Hokejistům jsem záviděl plný dům, tvrdí bývalý fotbalový brankář Tomáš Úlehla
Přestože následující odpovědi měly být součásti již zveřejněného článku s názvem „Zlínští Berani mají své příznivce i mezi populárními osobnostmi“, z důvodu pozdější odezvy vám přináším alespoň krátký rozhovor. Sice opožděně, přesto v plném znění. Poslanec ve sněmovně Parlamentu České republiky, pan TOMÁŠ ÚLEHLA odpovídal prostřednictvím elektronické pošty na otázky s hokejovou tématikou.
Jak často se dostanete na zápasy zlínských hokejistů?
„Jako poslanec opravdu jen párkrát za rok. Ale play off si ujít nenechám. Věřím, že do vyřazovacích bojů postoupíme.“
Jak vzpomínáte na historické okamžiky v roce 2004, když po celém Zlíně propukla hokejová euforie?
„Bylo to pro mne nádherné opojení. Určitě srovnatelné s pocitem kosmonauta, který poprvé v životě vystoupil z rakety a dotkne se nohou jiné planety. Moc si vážím všech, včetně fanoušků, kteří klub dohnali svým nadšením a klubovou věrností až do vítězného cíle. Hráčům patří obrovské uznání za jejich odhodlání stát se mistry ligy, protože museli překonat mnoho nelehkých okamžiků. S týmovou bojovností nakonec dosáhli na hokejový trůn. Medvědem zůstanu již napořád, protože v tom přestrojení jsem si celou tu slávu užil ještě mnohem bezprostředněji.“
V šesti letech mne babička začala jen tak na zkoušku vodit v sobotu brzy ráno na tréninky přípravky. Pak jsem to zkoušel ještě v deseti letech, jenže to už mne ze zdravotních důvodů rodiče přihlásili do plavání. Následně jsem přešel do fotbalového oddílu. Hokej jsem však každou zimu hrál. Stejně tak, jako malý kluk, jsem jen málokdy vynechal odpolední, či večerní víkendové bruslení pro veřejnost. Později jsem si zahrál i takzvanou „odborářskou“ ligu s mým otcem. Mezi hokejisty jsem měl a dosud mám mnoho kamarádů, u kterých obdivuji vytrvalost, sílu a každodenní dřinu na ledě i mimo něj. Pánové Valášek, Kožela Jenáček, Santarius, Venera, Leška starší, Michalovský, ale i ti mladší jako Mirek Okál, Ivoš Pešat, Rosťa Vlach, Tonda Stavjaňa, Larry Martin Hamrlík, Péťa Čajánek a mnoho dalších mi byli a jsou lidskými vzory. Zvednutým prstem a symbolem celoživotní pokory je pro mne osud výborného sportovce i parťáka Luďka Čajky. Ačkoliv jsem více než polovinu svého života stál ve fotbalové bráně, tak hokejistům jsem vždy trochu záviděl „plný dům“ a tu úžasnou atmosféru, kterou dokáže vyčarovat zlínský fanklub. Za to vám jménem všech, kteří, fandíme naším hokejistům upřímně děkuji.“
www.daan.estranky.cz - Dáán