Historie hokejového Zlína

Ve Zlíně se ve čtvrtek konala velká sláva. A to nejen proto, že na první domácí zápas nové sezony přijel loňský finalista extraligy. Věrné příznivce zajímalo ještě něco jiného. Loučil se totiž hráč, který se zapsal nesmazatelným způsobem do srdcí všech fanoušků zlínských Beranů. Hokejista, ale především člověk, který v místním hokeji zanechal hlubokou stopu. Není jím nikdo jiný, než dlouholetý kapitán MIROSLAV OKÁL, jenž se včera zařadil mezi „nesmrtelné“ hráče ledního hokeje ve Zlíně.

Nezdolný bojovník, dříč, srdcař, vůdce, kapitán, patriot a mnoho dalších přívlastků bych dokázal vymyslet k tomuto jménu. Hráči se během určité doby měnili, odcházeli, ale i přicházeli, jen jedno jméno bylo na soupisce Zlína téměř 20 let nezměněno. MIROSLAV OKÁL, přezdívaný Očko je synonymem věrnosti. Odchází nám někdo, jenž byl spjat se zlínským klubem neuvěřitelným způsobem. Pouto bylo tak silné, že s výjimkou dvouleté vojenské služby v Topolčanech neoblékl jiný, než žlutomodrý dres. Fanoušci ho milovali, milují a budou milovat za jeho věrnost. Jeho přístup k tréninku, přípravě a k zápasům byl ukázkový. Byl to on, kdo na ledě nechal všechno za každých okolností. Opravdový profesionál, který nikdy nic nevypustil. Na zlínském zimním stadionu nechal kus svého života, kus srdce, které po dvě desetiletí jeho kariéry bilo především pro hokej. Momentálně však veškerý volný čas věnuje své rodině, které si mnohdy moc neužil. Říká se, že každý je nahraditelný, ale v tomto případě si dovoluji tvrdit, že především jeho osobnost, charakter a celkový stoprocentní přístup je nenahraditelný. Jsou známy jména hráčů, kteří v klubu vydrželi dlouhou dobu, x let, ale celou kariéru? Moc takových hráčů nebude.

Fanoušci vědí, že odešel hráč, jenž byl symbolem jejich klubu. Proto bylo také jejich rozloučení bouřlivé, upřímné a dojemné. Ve chvíli, kdy se klaněl, tleskal a mával svým fandům před zápasem na ledové ploše, když přebíral dárky a ceny od vedení klubu, proběhly mi hlavou úryvky a zážitky spojené právě s Mirkem. Po pravici zlínského kotle se vyjímala jeho podobizna v nadživotní velikosti s mistrovským pohárem, fanoušci drželi čtvrtky papíru s číslem 60, které nosil na dresu, za brankou se objevila velká černá plachta, na které byl žlutomodrý nápis: OČKO DÍKY, NEZAPOMENEM. V ten moment se nad ním objevil druhý transparent, tvořený nezávisle na sobě, na kterém bylo: OČKO, DĚKUJEME, NEZAPOMENEME! Do toho se nesl skandovaný potlesk, kdy fanoušci křičeli jeho jméno, nebo vyzpěvovali děkovný chorál a čestný dres vyvěšený u stropu za bodového světla pomalu odkrýval svoji podobu. Pod zlínským rožkem byla vystavena žlutomodrá vlajka, na které byl připevněn dres s Beranem a číslem 60. Poslední pětiminutovku opět nejhlučnější část publika věnovala svému hrdinovi. Zpívali a vyvolávali jméno své superstar. Na oplátku je z pohodlí klubových skyboxů společně s dcerkou zdravili a mávali. Dokonce pokřikem „Očko na led“ si jej žádali zpět.

Přestože hráči nebyli před zápasem v optimální pohodě, i díky Mirkovi dřeli celý zápas, což se nakonec vyplatilo. Řekl bych, že vítězství hráči věnovali svému bývalému kapitánovi. Hráli přesně tak, jako jejich spoluhráč po celou svoji kariéru, tedy naplno, s nasazením, do střel lehali a skákali po hlavě. Bylo to vítězství vůle. Lepší rozlučku si Očko přát nemohl.

text: Dáán - www.daan.estranky.cz

FOTO: Azik, www.hokej.zlin.cz -