Jdi na obsah Jdi na menu

*****HOKEJ, VÝKLADNÍ SKŘÍŇ MĚSTA ZLÍNA*****

Jaroslav Stuchlík st.: "Je pěkné, když má klub svou paměť a je na svou historii hrdý.“

SK Baťa Zlín 1928-1945.jpgSokol Botostroj Zlín 1948-49.jpg

ZK Baťa Zlín 1945-1948.jpg

Sokol Svit Gottwaldov 1949-1952.jpgSpartak a Jiskra Gottwaldov 1952-1958.jpg

TJ Gottwaldov 1958-1990.jpg

SK Zlín, AC ZPS Zlín 1990-1997.jpg

HC ZPS Barum Zlín 1997-1999.jpg

HC Continental Zlín 2000-2002.jpg

HC Continental Zlín 2000-2002.jpg

HC Hamé 2002-2007.jpg

HC RI Okna Zlín 2007-2009.jpg

 


Obrazek

Narozen: 14. ledna 1952 v Hodoníně

Výška: 180 cm. Váha: 76 kg. (v roce 1985)

Číslo dresu: 17, 25.

Bývalé kluby: Hodonín, Gottwaldov (1974-1987 a 1988/89), Vojvodina Novi Sad.

Největší úspěchy: 3. místo v sezoně 1985 v Gottwaldově, 3x postup z kvalifikace proti Liptovskému Mikuláši, Zvolenu a Dubnici.

 

Premiéra v nejvyšší soutěži: 1. kolo: 10. září 1974 Gottwaldov - Pardubice 2:4 (1:1, 1:1, 0:2)

Premiérový gól v nejvyšší soutěži: 8. kolo: 4. října 1974 Gottwaldov - Kladno 2:2 (0:1, 1:1, 1:0)

Je symbolem věrnosti a vzorem oddanosti. 

Kdysi přišel a zůstal. Už pětačtyřicet let. 

Odehrál celkem 1026 utkání ve žlutomodrém. Téměř patnáct sezon a 441 zápasů v nejvyšší soutěži. A proto jeho dres s číslem sedmnáct visí mezi dalšími „nesmrtelnými“ legendami zlínského hokeje u stropu Zimního stadionu Luďka Čajky.

Čtyři sezony od roku 1983 až 1986 nosil dokonce kapitánské céčko a jako vůdce kabiny se podílel na první medaili v dějinách zlínského hokeje. Od roku 1990 se jako kustod a správce majetku stará o chod zlínské kabiny a servis hráčům. Je jejich vrbou. Ne nadarmo mu občas říkají "Taťko".

„Už jsem toho tady dost viděl, slyšel i zažil,“ usmíval se Sedlák, který do Gottwaldova přišel ve 22 letech v roce 1974 z Hodonína na doporučení trenéra Františka Schwacha.

„Na přestupu se tenkrát podíleli bývalí funkcionáři pánové Kožela a obránce-Miloslav-Sedlák.jpgJuránek. Ve hře tam bylo ještě Brno a Plzeň, ale znalost a blízkost prostředí sehrála rozhodující roli. Dukla Hodonín hrála tenkrát prakticky stejnou soutěž, jak Gottwaldov, takže i známosti s některými hráči hrály určitou roli v rozhodování,“ přiznal Sedlák.

Tím myslí Josefa Jenáčka, Zajíčka nebo Vojáčka, které potkal s hodonínské Dukle na vojně. Před ní ještě odehrál dvě sezony za muže ve Slovanu Hodonín. Poté už jeho kroky vedly do města bot.

Premiéru v nejvyšší soutěži si odbyl 10. září v prvním kole sezony 1974/1975 doma proti Pardubicím (2:4), na gól si počkal do 4. října proti Kladnu (2:2), kdy propálil ve druhé třetině brankáře Krásu od modré čáry. Celkem dal 64 gólů, přidal 78 asistencí a se 142 kanadskými body je v klubovém hodnocení produktivity obránců čtvrtý. Před ním ční pouze ranaři od modré čáry z nedávné výjimečné generace jako Martin Hamrlík, Jiří Marušák a Radim Tesařík. Střelecky nejúspěšnější období měl v ročníku 1982/1983, kdy nasázel na zadáka výtečných dvanáct gólů.

Začínal vedle zkušeného Herčka. Ten mu pomáhal společně s Ladislavem Maršíkem zapadnout do kolektivu a získávat herní jistotu. Vždycky mu více "seděla" spíše role útočného beka. Hrával ve dvojici společně s Venerou, Stavjaňou, Albrechtem nebo Robertem Svobodou.

„Nedělal jsem v tom žádné rozdíly. Snažil jsem se s každým na ledě vyhovět a porozumět. Je fakt, že mi na začátku pomohl pan Herčko, když jsem byl mladý. Pak jsem zase já rozdával zkušenosti mladším,“ vysvětloval.

Sedlák s hokejem přitom začínal relativně pozdě, neboť až ve třinácti letech začal hrát v žákovském týmu Hodonína vedeném jeho otcem a dotáhl to až do dorostenecké ligy.

„Hokej jsem klukovsky pochopitelně začínal na přírodním ledě, když v Hodoníně zamrzlo, ale měl jsem velmi rád i fotbal a také jsem provozoval atletiku. Běhal jsem sprinty, ale házel jsem i diskem a koulí. Měl jsem tehdy i nabídky v tomhle sportu pro přestup do Gottwaldova, aniž bych tušil, že v tomhle městě nakonec budu tak dlouho hrát a žít,“ podotkl Sedlák, který zažil všechny tři úspěšné kvalifikace o první ligu s Liptovským Mikulášem, Zvolenem i Dubnicí, kde svými trefami pomáhal k postupu. Klíčová už podle něj ale byla druholigová sezona 1978/79.

Tehdy bylo hokeji ve Zlíně padesát let a tak jsme si všichni podvědomě říkali, že tenhle sestup by měl být opravdu poslední. A jak se ukázalo, byl. I přes další hráčské hemžení zůstala v mužstvu vždycky ta pevná "zlatá jistota", do níž jsem se snad měl tu čest taky započítávat. Ta se postarala o to, že jsme druhou ligu v ročníku 1979/80 zase přesvědčivě vyhráli,“ připomněl poslední postup mezi elitu Sedlák, který tehdy přispěl šestnácti góly.

Největším úspěchem kariéry je bezpochyby bronz z ročníku 1984/1985, kde tým pod vedením kapitána skončil za Duklou Jihlava a Košicemi. „Mužstvo bylo dobře poskládané, které dal dohromady velice poctivý a pracovitý trenér Uher. Vtiskl nám nějaký herní systém, který se dodržoval. Ta součinnost mužstva od brankáře Králíka, po posledního útočníka byla dobrá. Mužstvo bylo velice dobře připravené. Základ všeho je pak být zdravý. Pak když přijde forma, podpořená kvalitním brankářem, lze doufat v úspěch,“ má jasno Sedlák.

Obrazek

Aktivně ve Zlíně působil až do sezony 1986/87. Pak svou kariéru uzavíral ještě jeden rok v jugoslávské první lize - ve Vojvodině Novi Sad. Nebyl to ještě ale úplný konec, protože pomáhal týmu TJG ještě víc, než půl roku v nadcházející sezoně, kdy vznikly problémy s obránci. Od konce listopadu tak pomohl vytáhnout tým ode dna alespoň na spásnou devátou pozici - jediný bod před hrozbou účasti v prolínací soutěži. Ta by asi nebyla ozdobou právě v tomto roce slavného šedesátého výročí klubu.

„Prožíval jsem tady naplno radosti i strasti, které poznamenaly také nemilým úrazem oka v roce 1985 závěr mé kariéry, která ještě nemusela končit tou Jugoslávií. Myslím, že jsem toho tady už dost viděl, slyšel i zažil. Od amatérismu, který i vzhledem k okolnostem velmi pomalu přerůstal k profesionálnějším zkušenostem, se už teď došlo skutečně k výraznému zkvalitnění kádru, čerpajícímu z vlastních odchovanců majících také ke Zlínu a klubu bližší vztah a doplňovanému pouze špičkovými hráči odjinud. Dříve se mnohdy o skutečných posilách nedalo zase až tak moc hovořit. A právě ten vztah, patriotismus, pro klub i město, jak jej známe z řady jiných klubů, to je velmi důležitý základ trvalých úspěchů.“

To pravila ztělesněná VĚRNOST.

Autor: Daniel Ostrčilík s využitím archívů, foto: časopis Stadion, Archív klubu