Historie hokejového Zlína

Otrokovice/ Mladá Boleslav 1.2 2007 Byl to on, kdo vychytal ústecké střelce. Držel Mladou Boleslav celý zápas ve hře a svými mnohdy akrobatickými zákroky přiváděl soupeře k šílenství. V nájezdech ho pokořil pouze renomovaný střelec Pavel Janků, ve druhém a zároveň posledním pokuse už neuspěl a MARTIN ALTRICHTER se tak se svými spoluhráči mohl radovat ze dvou cenných bodů za vítězství 2:3 po samostatných nájezdech. Jak z ledu, tak i ze šatny odcházel jako úplně poslední. Taky proto se rozhovor musel odložit, jinak by spoluhráči odjeli bez něj. Na druhý den se rozpovídal o svém týmu z města automobilů, o rodinných poměrech v Litvínově, nebo o zlínských fanoušcích….

Martine, včera to byl souboj dvou vyspělých týmů první ligy. Jak těžkým soupeřem nakonec domácí byli?

„Určitě. Oni se do nás pustili. Byli jsme pod velkým tlakem. Z toho tlaku se nám podařilo udělat pár brejků. Z jednoho jsme jim dali gól a první třetinu si myslím, že jsme byli malinko lepší. Některé situace jsme tam nevyřešili nejlíp. Mohli jsme tam ujet tři na jednoho, to jsme udělali moc zbrkle. K situaci dva na jednoho jsme se vůbec nedostali, ve který jsme si ani nenahráli. Ale jinak si myslím, že první třetina byla z naší strany hodně dobrá. Druhá třetina byla už horší, tam jsme nastoupili trošku laxně a soupeř nás málem potrestal vyrovnávacím gólem, který byl spornej. Nevím jestli to tam dal Marek Ivan rukou, nebo ne. Já jsem to viděl až na té kostce nad ledem, vypadalo to tam divně. Potom tam čárový říkal, že to bylo rukou, tak nevím. Ale všechno to pramenilo z naší nedůslednosti. V poslední třetině jsme ustupovali před nimi a potrestali nás tím druhým gólem. Nám vyšel tah, který si myslím, že byl velkej risk. Tři minuty před koncem jsme hráli pawer play a podařilo se nám to tam trefit. Byla tam skrumáž a nějak jsme to tam propasírovali. V prodloužení si myslím, že tam měl jednu šanci Pavel Janků, ale potom se už hrálo opatrně. Ty penalty, to je o štěstí, to už je loterie.“

To jsem se chtěl právě zeptat na tu situaci z 8 minuty druhé třetiny, kdy se strhly vášně na ledě i v hledišti o údajném dosažení branky rukou. Můžeš tu situaci nějak popsat?

„Já jsem to vlastně vůbec neviděl, vykopl jsem tam rozštěpem puk, který prošel skrz našeho hráče k někomu z Ústí a ten to střílel do chumlu. Já jsem to viděl až na kostce. Vím, že to někoho trefilo a spadlo to za mně. Ve hře jsem to vůbec neviděl.“

Po jednom ze závarů před tebou to už vypadalo, že Ústí vyrovná. Potom jsi docela rozlobeně vyjel na tvého bývalého spoluhráče ze Zlína Tomáše Houdka. O co šlo, nebo co jste si navzájem řekli?

„Ale on tam do mě úplně zbytečně zajel, když jsem měl puk pod kontrolou, ale to je asi součástí taktiky. Po zápase jsme se tam normálně bavili. Takový věci jsou úplně zbytečný.“

Všiml jsem si, že odcházíš z ledu jako úplně poslední, to je nějaký tvůj rituál?

(směje se) „Tak nějak normálně se snažím být poslední…“

Váš včerejší soupeř už zbytku ligy bodově unikl, může to něco naznačovat o  rozložení sil všech týmů před play off?

„Tak určitě, Ústí má dva roky náskok, nebo minimálně rok určitě před všemi mančafty, takže se budou snažit postoupit. Oni ten tým mají důkladně poskládaný a hlavně hrají trpělivě. To co se my snažíme vštěpovat naším klukům, my někdy vydržíme hrát trpělivě třeba půlku zápasu a pak se hraje chaoticky. Ústí dodržuje tu disciplínu a právě v tom jsou napřed.“

Momentálně je Boleslav na čtvrtém místě tabulky. Byli by jste spokojeni s tímto umístěním i po základní části, nebo máte namířeno i výš?

„Hm…myslím, že tohle není moc dobré místo, chtěli by jsme o příčku vejš. Protože narazit na Brno není nejlepší řešení hned v prvním kole.“

Včera vyšel v novinách článek, že se zase uvažuje o úplném uzavření extraligy bez možnosti několik let postoupit. Co si o takové úvaze myslíš?

„Naprostý nesmysl. Nevím, co ty lidi k tomu vede, ale každopádně by to byl úpadek celé ligy, nehledě na to, že by na tom byli biti hráči strašlivým způsobem a asi by to byl velký odliv hráčů do ciziny, protože by hráči byli tlačeni do něčeho do čeho vůbec… Myslím si, že je to špatný řešení a nerozumím tomu. Nehledě na to, že zničí ty soutěže pod tím, protože nebude o co hrát. To uzavření je největší… Já nevím, já si myslím, že nejrozumnější by bylo, že vždycky poslední a první dva mančafty by si to rozdaly o ty dvě postupový místa. Ať to má úroveň a je to napínavý do konce a nějaký to půjčování a prodávání hráčů není moc chytrý a netuším co je k tomu zase vedlo.“

Jsi známým bavičem a noumenem. Čím tedy po vítězném domácím zápase bavíte boleslavské fanoušky. Stojky a kotouly jsi jim už předvedl?

„Ještě ne, protože vždycky když jsme vyhráli, tak to bylo tak těžký, že jsem neměl sílu, ale doufám a čekám že ti lidi přijdou ve větším počtu a až bude pořádná atmosféra, tak se na to chystám určitě.“

 

Po tvém odchodu z Litvínova do Boleslavi si tě Severočeši znova vytáhli v nejvyšší nouzi  zpět. Nebral jsi to trošku jako podraz?

„Nebral. My jsme se rozešli úplně v pohodě a na téhle možnosti jsme se domluvili dávno dopředu. Protože nikdy nevíte co se může stát, takže já jsem to nebral jako podraz. Já jsem jim tam šel pomoct a to se myslím podařilo.“

Po změně trenérů v Litvínově se ti už pokud vím nikdo neozval. Neznáš důvod tohoto jejich rozhodnutí?

„Tak já nevím, když se  to člověk podívá logicky, tak je mu to jasný. Je to k zamyšlení.“

Já jsem jen chtěl vědět tvůj názor na tuto záležitost….

(pobaveně se směje) To je snad jasný, ne? Táta se synem. Já jsem si to pouze vydedukoval. V dnešní době je vlastně Hübl nemocnej a Fiala má údajně poraněný tříslo. Mluvil jsem s trenérem gólmanů a ten mi říkal, že to je jasný. Zkoušej Horčičku, nebo někoho z Chomutova. Já teda si nejsem jistej, protože jsme to tady už řešili minule, ale i odtud z Boleslavi vznikl ten podnět, že  už mně pouštět nebudou, kdy si usmyslí. Tam by to mělo mít nějakou koncepci. Ve Zlíně mně trenéři zavrhli a v Litvínově mi řekli, že už tam nebudu. Tak to platí a já se musím soustředit tady na Boleslav. Já jsem za každý zápas v extralize rád, ale teď jsou tady důležitější věci.“

Při přestupu do Litvínova jste si našli s rodinou domek v Meziboří, jak jste tuto věc vyřešili teď při odchodu do Mladé Boleslavi?

„Domek už je prodanej. Tento týden jsme to vyřešili nějakým prodejem. Teď bydlím v Boleslavi, kluci tady trénujou.  Z Prahy by to bylo jednoduchý, ale oni jsou furt na ledě, tak ať si trochu odpočinu.“

Když teď naposled hrál Zlín v Liberci, tak si tě zlínští fanoušci všimli v hledišti a skandovali tvé jméno. Jaký to byl pocit, když po tobě například žádali stojku i v civilu?

(směje se) „Určitě mně to potěšilo. Samozřejmě tam byla trošku nostalgie, zavzpomínal jsem si a jsem strašně rád, že na mně zlínští fanoušci nezapomněli, já na ně taky nezapomenu.“

Tvá oblíbenost se ve Zlíně nezměnila ani po tvém odchodu. Mohl bys právě těm tvým fanouškům něco vzkázat?

„Určitě ať mi fandí a doufám, že přijedu příští rok s Boleslaví je trošku pozlobit. Nikdy jsem neřekl, že bych se nechtěl do Zlína třeba vrátit.“

www.daan.estranky.cz                                                    Dáán