Fanoušci jsou nároční ,ale právem, myslí si generální manažer Michalovský

25. 1. 2008

Zlín- 18.1.2008 – Bývalý obránce, jehož největší předností byla hra do Obrazek těla a tvrdá střela, dnes funkcionář a generální manažer HC RI OKNA Zlín MIROSLAV MICHALOVSKÝ se vrátil ke své hráčské kariéře, prozradil jak vypadá jeho den v manažerské funkci a vysvětlil i důvody herního útlumu v probíhající sezoně, který mužstvo pevně přikoval k předposlednímu, 13. místu v tabulce. Na konci rozhovoru odpověděl i na otázky týkající se příchodu obránce Martina Hlavačky z pražské Slávie, který by měl být oporou mužstva.

Jak vzpomínáte na své hokejové začátky?
„Z mých úplných hokejových začátků si toho moc nepamatuji. Co mi nejvíce utkvělo v paměti jsou trenéři Nováček, Pavelka a Bohuš Kožela, na které si výrazně pamatuju. Musím zmínit i některé spoluhráče z juniorského věku, jako byl třeba Luděk Pelc, nebo později Zdeněk Venera. My jsme žádných pronikavých mládežnických úspěchů jako kolektiv nedosáhli. Spíše jsme se prosazovali jako jednotlivci do reprezentačních juniorských výběrů.“

V sezoně 1974/75 jste odehrál svou prvoligovou sezonu v první lize, odkud jste posléze zase sestoupili. Byla to pro vás dobrá zkušenost?
„Já jsem byl zřejmě psychicky odolný, protože jsem jako devatenáctiletý nastoupil a okamžitě začal stabilně hrát. Tenkrát to byly složité sezony, jelikož jsme sestupovali asi čtyřikrát po sobě. Byl jsem účastníkem již legendárních kvalifikací s Dubnicí, Zvolenem, Liptovským Mikulášem, kde šlo kolikrát i o zdraví. Na to rád vzpomínám. Přestože to byly vypjaté zápasy, snášel jsem to psychicky dobře. Měl jsem stabilní místo v sestavě, jen škoda, že jsme se dlouhodoběji nedokázali udržet v nejvyšší soutěži.“

Kdysi jste prohlásil , že v té době chybělo klubu zkušenější a prozíravější vedení, kterému chybělo více klidu a trpělivosti. Mohl by jste to trochu rozvést?
„Ono se to odvíjí od příchodu trenéra Wolfa, který sem přišel z Kladna, tehdy jako trojnásobný mistr republiky. Od té doby se práce funkcionářů zkvalitnila. Tím pádem se lépe pracovalo na doplňování kádru, na vylepšování zázemí, jelikož od té doby hrajeme nejvyšší soutěž. Bylo důležité, že přišel někdo, kdo má mnoho zkušeností, jméno a některé věci pozvedl na vyšší úroveň. Přesvědčil tehdejší výbor, aby tomu věnovali větší pozornost.“

V Gottwaldově jste nastupoval pouze s číslem 8 na zádech. Mělo to číslo pro vás nějaký bližší význam?
Nemělo. Když jsem přišel jako mladý, tak bylo volné a nemohl jsem si vybírat. Poté jsem si ho už nechal.“

V šesti prvoligových sezonách jste odehrál 197 zápasů a vstřelil 20 branek. Vybaví se vám ta nejdůležitější?
„Z mého pohledu jsou nejdůležitější dvě branky v prodloužení s Českými Budějovicemi a Vítkovicemi. Bylo to v krátké době po sobě, kdy se mi podařilo rozhodnout prodloužení. Na to se těžko zapomíná.“

V létě 1977 jste odešel na vojnu do Trenčína, kde jste se setkal s Ivanem Hlinkou. Jaké to bylo období ve vaší kariéře?
„Bylo to jedno z nejlepších období. Dá se říct, že právě tam jsem získal ten základ pro budoucí starty v reprezentaci. Především osobonost Ivana Hlinky mě potvrdila, že to byl nejen vynikající hráč, ale i člověk. On do Trenčína přišel už jako dvojnásobný mistr světa mezi nás. Dívali jsme se na nej jako na pana boha. Všechny kolem sebe táhnul neuvěřitelným způsobem nahoru. Svým způsobem se mu všichni báli přihrát špatně a tím pádem se zlepšovali, protože se snažili, aby měl pan Hlinka všechno v pořádku. To myslím v dobrém, protože to neslo pouze to pozitivní, co taková osobnost do týmu přinesla.“

V reprezentačním mužstvu Československa jste odehrál pouhých 5 zápasů. Byl jste i účastníkem MS „20“ v Kanadě. Co vám chybělo k tomu, aby jste se v dresu se lvíčkem na prsou prosazoval častěji?
„Mohl jsem se prosazovat častěji, ale bohužel přišlo zranění, které celou kariéru ovlivnilo natolik, že jsem se už do reprezentace nedostal. To bylo to hlavní. Poté v roce 1983 ziskali kluci na olympiádě bronzové medaile, 1985 byli mistři světa. Dalo se předpokládat, že bych se těchto akcí zúčastnil, protože jsem se tam trošku otrkal. Bohužel zranění tomu zabránilo. Tenkrát místo mě přišel Franta Musíl, který to dotáhl poměrně velmi daleko.“

Jak to z vašeho pohledu bylo s tím vašim nepovoleným přestupem do brněnského Zetoru, kdy jste se následně musel vrátit zpět do Gottwaldova?
„Přestup do Zetoru byl problematický jelikož ze strany Zetoru mi bylo přislíbeno, že jeho povolení nebude problém a že to vyřídí, ale Zlín se tehdy zasekl a řešil to až na nejvyšších stranických místech - ÚV KSČ a podařilo se můj přestup zhatit. Z odstupem času jsem byl rád, že to tak dopadlo."

Po již zmiňovaném vážném zranění oka a problémy s koleny jste musel ukončit kariéru ve vrcholovém hokeji. Omezuje vás to oko ještě dnes v běžném životě?
„Sice jsem si na to zvykl, ale v některých momentech je to problém. Třeba při čtení, nebo při dlouhodobé práci s počítačem. Já no to oko skoro nevidím, takže to druhé oko je více zatěžované. To jsou problémy, které vyplývají z toho zranění.“

Jak se vám to zranění přihodilo?
„To má ještě dnes před sebou. Na konci tréninku jsme hráli hru. Obránce Kocián vystřelil, předemnou někdo stál, který viděl tu střelu. Stačil uhnout a jelikož jsem stál těsně za ním, tak už jsem nestačil zareagovat...Tenkrát byla zdravotní péče dost stristní. Volali záchranku, která však čtvrt hodiny nejela, tak mě vezl bývalý hospodář pan Olivík v dodávce s otevřenými zadními dvěřmi, kde jsem měl vystrčené nohy na jednatřicítku. Potom převáželi na oční k docentu Kuběnovi. Dali mě do nemocnice s dalšími pěti pacienty , kteří čekali na rozvoz se sádrou. Nejdřív rozvezli ostatní a mě jako posledního ještě ve výstroji. To jsou takové nemilé vzpomínky.“

Do roku 1990 jste hrál druhou ligu za Hodonín, poté jste se začal věnovat funkci správce majetku sportovních klubech Zlín. Byla to pro vás velká životní změna?
„Samozřejmě. Když se člověk celý život věnuje sportu a najednou musí skončit, tak je to obrovská změna. Byla to velká shoda náhod, tenkrát Jiří Králík dělal tajemníka tehdy sportovních klubů tělovýchvné jednoty Gottwaldov. Nabídl mi to místo a vzhledem k tomu, že jsem uvažoval o konci kariery jsem jeho nabídku přijal. Pracoval jsem tam rok, následně jsem přišel pracovat na zimní stadion, tenkrát AC ZPS Zlín.“

Ve zlínském klubu jste prošel všemi funkcemi, čimž se nemůže pochlubit jen tak někdo. Berete to jako srdeční záležitost?
„Když tady člověk chodí od sedmi let, to znamená, že dnes je to nějakých pětačtyřicet let, co jsem začal chodit na stadion. Řekl bych, že to něco znamená a potom někdy zamrzí některé příspěvky rádobyfanoušků, kteří to degradují a myslí si, že to člověk dělá ke svému prospěchu, což úplně tak dlouho ani nejde. Všichni vrstevníci, které si pamatuju zde strávili kus života a i kus zdraví. Za socialismu byly odměny spíše symbolické.“

Co se vám vybaví, když se řekne 8. duben 2004?
(rozesměje se) „Mistrovský titul. Když si na to vzpomenu, tak se mi kolikrát ženou slzy do očí, protože to byl zatím nejemotivnější zážitek z celé kariery. Na to se nedá zapomenout. Trošičku mě hřeje u srdce, že jsem se na tom taky podílel.. Samozřejmě, že ne jako hráč, ani jako trenér, ale svým dílem jsem přispěl k tomu, že to tak mohlo fungovat. Dělal jsem obchodního manažera, protože ty finance byly potřeba. Rád vzpomínám, jak se podařilo pobláznit celé město dnes již otřelým žlutým peklem, kdy jsme na nejvýznamější budovy ve městě, včetně radnice, komínů a kostelů, rozvěšeli velkými šálami. Našlo to obrovskou odezvu a celý Zlín žil
tenkrát jenom hokejem.“

Obrazek Můžete prozradit, jak vypadá váš den v pozici generálního manažera klubu?
„Dny jsou různé. Pokud se jedná o ten den, kdy se hraje hokej, tak rád chodím do práce brzo, čili nejpozději v sedm hodin. Ráno se trošičku věnuju tisku, protože je potřeba vědět z hlediska medializace klubu. Generální sponzor dává peníze proto, že chce aby se o něm psalo a frekventovalo jeho jméno tisku. To není o tom, abych tady ležel v novinách. Víceméně je to již první práce. Proběhnu čtvery noviny, udělám si obrázek co a jak. Potom je to ta běžná agenda, jelikož jsem si vzal dvě fukce na sebe. Bývalého obchodního manažera a generálního manažera klubu. Část dne se věnuji zajišťování finančních prostředků, část dne je to spolupráce s ekonomkou a provozním ředitelem. Se sportovním manažerem probíráme doplňování kádru, řešíme i běžné problémy hráčů. Kolikrát nesedím na stadionu až do noci, ale člověku se v noci honí různé myšlenky a musím vstát, napsat si je, abych na to nezapomněl. Teď, když se nám extra moc nedaří, tak musím o to víc přemýšlet, abych přivedl vhodného hráče a klub, který by byl ochoten vůbec o něm jednat a ochoten ho uvolnit, což se nám naposled povedlo s Hlavačkou.“

Můžete něco vzkázat zlínským fanouškům?
„V první řadě bych jim poděkoval za trpělivost, kterou s náma mají. Ti soudní fanoušci, kterých je drtivá většina, tak uznají, že i takové sezony se ve sportu vyskytují. U nás byl fanoušek v poslední době rozmlsaný, jelikož jsme v minulých sezonách byli trvalými účastníky play off a
obsazovali jsme v základní části ty nejvyšší příčky. Bylo to na úkor budoucnosti, která je teď. Avšak určité ekonomické problémy jsme vyřešili a určitě fanoušci zaregistrovali, že jsme angažovali finančně vhodné hráče, zároveň však přišli z klubů, kteří si kladli vysoké nároky. Obrazek Andrašovský, Klouček, Hlavačka, myslím, že po této stránce jsme udělali dost, ale stále se nám nedaří nastartovat podobnou šňůru jako Kladno, které bez zásahu zvenčí chytilo druhý dech. Ne vždy jsou trejdy rozhodující, je to pouze v hráčích, kteří nás už mnohokrát přesvědčili, že hrát hokej umějí. Jenom se jim to nedaří opakovat častěji a trvaleji, proto se nacházíme,tam kde jsme. Kdybych spočítal utkání, které jsme ztratili v posledních minutách, tak je jich minimálně pět a vůbec bychom se tady nemuseli o tom bavit a hráli bychom kolem šestého místa. V minulosti jsme to štěstí měli, letos jsme si zase vybrali smůlu se zraněním klíčových hráčů v letní přípravě. Děláme všechno pro to, aby to bylo co nejlepší, jelikož žijeme s tím klubem a je to i naše vizitka odvedené práce.. Může se stát, že letos v play off nebudeme, ale uděláme všechno pro to, abychm tam v příští sezoně nechyběli. Některé kroky již k tomu směřujeme.“

BONUS: Vyjádření generálního manažera klubu Michalovského k příchodu obránce Martina Hlavačky a dalším případným krokům v klubu.

Aktuální otázka posledních dnů. Jak se vám podařilo realizovat přestup obránce Hlavačky do Zlína?
„Protože s Ladislavem Blažkem i s Vladimírem Růžičkou máme dobré vztahy. Bylo potřeba udělat i analýzu. Je zbytečné oslovit klub, který hraje třeba o desáté místo, ti nám samozřejmě nikoho nepustí. Neoslovili jsme pouze Slávii, ale vytipovali jsme si hráče z klubů, pro které už nepředstavujeme velkou hrozbu, pro které už nejsme hlavní konkurenti. Museli jsme vytipovat Obrazek hráče, kterého by byli ochotni se zřeknout a došli jsme na to, že Martin Hlavačka by už mohl být pro Slávii postradatelný, přestože má paradoxně vynikající statistiky. Známe Láďu Růžičku a víme, že je odvážnější, tím že rád dává příležitost mladým. Zjistili jsme, že mu končí smlouva, tak nakonec Slávia souhlasila. Samozřejmě, že se jedná i o finance, které tam hrály důležitou roli. Určitě nebylo z kamarádství. V minulosti jsme si udělali prostor, když jsme pustili Pavla Zubíčka a Novotného, kteří pro nás při vší úctě velkou perspektivu neměli. Tady si myslím, že jsme získali více než rovnocenou náhradu.“

I přesto fanoušci začínají spekulovat, že s příchodem Hlavačky bude muset někdo odejít....
„V tom to právě není. Jak už jsem před chvílí říkal, prostor jsme si udělali uvolněním Pavla Zubíčka. Momentálně nikoho pouštět nebudeme, přestože se říká nikdy, neříkej nikdy. Ta situace s velkou pravděpodobností nebude taková, abychom jsme si to mohli dovolit. Protože
se pořád bude o něco hrát a určitě nechceme riskovat nějaké poroblémy s propadem na čtrnácté místo tabulky. Je to pro nás velký strášák, museli bychom být na tom moc dobře, abychom to mohli nějaký trejd realizovat. Pokud bychom jsme se k tomu odhodlali, tak jedině proto, abychom si zase udělali prostor do budoucna a získat finanční prostředky k posilnění kádru pro příští sezonu. Osobní ani jiné záležitosti tam nehrají žádnou roli. Je to vyloženě o fungování klubu, který je obchodní společností a peníze potřebuje. Kdyby nám nehrozilo 14. místo, tak v případě lukrativní nabídky pro klub bychom mohli uvažovat o další snaze získat finanční prostředky uvolněním dalších hráčů k potřebám pro nadcházející sezonu."