Miroslav Olivík
Na hotel? Ale kdepak, zahraniční hosté dostanou pohodlí u vás doma. 
Důvod? Aby se výprava vešla do předepsaného rozpočtu.
V dobách, kdy hokejisté Gottwaldova začínali zvát zahraniční soupeře, tak nechávali hráči i členové výboru své soupeře přenocovat doma. Takže například na zlínské Mladcové u Miroslava Olivíka (16. března 1924 - 6. listopadu 1986), tehdejšího vedoucího týmu přespal mistr světa z roku 1954 ze Stockholmu, pětinásobný mistr sovětské ligy (1948-1952) obránce a později trenér Alexandr Vinogradov a mnoho dalších.
Olivíkovi říkali „sedlák“. Ne pro jeho zálibu v zemědělství, ale pro jeho cenné a jednoduché rady a postupy při řešení složitých problémů růstu kvality gottwaldovského hokeje. Patřil vůbec mezi první funkcionáře klubu. Od roku 1940 pracoval v různých funkcích ve výboru, z toho osm let jako vedoucí týmu mužů v krajském přeboru, divizi, II. lize i v nejvyšší soutěži.
„Znám tedy radost z úspěchů i rozladěnost z proher a sestupů. Tyto pocity jsem prožíval s trenéry Oldřichem Prokopem, Vítězslavem Nováčkem, Vladimírem Koberou, Vladimírem Kobranovem, Sýkorou, Ottou Mrlíkem, Slavomírem Bartoněm, Zdeňkem Kepákem a také se samotnými hráči. Poznal jsem, že většině nebylo jedno, jaké výsledky celek odvádí,“ popisoval Olivík, kterému mnozí říkali také "Olivery".
Byl typickým zanícencem, na sebe přísný, hráče uměl dobře naladit. Zejména, když po závratném postupu mezi elitu následovala řada sestupů a postupů. Někteří fandové neměli pro hokej slova uznání. Vždy patřil k těm, co s úsměvem říkali. „Hoši, to chce klid. Jedeme si po svém. Náš čas přijde!“
A přišel později.
Bydlel na Mladcové, hned na kraji pod silnicí. „Hokeji ve Zlíně, přál. Byl mistr výroby, moje manželka u něj chvíli dělala. Nestrkal hlavu, tam kde neměl. Když někdo něco kritizoval, nechal to na něm. Dával pozor, kdo co říká. Pak si udělal závěr,“ vzpomínal na Olivíka bývalý útočník a trenér mládeže Václav Karlík.
Byl svéráz, byl to on, kdo modrým Oplem rozvážel členy výborů po zasedáních. Jezdil ve kteroukoliv dobu, mohlo být i pod nulou. Navozil se i puků, výstroje, hokejek…
Těžko si v té době mohli představit servis a organizaci „sedláka“. Když bylo potřeba, Olivík zde byl pro zlínský hokej i zimní stadion. Nemohl chybět.
A taky mu doma nocoval mistr světa.
Kdo přespal u vás?
Autor: Daniel Ostrčilík s využitím archívů