Historie hokejového Zlína

Narozen: 23. 2. 1967 ve Zlíně.

Rodina: ženatý, manželka Margita, dcera Karolínka (narozena ve Finsku), syn Samuel (v Americe). Draft NHL: Edmonton Oilers v 5. kole.

Profese: trenér mládeže v Anaheim Wildskats

Největší úspěchy: 3x mistr české extraligy (2x Vsetín 1997, 1998, Zlín 2004), 1x vicemistr extraligy (Zlín, 1999), bronz na MS 1993, 1x stříbro na MS do 18 let (1984), 2 x stříbro na MS do 20 let (1985, 1987), nejlepší střelec finské eliteserien (1993), účast na OH v Lillehammeru (1994)

Premiéra v nejvyšší soutěži: 11. října 1983, 9. kolo: Jihlava – Gottwaldov 7:1. Nastoupil na křídle čtvrtého útoku s Buřičem a Dobiáškem. „Trenér Haber mě jako šestnáctiletého povolal na zápas do Jihlavy. Na to utkání v životě nezapomenu. Pamatuji si, že jsem odehrál jen jednu třetinu a byl jsem z toho celý vyjukaný. Myslím, že jsme prohráli. Bylo to pro mě překvapení, ale zároveň mě to připravilo cestu do dalších let.“

Premiérová branka v nejvyšší soutěži: 25. září 1984, 2. kolo: Pardubice – Gottwaldov 2:2. Kapusta vstřelil obě branky svého týmu Dominiku Haškovi. „Bylo to tehdy za trenéra Uhera. Vzpomínám si na tu druhou branku, kterou jsem vstřelil po blafáku do backhandu. Byl to moc hezky pocit.“

Silně věřící a skromný člověk. Uznávaná nekonfliktní osobnost. S každým jedná férově. Těsně před listopadem emigroval do Ameriky, nejlepší roky prožil ve Finsku. Zatím co jeho jeho spoluhráči se na stadion vozili drahými auty, on obyčejně chodil pěšky. Sečtělý, inteligentní a kamrádský, nepřítelé má jen na ledě. Kdysi kanonýr, na konci kariéry specialista na defenzívu. Poctivý dělník ledu."Nikdy jsem neměl zrovna vytříbený styl. Většinu golu jsem střílel z prostoru kolem brankoviště, potvrzuje. Když v roce 1992 debutoval v reprezentačním A-týmu, hned se stal nejproduktivnějším hráčemna moskevském turnaji O cenu Izvěstií.

Protřelý životem a nesčetnými zážitky z hokejových šaten po celém světě, na ledě odbruslených nekonečně mnoho hodin. Taková je stručná charakteristika hokejového veteránaTomáše Kapusty, dvojnásobného mistra české extraligy a bronzového medailisty ze světového šampionátu v Dortmundu (1993).

S hokejem začínal zlínský rodák v sedmi letech ve svém rodném městě. První brusle mu obul jeho otec, když chtěl usměrnit Tomášovu přílišnou pohybovou aktivitu. Bystrý a učenlivý žák brzy vyrostl ve vynikajícího hokejistu a troufal si přitom i na vysokou školu. Tu však po dvou letech vzdal, jelikož skloubit vrcholový hokej a studium na vysoké škole bylo přece jen nad jeho síly.

S dospělostí přišly i první problémy, vojna v Dukle Jihlava, kde se mu vůbec nedařilo a navíc zranění. Vše však záhy vyřešilo Tomášovo převelení do Dukly trenčínské. Změna prostředí rychlému útočníkovi velice prospěla a ocitl se i v širším výběru seniorské - tehdy ještě československé - reprezentace. V těch juniorských byl stálým inventářem, a z mistrovství světa a Evropy si přivezl čtyři medaile.

Po vojně však začal Tomášův cestovatelský život. Ještě před revolucí odhodlaně opustil matičku zemi s přecevzetím, že si zahraje NHL, avšak problémy s anglličtinou a nedůvěra trenéra jej postavily mimo hru. Nakonec zůstal v Kanadě tři roky, zahrál si v Edmontonu AHL a oženil se s manželkou Margitou.

Následovaly čtyři roky ve Finsku v klubech HPK Hämeenlinna, Lukko Rauma a Ässät Pori. A konečně návrat domů, ne však do rodného Zlína, ale do rozjeté Vsetínské hokejové a.s. O tom, že to byla volba naprosto správná, vypovídají dvě zlaté medaile extraligového šampióna v Tomášově vitríně.

Další odchod do Finska a později do zámoří jen potvrzuje dřívější charakteristiku otce Kapusty o synově neutuchající aktivitě. Ve svých pětatřiceti letech ještě válel v Kalifornii nižší americkou soutěž WCHL.

A co víc po roční pauze a konečném návratu domů jako by se znovu nemohl smířit pouze s pohybem rekreačním, dere se na soupisku extraligového Zlína. Pokud se mu to podaří, zařadí se s Otakarem Janeckým a Richardem Žemličkou k nejstarším hráčů naší nejvyšší soutěže.

Jaké byly Tvé hokejové začátky?

Hokej jsem začal hrát v sedmi letech ve Zlíně. Okamžitě mě strhnul a od té doby jsem žil jenom tímto sportem.

Kdo v Tobě objevil hokejový talent?

Můj táta. Chtěl usměrnit moji přílišnou tělesnou aktivitu a zkusil to se mnou na bruslích. A ty mi zůstaly dodnes. Předpokladem dobrého hráče je mít talent. Ale ten nestačí. Musíš tvrdě trénovat, už od dětství. Naučit se dobře bruslit, mít dobrou techniku hole, dobrou střelu - to je základ. A kdo nechce být jenom průměrný, musí v něčem z toho vyniknout. Nejdůležitější je však hrát "hlavou" a především "srdcem".