Historie hokejového Zlína

Byl první globální hokejovou hvězdou původem ze Zlína. Světový šampion 1985, trojnásobný vicemistr světa, stříbrný medailista z olympijských her 1984 v Sarajevu. A do toho vystudoval titul inženýra. Brankář Jiří Králík patřil ve své době ke špičce ve svém hokejovém řemesle. „Vytvořil vzor sportovního idolu, hokejisty a brankáře. Udělal velkou kariéru,“ přikyvuje Bohumil Kožela, jeho někdejší trenér a nadřízený z pozice člena vedení klubu.

Králík byl introvert, spíše uzavřený, vrcholně soustředěný, pozičně výborný gólman s vynikající koncentrací na utkání. Vyrůstal ve stínu brankářských velikánů Holečka a Dzurilly, do vrcholné formy se dostal ve svých třiceti letech. To je stručná charakteristika brankáře, který v roce 1985, ještě před životním pražským šampionátem vychytal tehdejšímu Gottwaldovu historicky první bronzovou medaili. „Získali jsme ji díky němu. Byl jeden z nejlepších gólmanů své doby. Velká osobnost týmu, chytrý a slušný člověk,“ charakterizoval Králíka tehdejší bek a kapitán týmu Miloslav Sedlák.

„Na oslavy už si moc nevzpomínám, ale tehdy to bylo opravdu považováno za obrovský úspěch. Vždyť naši předchůdci skončili v polovině šedesátých let šestí. Mám na to ty nejlepší vzpomínky. Podařilo se mi předvést moji optimální výkonnost a vyhrávali jsme na jeden až dva góly,“ vybavuje si Králík, jemuž tenkrát dělal dvojku mladý Ivo Pešat.

Neudržení soutěže byla otázka financí, tvrdí Jiří Králík

Podle Králíka byl také jedním z klíčových bodů i kolektiv. „Před sezonou chtěl trenér Uher zvolit kapitána a navrhoval Miloše Říhu. Znali jsme jej, ale my starší jsme si mysleli, že by to měl být rodilý Zlíňák nebo minimálně kluk, který už delší dobu v klubu působí. Dohodli jsme se a nominovali jsme Miloše Sedláka (někdejší obránce a současný kustod Zlína pozn. aut.), který byl nakonec i zvolen. Zlínské zázemí v týmu znamenalo, že se vytvořila parádní parta,“ vysvětloval Králík, jenž tehdy získal i ocenění v anketě Zlatá hokejka.

Jenže při vzpomínce zmíní každý z členů tehdejšího týmu právě jeho. Tehdy v sezoně stlačil průměr inkasovaných branek na 2,20 na zápas a úspěšnost zásahů na 91,06 %. Vychytal pět ze svých celkových osmi čistých kont v dresu TJG. Na tehdejší ofenzivní pojetí hokeje nevídaná čísla! „Byl velký perfekcionista, nás beky dirigoval, kde přesně máme stát,“ popisoval Sedlák. „Tady jsem se na něj chodil dívat za mladých let do rožku, kde jsme skandovali jeho jméno i dalších legend,“ popisovala své vzpomínky další legenda klubu Martin Hamrlík.

Králík se narodil 11. dubna 1952 do hokejové rodiny. Zatímco jeho mladší bratr Václav byl útočníkem, Jiří se potatil. Jeho otec totiž chytal za tehdejší Spartak Gottwaldov v krajských soutěžích. „Když končil, tak do týmu přišel mladý brankář Vyoral a já jsem v prvním zápase kariéry za Gottwaldov střídal (po první třetině a 4 gólech pozn. aut.) právě Františka Vyorala,“ vybavil si prvoligovou premiéru na Kladně (4:7) v polovině února 1969. „Králík by jistější. Roste v něm velká naděje,“ věštil už tehdejší tisk.

Vyrostla nejen klubová legenda. Už čtrnáct let visí pod stropem Zimního stadionu Luďka Čajky dres s číslem 1.

Autor: Daniel Ostrčilík, Zlínský deník

VIZITKA JIŘÍHO KRÁLÍKA

Narozen: 11.4 1952 v Gottwaldově. 

Bývalé kluby: TJ Gottwaldov, Dukla Jihlava, Rosenheim.

ÚSPĚCHY JIŘÍHO KRÁLÍKA: Mistr sportu v roce 1982, MS 1983, nositel řádu práce 1985. Barvy TJ Gottwaldov hájil v letech 1963-1976 a po návratu z armádního klubu Dukly Jihlava i v letech 1983-1985. V Jihlavě strávil roky 1976- 83, kde vyrostl v reprezentačního brankáře. V ligové soutěži 12 sezon, 420 zápasů. Mistr ČSSR 1982, 1983. Reprezentační dres oblékl 99x. Účastník MEJ 1970 a nechyběl ani na čtyřech MS v letech 1979,1982, 1983,1985. Mistr světa a nejlepší brankář MS 1982, 1985. Účastník ZOH 1980, 1984. Startoval i na Canada Cupu 1981. V anketě TOP týdeníku Tip nejlepší československý brankář 1982, 1983 a 1985. Vítez Zlaté hokejky 1985.

Sportovně vyrůstal ve stínu velkých brankářů J. Holečka a V. Dzurilly. Do vynikající formy se dostal ve třiceti letech. Vyvrcholením jeho sportovní kariéry bylo MS 1985 v Praze. Povahově introvertní, klidný brankář s pozičně vynikající koncentrací na každé utkání.

Vzdělání:

- Střední průmyslová škola strojnická

- VUT Brno, Fakulta technologická Zlín, obor: řízení obuv

nického průmyslu

- univerzita Karlova v Praze, fakulta těl

esné výchovy a sportu, obor trenérství

Čemu se také věnoval?

- působí jako krajský zastupitel

- má reklamní firmu

- pomáhá manželce s 

provozem obchodu s květinami

- přednáší o ledním hokeji

- spolukomentuje hokejové přenosy v České televizi

Jak to bylo z jeho odchodem do Dukly Jihlava?

Hodně zlínských patriotů mi doposud nemůže zapomenout dvě věci: Odchod do Dukly Jihlava a moje sedmileté působení v ní.

Nejdříve k odchodu. Po bitvě na 7 utkání se Zvolenem jsme se v roce 1976 dostali opět do 1.ligy a já jsem právě dokončoval studium na VUT ve Zlíně. Funkcionáři chtěli, abych nešel k promoci, a tím nemusel nastoupit vojenskou základní službu, s čímž jsem souhlasil. Ale za dva dny chtěli, abych nešel ke státnicím a to mi profesoři n a VUT rozmluvili. Musel jsem podle zákona narukovat.

V následující sezoně Zlín opět sestoupil do II. ligy a já, abych se udržel v reprezentaci, po absolvování jednoho roku vojenské základní služby podepsal Dukle Jihlava vojáka dvouletý úvazek v další činné službě. Navíc jsem podepsali trojdohodu Zlín, Jihlava a já, pokud se Zlín udrží v budoucnosti v lize, pustí mě armáda bez problému domů. Tato situace nastala až v roce 1981. Já jsem však musel v únoru na operaci menisku, a když jsem v létě projevil zájem o návrat domů, funkcionáři Zlína mě nechtěli, protože jsem byl po operaci a ve Zlíně měli kvalitního a zdravého gólmana. Další sezona mi však vyšla úžasně vyšla, uhráli jsme s Duklou titul a na MS ve Finsku jsem byl vyhlášen nejlepším brankářem. Zlín o moje služby okamžitě projevil zájem, ale zase armáda mě nechtěla pustit. Po další sezoně jsem však domů odešel i proti vůli armády , která aby navenek neprohrála, souhlasila pouze s hostováním a přestup se pak uskutečnil v tichosti v listopadu 1983."