, co pro kolektiv a celý zlínský hokej udělal.

Naše hra byla založená především na dobré obraně umocněné navíc výkonem Králíka. Oporou byl po celou sezonu Sedlák, který velmi dobře plnil roli kapitána. Výborně bojoval i Stavjaňa. Nejpříjemnějším překvapením byl pro mě ale výkon dvojice Peterka – Stavjaňa, jež patřila v průměru k nejlepším. Zejména Peterka udělal velký výkonnostní skok kupředu. Albrecht bez možnosti letní přípravy odváděl dík bojovnosti a příkladnému přístupu ke hře i tréninkům maximum. Čajka má přehled a smysl pro kombinaci, musí však zlepšit střelbu a orientaci před brankou.

Z útočníků zaslouží ocenění především Santarius. Byl nejlepším střelcem a dokázal zahrát na obou křídlech, což je pro mužstvo důležité. Ve druhé polovině sezony si obdobně vedl i Jiskra. Hodně se zlepšil Pelc, který vytvořil s Čechem dvojici, která byla část sezony naší rozhodující sílou. Vodák odvádí vždy maximum. Je to univerzální hráč, a když hrál s mladými, šel jim příkladem. Rosťa Vlach byl pro kolektiv posilou, a pokud se zlepší v koncovce, měl by mít otevřenou cestu do reprezentace.

Kapusta při své osobní i sportovní ctižádosti roste určitě v dobrého hokejistu. Tomek má na víc, než odváděl. V poli si uhrál své, měl by se však prosadit i střelecky – rozhodně na to má. Požárek je dobře vybavený hokejista, musí ale do hry dávat více srdce. Kořený měl sezonu s problémy. V přístupu k tréninku je však poctivý a je to typický vyznavač silového hokeje.

Říha se vracel na ligový led po roční přestávce a to je velice těžké. Dostal však důvěru a postupně ji vrátil. Více jsem očekával od trojice Chalánek-Dobiášek-Buřič (ten ale doplatil na zranění), Pecivála i Mezka, jenž by se měl více prosazovat v koncovce."

Trenéři: Zdeněk Uher, Ladislav Maršík, Otto Mrlík

VEDENÍ KLUBU

Předseda oddílu: František Šimlík, členové: Zdeněk Buchta, Miloš Sláma, Petr Mlčák, Věroslav Juránek, Bohumil Kožela, Miroslav Olivík, Marián Rúčka, František Zálešák, Josef Matějčný, František Vojtěšek.