Narozen: 6. prosince 1958 v Přerově
Výška: 189 cm. Váha: 91 kg (míry jsou v době hráčského působení v Gottwaldově)
Pro Miloše Říhu staršího byl Zlín zakletý.
Sotva přišel z Vítkovic jako mistr z roku 1981 a člen béčka reprezentačního béčka do Gottwaldova, sezona pro Miloše Říhu skončila bouračkou už v říjnu 1983. Tehdy mu bylo pětadvacet.
Stal se totiž jedním z nejvážněji zraněných po havárii autobusu s kamionem cestou na zápas do Pardubic. Více ZDE. To už mu jeho tehdejší žena ještě v Ostravě porodila syna Miloše, současného trenéra. Po příchodu do Gottwaldova mu bylo devět měsíců.
„Říha opět střílí,“ přivítal tehdejší tisk Miloše Říhu, který se vrátil na led po téměř jedenáctiměsíční přestávce. A hned ve svém prvním zápase v přípravě na sezonu 1984/85 proti Martinu pečetil skóre na 4:1. Ta sezona byla do té doby nejúspěšnější pro zlínský hokej. Také pro Říhu, který tehdy zažil zřejmě nejlepší období v Baťově městě.
Třemi góly a osmi asistencemi ve 29 zápasech dopomohl k bronzovým medailím. „Bronz jsem neměl,“ tvrdil Říha v knize k 75. výročí zlínského hokeje.
V další sezoně 1985/86 však ztratil místo v sestavě a poté, co Gottwaldov po porážce 0:4 se Zetorem klesl na poslední místo, byl Říha začátkem listopadu 1985 vyměněný do Vítkovic za obránce Majerníka.
To ze 14 zápasů odehrál jen šest.
V dresu Gottwaldova naskočil za tři sezony především kvůli zranění z autobusu jen do 38 zápasů a vstřelil celkem tři góly a přidal deset asistencí.
Ani druhý příchod do Zlína o šest let později před sezonou 1991/1992 však neskončil výrazným úspěchem. Už v 33 letech se postavil po bok hlavního trenéra Stanislava Přikryla, následně pak pracoval jako asistent Josefa Augusty.
„S Milošem jsem hrával dva roky v jednom útoku v Dukle, teď se scházíme na trenérském postu v jednom klubu,“ vzpomínal Augusta po nástupu. Před jeho příchodem Říha odvedl celou letní přípravu.
„Proti Spartě nastoupí vedle Raděviče Říha,“ prohlásil v sezoně 1992/93 Augusta před jedním z tréninků který jeho asistent absolvoval ve výstroji jako hráč. „Rozhodující slovo bude mít vedení klubu. V lize je dnes možné všechno. Nechejte se překvapit,“ reagoval Říha.
Připravovanou superbombu přijali Raděvič se Štraubem s rozpaky. „Tohle nekomentuji. O záměrech trenéra vím, ale nic po mně nechtějte. Proti Spartě nastoupím vedle hráče, ke kterému budu trenérem nasazen,“ reagoval Raděvič. „V tréninkové sestavě Říha byl, tak asi hrát bude,“ dodal Štraub.
Nehrál.
„Bude-li trénovat nadále, není jeho účinkování mezi mantinely vyloučeno,“ reagoval Augusta po zápase se Spartou.
Říhův comeback se nekonal.
Jak kouč Říha začínal ve Zlíně. Neuměl prohrávat
Po odvolání Josefa Augusty v polovině října 1993 pak Říha dokončil sezonu 1993/1994 jako hlavní trenér. Svůj první zápas v pozici hlavního trenéra extraligového týmu odtrénoval doma proti Vítkovicím 12. října 1993 a vyhrál 3:2. Asistenta mu tehdy dělal bývalý dlouholetý útočník a tehdy sekretář klubu Josef Kožela.
Pro sezonu 1994/95 klub našel nového trenéra Vladimíra Vůjtka. Říha byl mezi osmi kandidáty na jeho asistenta, nicméně nakonec se pravou rukou stal někdejší útočník Zdeněk Čech. Říha odešel sbírat další zkušenosti do rodného Přerova.
V sezoně 1997/98 přezval Pardubice a do Zlína se mnohokrát vrátil jako trenér soupeře. A kolikrát to byly pořádné emoce. Dvakrát dokonce po něm a jeho hráčích létaly flašky a plechovky piva z hlediště. Nejprve po skončení prvního čtvrtfinále play-off 1999, kdy dokonce flaška poslala útočníka Mikesku do nemocnice s otřesem mozku. Ten nakonec ošetřující lékař vyvrátil. Podle jeho slov prý neměl co ošetřovat. Naopak podle Říhy byl Mikeska propuštěn jen na revers.
Důvod všech emocí? Hosté po nervózním závěru odmítli domácím podat ruce.
A kouč Říha tehdy na tiskovku pořádně nabroušený.
„To co se stalo na konci utkání, bylo záležitostí kampaně, kterou proti Pardubicím rozpoutaly Zlínské noviny. My někoho provokujeme? Já jsem z naší strany neviděl vyprovokování ani jednoho zákroku, ani jedno zdržování. Já jsem v životě žádnému hráči neřekl, aby někoho provokoval. Diváci pak jdou na zimní stadion jen proto, že my budeme někoho provokovat. Vždyť to není vůbec pravda. Jak můžete vědět, co já určím za taktiku?,“ rozčiloval se nad pátečními články ve Zlínských novinách trenér Říha, jehož tým nakonec v sérii podlehl 0:3 na zápasy.
Podruhé Říha přivezl napětí do Zlína v sezoně 2003/2004. Zatímco na ledě lítaly pěsti, na střídačce na sebe „štěkali“ trenéři Říha s Bokrošem. A Říha dostal ránu lahví! „Když jsem po zápase odcházel do kabin, přilétla ze sektoru fanoušků plastová flaška plná vody," vrátil se pro Deník Sport pardubický trenér k vyhecovanému zápasu ve Zlíně, kde nakonec slavil bývalý trenér Zlína po výhře 4:3.
„Diváci asi byli naštvaní, že prohráli. Ale už jsem v pořádku, dostal jsem to naštěstí jen do ramene," uvedl trenér, který se předtím ještě stačil poštěkat s kolegou Bokrošem na zlínské střídačce. "Miloš byl trochu nervózní, něco tam řval. Já jsem se ho snažil uklidnit a slíznul jsem to taky," popisoval Ernest Bokroš.
„Ve Zlíně je to vždycky vyhecované," nelámal si hlavu Říha, který jinak nechtěl události komentovat. "To co se tam dělo, to není pro noviny,“ mávl rukou. Pak ale sháněl na vedení zlínského klubu telefon na kouče soupeře, aby si všechno ještě jednou vyříkali.
„Zachoval se jako chlap," pochválil rivala Bokroš. „Na zápase stříkají nervy, ale o den později jsme si to vyříkali,“ prozradil.
Říha začínal s hokejem až ve 13 letech v Přerově, odkud zamířil do Dukly Jihlava, kde získal dvě stříbrné medaile. V posledních dvou letech před odchodem do Zlína byl v reprezentačním výběru ČSSR B. Je stříbrný z turnaje béček v tehdejším Leningradě (Petrohradu), má titul mistra z Vítkovic z roku 1981.
V nejvyšší soutěži odehrál celkem 9 sezón, 262 utkání a nastřílel 67 branek. Na trenérskou dráhu přesedlal coby hrající kouč v Hodoníně, kde pracoval až do sezóny 1990-91. Po odchodu ze Zlína dva roky trénoval Přerov, od léta 1996 vedl hokejisty Pardubic, s nimiž v ročníku 1996-97 skončil čtvrtý a byl vyhlášen nejlepším extraligovým trenérem. Od května 1999 působil v Karlových Varech, odkud byl však později po nepřesvědčivých výkonech propuštěn.
V průběhu sezóny 2000-01 dostal nabídku Sparty, na kterou kývl. Zde však nevydržel zejména kvůli špatným vztahům s hráči ani do konce sezóny. Od sezony 2001/02 působil v bratislavském Slovanu, s nimž vyhrál mistrovský titul. Po sezoně po něm zatoužily Pardubice.
Na východě Čech vydržel dvě sezony, poté ho zlanařil ruský klub Voskrsensk. Tam vydržel jednu sezonu. Poté se znova vrátil do Pardubic, psala se sezona 2006/07.
V listopadu 2007 byl odvolán po neuspokojivých výsledcích. Ani týden nezůstal bez práce. Vrátil se do Ruska, kde trénoval Spartak Moskva, následně Atlant Mytišči a od sezony 2011/12 klub SKA Petrohrad. Z něj byl však v průběhu ročníku 2012/13 nečekaně odvolán i přesto, že tým byl v den jeho odvolání v průběžné tabulce na 1. místě.
Od 20. ledna 2013 byl manažerem Pardubic, kde nahradil odvolaného trenéra Mojmíra Trličíka. Jeho cílem bylo pozvednout trápící se klub a dostat ho do předkola. To se povedlo, ale tým prohrál sérii s Kladnem v předkole 2:3 a sezona tak obhájci titulu skončila velice brzo.
Miloš Říha oznámil, že by se rád vrátil do ruské KHL, proto ho v Pardubicích vystřídal Zdeněk Venera. Následně vedl Omsk, s kterým trvale obsazoval první příčku tabulky soutěže. Velikým překvapením pak bylo jeho nečekané odvolání od týmu, které klub zdůvodnil tím, že Říha bez omluvy nedorazil na trénink mužstva a měl problémy s hráči.
8. ledna 2015 se pak na několik měsíců vrátil na střídačku svého "mateřského" klubu v Pardubicích, kde nahradil Zdeňka Veneru. V letech 2015–2017 trénoval slovenský klub Slovan Bratislava působící v KHL.
„Budu se chovat jinak, než jsem se choval,“ řekl Říha, poté co byl v červnu 2018 jmenován hlavním trenérem české hokejové reprezentace, kterou vedl na jednom světovém šampionátu a skončil čtvrtý. Druhý pokus o medaili mu překazila pandemie koronaviru. Následně mu vedení českého hokeje neprodloužilo kontrakt.
Poslední týdny měl zdravotní problémy, zemřel ve věku 61 let 1. září 2020.
Čest jeho památce.
Autor: Daniel Ostrčilík s pomocí archívů a wikipedia.org, foto: Zlínské noviny, archiv klubu