Historie hokejového Zlína

ZLÍN 26.10.2008 - Jde z něj cítit respekt. Přestože již nějakou dobu nejrychlejší kolektivní hru nehraje, jméno Okál v českém hokeji něco znamená. Ve své době patřil mezi nejlepší levá křídla v nejvyšší soutěži. Celou jeho kariéru doprovázela zranění všeho druhu. Brusle pověsil na hřebík v 29 letech. Nebýt toho, možná by letos sklízel obrovské ovace se svým mladším bratrem Miroslavem. ZDENĚK OKÁL však žije svůj život. Přestože je vyučeným strojním zámečníkem, dnes dává přednost řemeslu zedníka. Kromě toho ještě vlastní vinotéku. Hokej sleduje jen z povzdálí, hlavně díky synovi Zdeňkovi, jenž válí za mořem.

Přestože jste začínal na postu obránce, většinu kariéry jste odehrál v útoku. Který z trenérů si dal tu práci, aby vás přeškolil na útočníka?

„Bylo to kdysi v žácích, už si bohužel nevzpomenu, jak se ti trenéři jmenovali.“

Hrával jste na levém křídle, jež má ve formaci defenzivní povinnosti. Stal se z vás jeden z nejlepších levých útočníků z celé ligy. Bylo pro vás výhodou, že jste měl zažity návyky obránce?

„Určitě, byl jsem levé křídlo, které hrálo hodně dozadu. Byl jsem takový defenzivní typ hráče. Musel jsem být první zpátky ve vlastní třetině.“

Vojenská léta jste v letech 1987-1989 strávil ve Vyškově a Táboře. Jaké vzpomínky vám utkvěly v paměti na tato angažmá v nižší soutěži?

„V Táboře jsem strávil dva měsíce, jelikož jsem tam odcházel se zraněným kolenem. Odklad mi nedali. Následně mě poslali do Vyškova a tam jsem již zůstal, jelikož v Táboře mě se zraněním nechtěli.“

Po vojně jste zamířil do tehdy druholigového Vsetína, kde jste pomohl vybojovat 1.ligu. Bylo již tehdy patrné, nebo nasvědčovalo tehdy něco tomu, že Vsetín bude v dalších letech neporazitelným strojem?

„Tam člověk nevěděl, co se vůbec bude dít. Chtěl jsem hrát nejvyšší soutěž, proto jsem se jako zlínský odchovanec vrátil zpět do Zlína.“

V nejvyšší soutěži jste debutoval v sezoně 1990/91, což byla první sezona po sametové revoluci. Mužstvo skončilo na 7 pozici, což v té době bylo mimo postupové pozice do play off. Proč se postoupit mezi nejlepší čtveřici nakonec nepovedlo?

„Proč se nepovedlo? Asi tady na to nebyli hráči. Nevím, co bych na to měl říct.“

Společně s Jaroslavem Hubem a bratrem Miroslavem jste vytvořili údernou formaci. Dohromady jste v sezoně 1991/92 nastříleli 41 branek. V čem spočívala vaše spolupráce?

„Brácha s Jardou hráli dopředu a já jsem byl ten, který jim jistil zadní vrátka. Dokázali jsme si vyhovět. Jarda byl technický typ centra, jenž tvořil hru, brácha byl dravec, který to tam vepředu mlátil a já jsem byl obranář, který zajišťoval obranu.“

Největším úspěchem byla stříbrná medaile 1994/95, kdy však vaši spoluhráči podlehli Vsetínu 3:1 na zápasy. Vy jste však v play off neodehrál ani jeden zápas z důvodu zranění. V čem jste tedy z tribuny shledal hlavní příčinu finálové porážky?

„Tam to bylo velice vyrovnané. Čekalo se, kdo udělá první chybu, která nakonec rozhodne. Rozhodující gól jsme dostali v prodloužení nakonec my, když Pavel Kowalczyk zapomněl puk za brankou v kaluži vody. Vsetín měl už v té době dostatek peněz, takže měli výborné hráče a vůbec kvalitní mančaft.“

V této sezoně jste se i údajně dopustil zákroku na čárového sudího, jehož jste píchnul hokejkou. Vyfasoval jste trest na 15 zápasů. Jak vidíte dnes tuto situaci z vašeho pohledu?

„Byl to hodně přísný trest. Tomu rozhodčímu jsem neudělal téměř nic. Jen ze střídačky jsem ho trochu postrčil. Věděl jsem, že by se to nemělo, ale rozhodčí… Já to říkat raději nebudu. Nestojí mě to za to.“ (trpký úsměv)

Vaši kariéru brzdila řada zdravotních problémů se zády, nebo ramenem, kvůli němuž jste ji byl nucen ukončit. Pociťujete nějaké následky ještě dnes v běžném životě?

„Určitě, bolesti kolen jsou už snad normální a problémy s rameny mě velmi omezují například při spánku. Cítím to, každopádně.“

Sezonu 1996/97 jste strávil na hostování v Kometě Brno, která už tehdy hrála druhou nejvyšší soutěž. Jak jste vnímal tento trejd?

„Tehdy jsem asi neměl přesvědčivé výkony, proto mě nejspíš poslali na hostování do Brna. I když v té době jsem se cítil ukřivděný, jelikož jsem měl pocit, že jsem na to měl.“

Cítil jste tedy vůči tehdejšímu trenérovi Valáškovi nějakou zášť?

„Ne, určitě ne.“

Poté jste sezonu a půl strávil v Olomouci, kde jste se stal nejlepším střelcem mužstva. Co to pro vás znamenalo?

„Dokázal jsem si, že jsem ještě na to měl. V té době jsem se cítil ještě dobře.“

Mohl by jste prozradit, co děláte v dnešní době bez hokeje

„Vlastním vinotéku, takže obchoduji s vínem. Také pracuji jako zedník. Mezi mé největší záliby patří jízda na motorce.“

Rod Okálů má však v hokeji i nadále své zastoupení. Váš syn Zdeněk do loňské sezony úspěšně válel v mládežnických kategoriích zlínského klubu, letos v létě se vydal na zkušenou do zámoří. Máte z něj asi radost, že?

„Kdo by neměl. Radost mi dělá každopádně. Musím to zaklepat, ale zatím se mu v Kanadě daří, vede tabulku střelců, takže nezbývá než věřit, že mu to vydrží i nadále.“

Podporoval jste odchod Zdeňka před nadcházející sezonou do zámoří již tak v útlém věku, nebo jste ho spíše od tohoto kroku odrazoval? Trenéři byli přesvědčení, že by měl ještě zůstat…

„Určitá šance tam byla, ale chtěli jsme to zkusit. Už ho tady byla celá kabina, situace vyžadovala zkusit něco jiného. Nevím, jestli by mu zdejší juniorský hokej dal ještě něco navíc. Přáli jsme si, aby zkusil i jiný způsob a styl hokeje. Po zlínském klubu jsme žádali, aby mu dali nějakou smlouvu, což se bohužel nestalo, takže se to uspíšilo. Myslím si, že to pro něj nebude špatná zkušenost.“

DOTAZNÍK

Hokejové začátky, nebo kdo Vás k lednímu hokeji přivedl?

„Můj otec.“

Jak vzpomínáte na svůj první extraligový start?

„To už si ani nepamatuju. Bylo to v roce 1986. Určitě tam byla tréma a nervozita. Ale utkání si už přesně nevybavím.“

Oblíbený fotbalový klub a hráč?

„Na fotbal se nedíváme, na tu naši ligu už vůbec ne.“

Jaký vzor jste měl v mládí, když jste začínal?

„Vzory jsem neměl.“

Oblíbené jídlo a pití?

„Vepřo, knedlo, zelo. A k pití pivo.“

Oblíbená barva?

„Modrou.“

Jaký je Váš největší sportovní úspěch?

„Starty v dresu reprezentace „B“ jinak žádný.“

V jaké situaci Vám bylo v kariéře nejhůře?

„Vždy v nepravou chvíli přišlo nějaké zranění.“

Oblíbený televizní pořad?

„Sportovní přenosy. Nejraději se dívám na motorky.“

Jakou hudbu nejraději posloucháte?

„Hlavně českou. Ale jinak všechno.“

Se kterým hráčem jste si nejvíce rozuměl na ledě i mimo něj

„Určitě s bratrem.“

Jakou školu jste vystudoval?

„Jsem vyučený strojní zámečník.“

Máte doma nějakého domácího mazlíčka, zvířátko?

„Máme psa Arinu. A manželku.“ (směje se)

www.daan.estranky.cz - Dáán

Foto: Archív rodiny Okálových, Dáán