Historie hokejového Zlína

Narozen: 3. července 1949 ve Zlíně. Výška: 176 cm. Váha: 75 kg. Číslo dresu: 21. Přezdívka: Wasser.

V roce 1973 při honbě za korunou krále střelců druhé nejvyšší soutěže v předposledním zápase s Prostějovem nastřílel čtyři góly. Už podruhé v kariéře. „Celá pětka hrála na něj. Před utkáním se domlouvali,“ přiznal po zápase kouč Jaroslav Stuchlík. Povedlo se. Tehdy 23letý Jiří Vodák byl s 26 trefami nejlepším kanonýrem II. ligy.

Kdo také nosil číslo 21?

Je to jen malý střípek příběhu střelce, jemuž celkem napočítali 412 gólů v 890 zápasech v dresu Gottwaldova včetně přátelských, pohárových a mezinárodních utkáních. „Pojetí hokeje bylo trochu jiné. Nehrálo se tak silově, jako dnes. Hrál jsem proti takovým hráčům, jako byli Nedomanský, Hlinka, v obraně Machač, Pospíšilové, nebo Horešovský, který v tu dobu byl asi nejrobustnější obránce u nás. Tam byla výhoda, že třeba na ty drobnější a rychlejší nebyli zvyklí,“ popisoval kdysi dnes 69letý Jiří Vodák.

Ve 14 prvoligových sezonách Jiří Vodák odehrál 409 zápasů a nastřílel 96 branek. Dominantním byl ve druhé nejvyšší soutěži, kde ve 176 utkáních nasázel 144 gólů. V polovině ledna 1977 dokonce v Karviné nastřílel pět gólů, dvakrát zažil čtyřgólový večer a další tři zápasy završil hattrick. „Nedělalo mi velké potíže dávat góly,“ vykládal kdysi Vodák.

„Jirka byl hokejový nezmar, který šel s obrovským nasazením do každého zápasu. Cholerik, který všechno prožíval. Vynikající bruslař a dobrý parťák. Kdyby měl ještě o něco lepší koncovku, byl by určitě i platným hráčem pro národní tým,“ glosoval Vodáka jeho spoluhráč Bohumil Kožela.

Ano, navzdory čichu na góly se do československé reprezentace nikdy nedostal. Nejblíže jí byl před MS 1972 v Praze, kde absolvoval celou závěrečnou přípravu, do užšího kádru se ale neprobojoval. „Prakticky jsem odehrál jedno utkání za áčko národního mužstva, ve kterém jsme v sezoně 1980-81 v Ústí nad Labem prohráli s Finskem. Oni pak zveřejnili, že to bylo béčko nároďáku,“ tvrdil Vodák.

„Trošku to zamrzí, že si člověk nezkusil přičichnout k mezinárodnímu hokeji za národní tým. Nechci to moc rozvádět, ale jeden start jsem měl mít zapsaný. Více utkání jsem odehrál za béčko, nebo v dresu Českého Lva. Když jsme byli na turnaji v Rusku, byl jsem tam vyhodnocen nejlepším hráčem. Bylo to pro mne ocenění, že za něco stojím mezi hráči, kteří se častěji objevovali v mužstvu,“ poznamenal.

Z Gottwaldova měl do národního mužstva dál. Kromě dvou let povinné vojenské služby v Dukle Jihlava totiž doma odehrál téměř celou svoji kariéru. Drobný křídelní útočník patřil mezi opory týmu s „géčkem“ na prsou dlouhá léta. Bojovnost, nasazení, tréninková píle a střelecké schopnosti patřily mezi jeho přednosti. „Měl vynikající kondici. Bylo tady málo hráčů, kteří ji měli jako on,“ ocenil Vodákovu fyzičku Kožela.

Na vojně v Jihlavě Vodáka chtěly Sparta a Plzeň. Po splnění služby se opět ozvaly Sparta a Kometa Brno, poté i Litvínov. Nabídku předložila Karviná, která v té době měla ambice postoupit do první ligy. Vždy zůstal. „Tenkrát nešlo hrát během jedné sezony ve více klubech, jako je tomu dnes. Navíc když se kluby na přestupu nedohodly, hrozilo, že si člověk dvě sezony nezahraje. Já jsem neměl takovou troufalost, proto jsem se vždy rozhodl zůstat,“ vysvětloval Vodák.

Soupeři nám fanoušky záviděli, vzpomínal Vodák

Prvoligové medaile se dočkal až v šestatřiceti letech v sezoně 1984/85, která byla vrcholem jeho generace. „Byl to pro nás moc dobrý rok. Měli jsme po řadu let bojů o záchranu už dobře rozpracovanou defenzívu, hru dozadu, hráli jsme v pohodě, bez tlaků na psychiku. Fazonu chytil brzy Jirka Králík a začali si věřit i ostatní. Hrál se chytrý hokej, snad i chytřejší než je k vidění dnes. Dnešní hokej je zásluhou silového pojetí přece jen o něčem jiném,“ srovnával Vodák, který dnes patří mezi deset oceněných hráčů, jimž visí dres pod stropem Zimního stadionu Luďka Čajky. „Je to čest a uznání celé mé práce pro zlínský hokej.“

Po skončení aktivní kariéry trénoval Vsetín, Uherské Hradiště a Hodonín v nižších soutěžích. V sezoně 1996/97 dělal v extralize asistenta Horstu Valáškovi, respektive Eduardu Novákovi. Sezona však nedopadla úplně nejlépe, proto po sezoně trenérskou činnost ukončil. „Byl jsem v první chvíli překvapený a následně jsem cítil i pocit potěšení a radosti, že mi Horst důvěřoval. K té sezoně bych se však nechtěl vracet, protože mi ukázala pozitiva, ale i negativa. Mám na to svůj vyhraněný názor,“ dodal Vodák, který poté pracoval v otrokovické firmě Petra Lešky staršího zabývající se výrobou a prodejem sportovních dresů.

Těší mě, že jsem ve Zlíně nebyl zbytečně, říká jubilant Vodák

VIZITKA JIŘÍHO VODÁKA

Jiří Vodák začínal s hokejem na dnešní dobu poměrně pozdě – až ve svých čtrnácti letech. Hrál v žácích a pak přešel přes „B“ do „A“ dorostu TJ Gottwaldov, se kterým vyhrál i přebor republiky.

 „Každý z hráčů, který nastupuje na led chce hrát co nejlépe, vždyť se na něj dívají tisíce očí. Někdy se však nedaří ani při nejlepší vůli. Hráč bývá často ovlivněn fyzickou kondicí – někdy i lehkou nemocí a i psychicky nemusí být vždy v nejlepší pohodě. Je to přece člověk jako každý z diváků. Jenže diváci chtějí vidět jen nejlepší výkon. To hráč objektivně řečeno vždycky při vší snaze nemůže. Ale myslím, že většina příznivců, kteří hokej mají rádi, to chápe.“

"V sezoně 1984/1985, kdy jsme získali bronz, mi bylo tehdy už šestatřicet let, i tak jsem hrál v základní sestavě. Byl to pro nás moc dobrý rok. Měli jsme po řadu let bojů o záchranu už dobře rozpracovanou defenzívu, hru dozadu, hráli jsme v pohodě, bez tlaků na psychiku. Fazonu chytil brzy Jirka Králík a začali si věřit i ostatní. Hrál se chytrý hokej, snad i chytřejší než je k vidění dnes. Dnešní hokej je zásluhou silového pojetí přece jen o něčem jiném!"

text: Jaroslav Týma, Dáán  Archív, kniha zlatá cesta, aneb 75 kroků na vrchol

foto: Archív.

pozn. ve statistice nejsou zahrnuty přátelské, pohárové a mezistátní údaje.

(I lidský faktor mohl selhat, najdete -li nějakou chybu, hlaste mi ji. )

Podpořte web a pomozte druhým!