Historie hokejového Zlína

Už mi to chybělo. Odpočítávání posledních vteřin. Euforie. Vůně vítězných doutníků. Stříkání šampaňského a nekonečné oslavy ve všech hospodách, restaurací a barech ve městě. Tohle nikdy nezevšední, pocit vítěze je krásný.  Soudržnost, vůli, výdrž, nervy ze železa, štěstí a v neposlední řadě i určité hokejové dovednosti musí mít ten, kdo chce vystoupat na vrchol.

Letos se to vyvinulo tak, že pro mě osobně bylo zajímavější finále první ligy mezi ústeckým Slovanem a Chomutovem, než finále extraligové, Pardubice versus Sparta. Již čtvrtým rokem jezdím (ne)pravidelně do Ústí a nedá mi to, abych nezavítal do tamní Lví arény. K tomuto klubu jsem si získal určitý vztah, takže bylo zřejmé, že jsem jim moc přál, aby postoupili do extraligy, zabydleli se mezi hokejovou smetánkou a sváděli napínavé bitvy mezi našimi Ševci, což by pro mě znamenalo splnění velkého snu a prestižní vyhecované bitvy by tak zase nabraly na dramatičnosti a kráse. Zaznamenal jsem z řad zlínských fanoušků na nového účastníka většinou negativní ohlasy, protože cestovat přes celou republiku není moc pohodlné.Navíc v očích fanoušků se může zdát, že Ústí bylo v první lize, něco jako Sparta, Slavia nebo Pardubice v extralize. Mocný a silný, nepříliš oblíbený, ale právě proto atraktivní soupeř na kterého bylo většinou všude plno. Už jednou před rokem byli kousek od splnění svého dlouhodobého cíle. Avšak v cestě se jim postavil nevyzpytatelný Vsetín, v extralize pouze do počtu.  V baraži valašskému celku pomohl „božský“ Sasu Hovi, který zastínil slavnějšího Romana Málka. Podle jmen na ústecké soupisce se mohlo zdát, že to bude jednoduchá záležitost. Ústí mi ale přišlo nezkušené, asi proto selhávalo v rozhodujících momentech zápasů. Vsetín se naopak vzepřel svému osudu, nevzdal se a vybojoval si tak právo účasti v extralize, třebaže se topí v dluzích. Pokud však dlouhodobě nemá z čeho platit své závazky, tak v elitní soutěži nemá co pohledávat. Bohužel pánové nahoře se tuto situaci bojí, nebo nechtějí řešit.   

Situace v letošním finále byla taková, že Chomutov vedl v sérii na tři vítězné zápasy před domácím čtvrtým utkáním 2:1 a zbýval mu poslední krok od extraligové účasti. Proto jsme se vydali s davem žlutomodře oděných fanoušků do nedalekého Chomutova shlédnout možná poslední zápas, což si nikdo z nás moc nechtěl připouštět. Všichni doufali, že série se vrátí do Ústí a v pondělí se rozhodne. První třetina tomu moc nenapovídala. Slovan hrál v křeči, nervozita byla znát. Soupeř se tlačil do útoku a vytvořil si několik slibných příležitostí. Proměnili jedinou, což bylo pro ústecké ještě milosrdné. Před druhou třetinou bylo jasné, že svoji hru musí změnit, jinak nemají šanci uspět. Fanoušci byli ale většinou optimističtí a doufali v obrat.  Do druhé třetiny vrhli ústečtí jako uragán a domácí najednou nevěděli, kam dřív skočit. Ústí vyrovnalo a dál pokračovalo v aktivní hře. Chomutov se taky otřepal a ve druhé části zápasu se hrál hokej extraligové úrovně. Po skončení druhé třetiny svítilo na časomíře skoré 1:2. Ve třetí třetině se už jenom vylučovalo a uklízelo led, který domácí fanoušci při každém rozhodnutí proti jejich klubu zaházeli odpadky. Hráči se více váleli po ledě, než hráli a diskutovali s rozhodčími, což mi celý zápas znechutilo. Chomutov stihl ještě vyrovnat po nenápadné akci, takže se zápas dostal až do prodloužení. Domácí byli jeden jediný vstřelený gól od postupu do extraligy. Nervozita by se dala krájet. Dlaně se potily a ruce se třásly. V prodloužení se už hrálo opatrně, nikdo nechtěl udělat chybu. Tu osudnou nakonec udělali domácí. Slovan vstřelil rozhodující gól a série se zase stěhovala do Ústí, kde se už musí rozhodnout.

A je tu pondělí, den, který se může zapsat do historie zlatým písmem ústeckého hokeje, nebo taky jako den, kdy se nezdařil další pokus postoupit do nejvyšší hokejové soutěže. Pro oba týmy platí to samé. Vyhrát!! Bylo krásné jarní počasí. U pokladen se už tvořily fronty na lístky. Hráči se mezitím šli protáhnout na led. Bylo znát, že se připravují na zápas roku. Občas se objevil vtípek i úsměv na rtech. Očekávání jsou však veliká. Generální manažer zdejšího klubu pan David Šafer popocházel sem a tam a byl snad ještě víc nervózní, než samotní hráči. Napětí bylo cítit. Všichni se už nemůžou dočkat. Momentálně jedním ze dvou hráčů v tomto týmu, kteří kdy oblékli zlínský dres je Pavel Janků. Právě jeho jsem si vybral na rozhovor. Pro zlínské fanoušky je z kádru nejzajímavějším hráčem, proto padla volba právě na něj. Při odchodu do kabiny jsem ho požádal o interwiev. Čekal jsem přibližně půl hodiny, ale pořád nevycházel. Poprosil jsem tedy maséra Volkeho, který šel zjistit, zda je ještě v šatně. Po chvíli vyšel samotný Pavel, že na mě úplně zapomněl. Čekal venku, než je klubový autobus odveze na hotel. Omlouval se mi, ale čas byl jen chvíli. Vyšli jsme společně ven před autobus a pokládal jsem mu jednotlivé otázky. V půlce odvětil, že už musí jít, ale že ho můžeme dokončit před zápasem. Zařídil jsem se podle toho a 14:30 už jsme byli zase před stadionem, seděli u jednoho ze stánků s občerstvením a čekali, než přijede autobus s domácími hokejisty. To se po chvíli stalo a hráči se trousili do kabiny k poslednímu zápasu sezony. Když mě zahlédl Pavel, automaticky jsme šli stranou a nerušeně mohli rozhovor dokončit. Popřál jsem mu hodně štěstí do zápasu a rozešli jsme se. Já ke stánku z občerstvením popíjet pivo, on připravit se na zápas, který může přepsat dějiny klubu. Čas se neúprostně krátil a zdejší fanoušci se scházeli, tuší, že dnes bude dlouhá noc. Rozmlouvalo se, debatovalo se snad v každé skupince u stolu, jak to dnes bude vypadat. Popíjelo se pivo, nebo Kofola, pojídali se klobásy. Další davy lidí se nekonečně hrnuli k aréně. Zájem byl obrovský. Přiblížila se 16 hodina odpolední, brány Lví arény se otevřely, první nedočkavci se dostali dovnitř.

Slovan měl raketový start do utkání, když po necelé minutě vedl 1:0. Po vstřeleném gólu měli ještě několik příležitostí, ale ty už neproměnili. Až po pěti minutách hry se osmělili i hosté a taky vyzkoušeli pozornost brankáře Zikmunda. V 10 minutě už bylo vyrovnáno. Chomutov ožil a Ústí mělo co dělat, aby z několika šancí soupeře nedostalo gól. Ve druhé třetině se hrál ostrý hokej plný osobních soubojů, ve kterých sudí Minář se Šindlerem vylučovali jen za klasické prohřešky. Oba týmy dřely a fanoušci se bavili. Ve 29 minutě bouřili podruhé. Chomutov se dál snažil chodit do zakončení, ale obětavost domácích obránců zblokovala několik nadějných střel. Třetí gól do chomutovské sítě padl po střele v přesilové hře a zdálo se býti jasné, že Slovan si už zkušeně vedení pohlídá, přestože zbývalo ještě hodně času.  Na začátku třetí třetiny si ještě jednu šanci vytvořili i hosté, ale tu nevyužili a domácí zamkli střední pásmo a soupeř se přes žlutomodrou hráz dostával s velkými obtížemi. Když pak ve 53 minutě domácí zvýšili své vedení na 4:1 propukly oslavy naplno. Chomutov však ještě zbraně nesložil. Dostal minutovou přesilovku pět proti třem, odvolali brankáře a ještě několika akcemi provětral domácí defenzívu, naštěstí bez gólového efektu. Naopak po třech minutách pawer play potvrdil razítkem postup do extraligy nikdo jiný než Pavel Janků…

Začaly mohutné oslavy. Bouřící tribuny děkovaly svým miláčkům za předvedený výkon a zasloužený postup. V té době už jsem byl vpuštěn do prostoru ke střídačkám, kde se scházeli ostatní novináři. Byl jsem připraven na další děj, který byl ryze pracovní záležitostí. Stál jsem metr od domácí střídačky a viděl jsem přesně co se tam odehrávalo. Z kabiny někdo donesl postupové kšiltovky s výmluvnými nápisy. Mistr 1. ligy 2006/07 a Extraliga 2007/08 Pan Šaffer přikázal donést šampaňské a se závěrečnou sirénou v domácím kotli se rozzářily ohnivé gejzíry a hráči skákající ze střídačky vytvořili hrozen kolem brankáře Zikmunda. V tu chvíli pořadatelé vypustili na led i několik novinářů i rodinných příslušníků. Nastalo nekonečné objímání a vzájemné gratulace. Obrovská úleva a nefalšovaná radost byla vidět v očích všech hráčů. Generální manažer Šaffer byl v takovém tranzu, že dokonce s pohárem v rukou přišel před domácí kotel, klekl si před něj a dělal velice výmluvné grimasy a nechal se fotit snad všemi fotoreportéry, kteří zrovna byli na ledě. Já byl mezi nimi. Asi po deseti minutách se hráči postupně přesunuli do kabiny a novináři je následovali. Starší hráči jen tak poposedávali na svých místech, jakoby nemohli uvěřit, co právě dokázali. Ti mladší dál hlasitě dávali najevo radost. Ještě musela přijít vítězná odříkávačka, které jsem se měl možnost zúčastnit i já. Ani nevím, kdo to byl, jeden z hráčů měl chytil kolem ramen a už jsem se vezl… Někdo vytasil krabičky doutníků a všichni naráz si je rozebrali a zapalíli. Aroma tabáku provonělo celou kabinu. Na návštěvu dorazila i televize Nova a vybrala si k rozhovoru zrovna Pavla Janků. S pohárem, doutníkem… Všechno zajímavé jsem se snažil fotit. Mezitím se fanoušci dostali na led a čekali u střídaček na hráče. Ti postupně napochodovali na střídačku a mistrovským šampaňským postříkali okolí kolem sebe, včetně mně. Přesunul jsem se do prostoru press zony, kde se už připravovala Česká televize k rozhovoru. I ostatní novináři čekali na svou šanci. Já už jsem měl splněno, navíc už zde není hráč, který by byl pro mě nějak výjimečně zajímavý. Tudíž jsem se soustředil jen na fotografování. A taky jsem měl školení, jak se dělá novinařina v přímém přenosu. Česká televize natáčela rozhovor s generálním manažerem Ústeckých Lvů Davidem Šafferem. Reportér David Lukšů už zpovídal šťastného šéfa, když najednou jeden z kolegů mu za zády zpovídaného na papír A4 napsal, cituji: „ČALOUN?“ Víte, co to znamenalo? Ano, měl se zeptat, jak to je z případným příchodem zdejšího rodáka do Slovanu. Vy, televizní diváci jste si tohoto detailu v reportáži nemohli všimnout, ale zde je příklad toho, jak pracují novináři a reportéři přímo v akci. Ještě předtím jsem se připletl do záběrů ČT při rozhovoru s Tomášem Klimtem, takže celá sportovní veřejnost, která se v tu dobu dívala na Branky, body, vteřiny měla možnost mě vidět v televizi. Aspoň mi to takhle bylo prezentováno od známých… Potom už jsem opustil tyto prostory a vyšel ven za slavícími fanoušky. Pogratuloval jsem několika křepčícím kamarádům a sledoval co se děje. A myslel co se asi dělo, když my jsme slavili náš titul. Nostalgicky jsem vzpomínal, záviděl a zároveň měl radost, že se to povedlo. Už z důvodu rozdílu mezi stadiony obou finalistů. Dodnes jsem si myslel, že vsetínský Lapač snad nemůže v „komfortu“ žádný jiný stadion překonat. Avšak ten chomutovský se mu nejméně vyrovná, ne-li ho ještě překoná, protože jsem netušil, že v takových halách se v dnešní hokej ještě hraje. Ano bohužel hraje, třeba v Chomutově. Naopak ústecký stadion prošel v posledních letech rekonstrukcí a co se komfortu a estetiky týká, měl by patřit k lepšímu průměru extraligových stadionů. Co zaujme na první pohled je kostka nad ledem, kterou jim můžeme závidět i my ve Zlíně.

Závěrem bych chtěl celému ústeckému hokeji pogratulovat k postupu do nejvyšší soutěže a mimo našich vzájemných zápasů popřát co nejvíce úspěchů. Za celou sezonu dokázali udržet stabilní formu, bez vážnějších výkyvů, třebaže právě odvolání trenéra Hynka pomohlo právě série tří proher. V play off prokázalo odolnost a bojovnost, i když ne všechny zápasy se vyvíjely ne podle představ, ale psychicky silný tým je většinou dokázal zvrátit na svou stranu. Dokázali se vypořádat pro veřejnost nejasným odchodem Marka Ivana ze dne na den. Co se tam opravdu stalo vědí pouze hráči a vedení klubu. Nikdo z hráčů se o této kauze nechce a ani nemůže vyjadřovat.  V sérii s Chomutovem rozhodla nejspíš větší zkušenost ústeckých hráčů s vypjatými zápasy. Slovan ze 13 zápasů ve vyřazovací části prohrál pouze dva, takže kdo jiný by si při objektivním posudku zasloužil postup více, než právě HC SLOVAN ÚSTEČTÍ LVI. Co se dělo potom noční cestou domů je zase jiná pohádka…

www.daan.estranky.cz                                                                         Dáán  

   http://www.ceskatelevize.cz/specialy/mshokej2007/?video_id=574  reportáž a rozhovor z pátého zápasu finále Ústí nad Labem - Chomutov, při rozhovoru byla v záběru v pozadí zachycena moje osoba

http://hcusti.cz/zobraz.asp?t=ltv/hq/oslavaex.htm oslavy postupu do extraligy v obraze