Historie hokejového Zlína

Byl čtvrtek 19. srpna 1965. Hned ráno se rozezvučely telefony na sekretariátu TJ Gottwaldov. „Co je pravdy na tom, že jste unesli hokejistu Všianského z Brna?“ Tehdejší talent se proslavil nejvíc ještě před svým příchodem... 

To úterý 27. února 1990 byla venku sněhová vánice. Zimní stadion ve Zlíně hostil bezvýznamný zápas s Jihlavou o 5. až 8. místo. Jenže pro hráče to byl svátek! Sledoval je přímo z hlediště on, Bobby Orr. Pan legenda. Svým jménem Robert Gordon Orr. Dvojnásobný vítěz Stanley cupu v letech 1970 a 1972, vítěz kanadského poháru 1976.

Na gottwaldovský zimní stadion se jezdí dívat odborníci z celého světa. Američané, Švédové, Norové… „První zimní stadion, který nevhlíží jako mrazící tunel, ale je pravou perlou v prstenu lesů!“

Ve Zlíně se ve čtvrtek konala velká sláva. A to nejen proto, že na první domácí zápas nové sezony přijel loňský finalista extraligy. Věrné příznivce zajímalo ještě něco jiného. Loučil se totiž hráč, který se zapsal nesmazatelným způsobem do srdcí všech fanoušků zlínských Beranů. Hokejista, ale především člověk, který v místním hokeji zanechal hlubokou stopu. Není jím nikdo jiný, než dlouholetý kapitán MIROSLAV OKÁL, jenž se včera zařadil mezi „nesmrtelné“ hráče ledního hokeje ve Zlíně.

Tento doprovodný článek je o pozadí posledních tří rozhovorů, které jsem uskutečnil ve sportovním areálu Buly Aréna v Kravařích. Najdete v něm, co se v oficiálním interview nedozvíte. Jak probíhala cesta a jaká atmosféra panovala celé čtvrteční dopoledne? Dlouho jsem přemýšlel, zda ho vůbec napsat, jestli to bude někoho zajímat. Rozhodl jsem se kladně, protože čtvrteční dopoledne bylo pro mně výjimečné i z jiného pohledu, než toho žurnalistického. Názor jsem si již udělal, teď je na vás, na samotných čtenářích, jaký úsudek a pohled zvolíte na následující řádky...

Už mi to chybělo. Odpočítávání posledních vteřin. Euforie. Vůně vítězných doutníků. Stříkání šampaňského a nekonečné oslavy ve všech hospodách, restaurací a barech ve městě. Tohle nikdy nezevšední, pocit vítěze je krásný.  Soudržnost, vůli, výdrž, nervy ze železa, štěstí a v neposlední řadě i určité hokejové dovednosti musí mít ten, kdo chce vystoupat na vrchol.