Historie hokejového Zlína

Psal se leden 1983, kdy Petr Leška starší šesti kanadskými body (2+4) zničil v dresu někdejšího Gottwaldova Vítkovice (12:4). Bylo mu přitom tehdy už 33 let, měl před sebou poslední měsíce své aktivní kariéry.

„Kdybyste mi to teď neřekl, dávno bych na to zapomněl,“ rozesmál se Petr Leška starší, jehož o osmnáct let později, v říjnu 2001 vyrovnal i jeho syn, který měl tenkrát při tatínkově bodovém ohňostroji sedm let. Petr Leška mladší totiž stejným počtem bodů i jejich poměrem (2+4) řádil v Havířově (9:4).

„Je to možné. Ale symboliku v tom těžko hledat. Zápas vám musí sednout, vyjít všechno na co sáhnete a ještě hrát proti slabšímu soupeři. Když to člověk umí, tak to umí,“ pousmál se Petr Leška starší, který během své kariéry posbíral v součtu s nejvyšší soutěží, dvěma kvalifikacemi a druhou ligou celkem 244 zápasů a vstřelil 91 branek.

Vůbec jednu z nejdůležitějších vstřelil v jedné z kvalifikací se Zvolenem. Za stavu 3:2 se "proháčkoval" až před brankáře a v pádu zavěsil. „To se podaří jednou za dlouhý čas," usmíval se.

Jeho bodový ohňostroj z roku 1983 je započítán do jeho 106 bodů (42+64) za 155 utkání odehraných v nejvyšší soutěži. „Ani si to neuvědomuji. Tenkrát se tolik na body, nebo ice-time, jak dnes říkáme, nehledělo. To se hrálo stylem, pojďme, musíme vyhrát,“ vykládal dobře naladěný jednasedmdesátiletý čerstvý člen Síně slávy zlínského hokeje.

Svůj ani synův bodově nejvýraznější bodový zápis v zápase si už nevybavuje, vybavil si však jiný. „Vzpomínám si na Petra Čajánka, jak tady dal šest gólů Opavě. To se někdy takhle podaří,“ připomněl Leška další zářez do historických statistik zlínského hokeje z března 1997, kterým Leškův klubový rekord v počtu bodů nasbíraných v jednom zápase po čtrnácti letech překonal.

O další čtyři roky později po gólové explozi Čajánka se vyrovnal Leška svému otci. „Dneska dá někdo dva góly, dalších pět nedá nic a stěžuje si, že mu to tam nepadá. V naší době se góly dávaly, nikoliv padaly,“ dodal s úsměvem Leška, který zažil ještě jeden bodově výrazný večer.

Ještě o tři roky dřív, devátého února 1980 brankou a třemi asistencemi pomohl rozbít Pardubice 6:1.

Leška se o hokeji se synem vůbec nebaví

Vstup chomutovského odchovance Petra Lešky do dospělého hokeje byl vskutku impozantní. Na konci sezony 1966/67 dostal při zranění několika hráčů základního kádru příležitost a chytil ji pevně do svých rukou. Už v jednom z prvních zápasů se zapsal do střelecké listiny, shodou okolností zrovna v krajském derby proti Ústí nad Labem. V dobrém světle se ukázal i v následné kvalifikaci o postup do 1. ligy, kde spolu s dalším mladíkem Jaroslavem Kostkou byli velkým překvapením. Nejenže splnili vše, co se od nich očekávalo, ale navíc dokázali vsítit několik důležitých gólů. A tak Petr Leška hned na sportovní čáře své kariéry byl u postupu do nejvyšší soutěže.

Tu ale v mateřském oddílu neokusil, jelikož narukoval do Dukly Jihlava. Většinu vojny však prožil v Hodoníně, kde se tzv. vyhrál v dospělém hokeji, posbíral zkušenosti a po návratu na sever Čech se z něj stala klíčová osobnost. K jeho smůle ale Chomutov mezi tím spadl zpátky do druhé ligy. Petr Leška svými výkony dal jasně najevo, že jeho ambice sahají mnohem výš. V sezoně 1969/70 ovládl klubovou produktivitu a zařadil se mezi nejlepší střelce celé ligy. Tím samozřejmě upoutal pozornost Litvínova, který ho nakonec zlanařil do svých řad. Ani mezi chemiky si nevedl špatně, nicméně po roce si to namířil zpět do Chomutova. S ním stejně jako před léty otevřel prvoligové brány. Valcíři však ani na druhý pokus kořeny nezapustili.

„To, že jsme s Chomutovem sestoupili, nebyl hlavní důvod. Litvínov si mě totiž v podstatě pojistil už při návratu do Chomutova, pokud by se nepovedlo ligu udržet. Znal jsem tam vedení, trenéry i hráče jako Ivana Hlinku nebo Jirku Bublu, což byli v té době špičkoví hokejisté. Hrát s nimi byl velký zážitek a člověk se mohl jen přiučit. Jak se jim člověk snažil vyrovnat, sám posouval vlastní výkonnost. Pořád jsem byl Chomutovák a jsem jím dodnes, jen mě život nakonec odplavil daleko od rodného města," poznamenal Leška v rozhovoru pro klubový web Chomutova, kde byl v roce 2004 uveden do Síně slávy.

Říkám si, jestli jsem nebyl uveden do Síně slávy předčasně, směje se Petr Leška starší

Opět okusil tvrdý chlebíček v Chemických závodech Litvínov, ale posledních šest let svého aktivního hokejového života strávil v Gottwaldově. „V Litvínově začali upřednostňovat vlastní hráče jako Vláďu Růžičku, Jindru Kokrmenta a další odchovance, kterým nešlo zabírat místo. Sám jsem na sobě začal cítit, že doba je v klubu někde jinde. Do Zlína, tehdejšího Gottwaldova, jsem přestoupil, protože manželka pochází z Rohatce u Hodonína a oba nás to táhlo spíš na Moravu. Navíc žena to měla kousek domů. Proto jsem skončil ve Zlíně,“ vysvětloval Leška.

V Baťově městě se usadil, v jednom z bytů na sídlišti Jižní Svahy vychoval pro hokej svého syna. Jablko nepadlo daleko od stromu. Petr Leška mladší zdědil střelecké umění a dlouhá léta byl postrachem všech extraligových gólmanů, jako býval jeho otec. Petr Leška starší se už na sever Čech nikdy nevrátil. Dnes podniká se sportovním zbožím v otrokovické firmě Levier.

Pro syna má Petr Leška starší ve firmě připravenou smlouvu

V Česku málo známý trenér vedl Kometu v sezóně 1990-1991. Jeho asistentem byl dlouholetý trenér mládeže Pavel Stloukal. Tato sezóna byla pro Kometu opravdu úspěšná, vyhrála 1. NHL s vysokým náskokem bodů a zaznamenala jenom šest proher. Dávno před koncem soutěže bylo jasné, že Kometa se vrátí mezi elitu. Bohužel tehdejší funkcionáři úspěšnému trenérovi nepřáli a neprodloužili s ním smlouvu.

Miliony sehnal za hodinu

Petr Leška působil dlouhá léta v Itálii, v české lize trénoval v roce 1997-1998 tým Přerova, který byl farmou Opavy.

Autor: Daniel Ostrčilík, Zlínský deník, s pomocí knihy 60 let chomutovského hokeje - Martin Bocian

Podpořte web a pomozte jiným!