Slzám se ubránit nešlo, řekl dojatý Okál
Poslední zápas sezony 2007/2008 byl zároveň i posledním pro zlínského patriota, legendu a ikonu MIROSLAVA OKÁLA. Zlínský kapitán, miláček tribun, bojovník a dělník ledu, který byl zvyklý odevzdat na ledě maximum odchází do hokejového důchodu. „Děkujem, děkujem, my ti Očko děkujem...“ ozývalo se v průběhu, i dlouho po skončení zápasu zlínským stadionem. Dojetí fanoušci, jenž některým ukápla i nějaká ta slza aplaudovali jedinému muži.
Zlínští Berani zakončili sezonu vítězstvím 5:1 nad Pardubicemi. Nic to nezměnilo na postavení v tabulce, ve které Zlín obsadil konečné, nelichotivé 13. místo. „Jsem rád, že mám tuhle špatnou sezonu za sebou,“ oddechl si. I přesto většina hráčů podepsala nové smlouvy, Miroslav Okál nový návrh nedostal a proto se rozhodl ukončit kariéru. „Chce to nějakou změnu. Je tu plná kabina mladých hráčů a není tam takové místo, jak by mělo být. Nejspíš bych hrál ve čtvrté lajně, což by nemělo smysl. Cítím, jak je tělo opotřebované a obouchané. Myslím, že už to stačilo. Dokázal jsem celkem dost, teď je potřeba odpočívat,“ řekl muž se šedesátkou na zádech.
Po ukončení vrcholové kariéry se někteří hráči snaží prosadit v nižších soutěžích. Ani tuto
variantu Okál úplně nezavrhuje. „Když přijde nějaká zajímavá nabídka, tak to úplně nevylučuji, ale zatím to nechávám otevřené,“ nechal si pootevřené vrátka pro případné angažmá v některém z menších moravských klubů. „Žít se však dá i jinak. Čas se naplnil a já to tak beru,“ konstatoval dlouholetý kapitán, který dovedl svůj tým k historickému okamžiku. V sezoně 2003/03 zvedl jako první mistrovský pohár nad hlavu a splnil tak sen nejen několika generací, ale i sám sobě. „Pro mě mistrovský titul znamená hrozně moc. Bylo to něco neuvěřitelného, co každý jen tak nezažije a su rád, že jsme to tady tehdy dokázali,“ zavzpomínal na zlaté okamžiky z roku 2004.
Tak jako každý rok i letos hráči půjdou společně posedět a zapít, byť nepříliš podařený ročník. „Je konec sezony, i proto máme s klukama nějakou akci připravenou,“ prozradil. Vzápětí však tajemně dodal. „Bude to veliké...“
I ta hrstka nejvěrnějších fanoušků, kteří si nenechali ujít poslední extraligový zápas, dokázali vytvořit příjemnou kulisu. Zvlášť, když co chvíli vyvolávali jméno svého hrdiny. „Fanoušci vytvořili skvělou atmosféru. Myslel jsem, že nebudu brečet, ale slzám se nešlo ubránit,“ pronesl. Oči se mu leskly nadšením a celý dojatý pokračoval. „Byla to dlouhá a krásná hokejová cesta. Jednou ta chvíle musela přijít a teď je tady. Škoda, že nebyl plný stadion, loučení by bylo možná ještě hezčí, ale i tak jsem šťastný a nadšený,“ řekl přítomným novinářům. Již dnes je jisté, že Okála budou i nadále návštěvníci zimního stadionu vídat i nadále v pozici diváka. „Budu s klukama v kontaktu. Zlín není velké město, takže se budeme potkávat. Určitě si s nimi někdy přijdu zatrénovat, nebo zajezdit na kole a povzbudit je, až začne extraliga.“
Jisté ja také to, že ho jen tak někdo nenahradí. A v těch důležitých a rozhodujících 
momentech si hráči budou muset poradit sami, bez svého dlouholetého vůdce, který je mnohokrát strhl svoji bojovností, houževnatostí, přístupem a odolností ve vypjatých chvílích.
Jak sám přiznal, neláká jej ani trenérská dráha. „Po této kariéře netoužím. Půl života u hokeje mi bohatě stačí. Dá se žít i jinak. Teď si odpočinu, užiji si nějaký čas se svými dcerami a potom se rozmyslím, co bude dál,“ zakončila žijící legenda zlínského hokeje nejen svůj poslední rozhovor v pozici aktivního sportovce, ale zároveň i téměř dvacetiletou dřinu odevzdanou ve prospěch zlínského hokeje.
Vážení pánové, milé dámy, legenda odchází...
www.daan.estranky.cz Dáán
FOTO: www.hokej.zlin.cz - Zlín Press
úryvek z rozhovoru.. Jaká atmosféra panovala?