Jdi na obsah Jdi na menu

*****HOKEJ, VÝKLADNÍ SKŘÍŇ MĚSTA ZLÍNA*****

Jaroslav Stuchlík st.: "Je pěkné, když má klub svou paměť a je na svou historii hrdý.“

SK Baťa Zlín 1928-1945.jpgSokol Botostroj Zlín 1948-49.jpg

ZK Baťa Zlín 1945-1948.jpg

Sokol Svit Gottwaldov 1949-1952.jpgSpartak a Jiskra Gottwaldov 1952-1958.jpg

TJ Gottwaldov 1958-1990.jpg

SK Zlín, AC ZPS Zlín 1990-1997.jpg

HC ZPS Barum Zlín 1997-1999.jpg

HC Continental Zlín 2000-2002.jpg

HC Continental Zlín 2000-2002.jpg

HC Hamé 2002-2007.jpg

HC RI Okna Zlín 2007-2009.jpg

 


Miroslav Olivík

Na hotel? Ale kdepak, zahraniční hosté dostanou pohodlí u vás doma. miroslav-olivik-2.jpgDůvod? Aby se výprava vešla do předepsaného rozpočtu.

 V dobách, kdy hokejisté Gottwaldova začínali zvát zahraniční soupeře, tak nechávali hráči i členové výboru své soupeře přenocovat doma. Takže například na zlínské Mladcové u Miroslava Olivíka (16. března 1924 - 6. listopadu 1986), tehdejšího vedoucího týmu přespal mistr světa z roku 1954 ze Stockholmu, pětinásobný mistr sovětské ligy (1948-1952) obránce a později trenér Alexandr Vinogradov a mnoho dalších.

Olivíkovi říkali „sedlák“. Ne pro jeho zálibu v zemědělství, ale pro jeho cenné a jednoduché rady a postupy při řešení složitých problémů růstu kvality gottwaldovského hokeje. Patřil vůbec mezi první funkcionáře klubu. Od roku 1940 pracoval v různých funkcích ve výboru, z toho osm let jako vedoucí týmu mužů v krajském přeboru, divizi, II. lize i v nejvyšší soutěži.

„Znám tedy radost z úspěchů i rozladěnost z proher a sestupů. Tyto pocity jsem prožíval s trenéry Oldřichem Prokopem, Vítězslavem Nováčkem, Vladimírem Koberou, Vladimírem Kobranovem, Sýkorou, Ottou Mrlíkem, Slavomírem Bartoněm, Zdeňkem Kepákem a také se samotnými hráči. Poznal jsem, že většině nebylo jedno, jaké výsledky celek odvádí,“ popisoval Olivík, kterému mnozí říkali také "Olivery".

sezona-1958-59.jpgByl typickým zanícencem, na sebe přísný, hráče uměl dobře naladit. Zejména, když po závratném postupu mezi elitu následovala řada sestupů a postupů. Někteří fandové neměli pro hokej slova uznání. Vždy patřil k těm, co s úsměvem říkali. „Hoši, to chce klid. Jedeme si po svém. Náš čas přijde!“

A přišel později.

Bydlel na Mladcové, hned na kraji pod silnicí. „Hokeji ve Zlíně, přál. Byl mistr výroby, moje manželka u něj chvíli dělala. Nestrkal hlavu, tam kde neměl. Když někdo něco kritizoval, nechal to na něm. Dával pozor, kdo co říká. Pak si udělal závěr,“ vzpomínal na Olivíka bývalý útočník a trenér mládeže Václav Karlík.

Byl svéráz, byl to on, kdo modrým Oplem rozvážel členy výborů po zasedáních. Jezdil ve kteroukoliv dobu, mohlo být i pod nulou. Navozil se i puků, výstroje, hokejek…

Těžko si v té době mohli představit servis a organizaci „sedláka“. Když bylo potřeba, Olivík zde byl pro zlínský hokej i zimní stadion. Nemohl chybět.

A taky mu doma nocoval mistr světa.

Kdo přespal u vás?

Autor: Daniel Ostrčilík s využitím archívů