Historie hokejového Zlína

„K hokeji jsem se dostal v jedenácti letech. Byl jsem se jednou podívat na ligovém zápase a přihlásil jsem se na konkurz,“ vrátil se ke svým začátkům Luděk Pelc.

Před sezonou 1974 - 75 ve svých 20 letech přešel ze dorosteneckého družstva Gottwaldova do mužů, ovšem hned ve své první sezoně sestoupil do první národní hokejové ligy. „Zkoušeli nás s Frantou Krejčím sezonu předtím. On odešel na vojnu a já na výšku na VUT ve Zlíně,“ vybavuje si.

Zažil ještě dva sestupy v sezonách 1976 - 77 a 1978 - 79, ale také dnes již legendární vítězné kvalifikace dvakrát se Zvolenem a Dubnicí. Dva ročníky 1979/80 a 1980/81 strávil na vojně v Trenčíně. Jeho největší úspěch byl bronz v sezoně 1984/85. V dresu TJG odehrál 446 prvoligových zápasů (v I. lize 504) v 11 sezonách (v I. lize 13) a nasbíral 223 bodů za 80 gólů a 143 asistencí. 1988 - 89 byl jeho posledním ročníkem. Nejčastěji nastupoval společně se Zdeňkem Čechem a Pavlem Mezkem. „Zdeněk Čech byl z Havlíčkova Brodu. Nikoho tady neměl, tak jsme se skamarádili. Pavel Mezek přišel z Plzně. Byl to rychlý a vynikající střelec. Zdeněk jako levé křídlo těžil z našich přihrávek. Člověk se naučil nějaké signaly a věděl, co má hrát. Fungovala i spolupráce s Mírou Michalovským, který měl perfektní tvrdou střelbu, která se dala tečovat. Například Jarda Šíma vypálil takovou dělovku, že jste nevěděl, jestli máte ležet, nebo skákat, aby vás netrefil do hlavy. Dlouho jsem hrál i s Jardou Santariusem, který tady byl místo Mezka. Byl to nesmírně pracující, vysunutý hráče, který vybojoval spoustu puků. Rozuměl jsem si i s Jirkou Vodákem,“ vyjmenoval své parťáky, se kterými zdolal spoustu ligových bitev.

Za Pelcovy éry už hokejisté nepracovali, ve firmách byli vedení, ovšem ke strojím se prý chodilo za trest. „Když se udělal nějaký průšvih, nebo se nedařilo podle představ, tak nám vyhrožovali. Pamatuji si jeden případ, že já, Kocián a trenér Haber jsme museli k řediteli. Dal nám ultimátum, že pokud prohrajeme, půjdu do práce já, když vyhrajeme tak Kocián. Mysleli si, že jsme tam vytvořili partičky rodilých Zlíňáků a hráčů odjinud a je mezi námi nějaká rivalita. To nebyla pravda. Každému šlo o záchranu a vydělat si peníze. Hledali jen nějakou záminku,“ tvrdí.

Kariéru končil v první národní lize v dresu Vsetína, kde po jeho boku nastupoval Zbyněk Mařák a mladičký Zdeněk Okál, který byl nejproduktivnějším hráčem celku.