Historie hokejového Zlína

 Narozen: 3:5.1968 v Gottwaldově. Přezdívka: Očko. Držení hole: L. Čísla dresů: 15, 74.

 Největší úspěchy: vicemistr extraligy se Zlínem (1994/95), postup se Vsetínem do 1. ligy (89/90).

Kariéra: Zlín (1990-96), Vsetín (2. liga), Kometa Brno (1. liga 1996/97), Olomouc (1. liga 1997/98), Uherské Hradiště.

Premiéra v nejvyšší soutěži: 1. kolo 11. září 1990 Nitra - Zlín 3:7 

Premiérový gól v nejvyšší soutěži: 5. kolo 20. září 1990 Zlín - Pardubice 12:2 (Ve 3. minutě s Pardubicemi tečoval bombu Hamrlíka a otevřel skóre.)   

Zdeněk debutoval v nejvyšší v sezoně 1990/91 v dresu Zlína. Předtím odehrál dvě vojenské sezóny v druholigových mužstvech Vyškova a Tábora. V Táboře působil pouze dva měsíce, jelikož ho se zraněným kolenem tamní vedení nechtělo déle zaměstnávat. Po vojenské službě zamířil do tehdy druholigového Vsetína, kde notně pomohl vybojovat 1.ligu. Hrával v jedné formaci s bratrem Mirkem a Jaroslavem Hubem. Ve své době patřil mezi jedno z nejlepších levých křídel v celé lize. Přesto svoji kariéru začínal na postu obránce. Jeho kariéru zbrzdila řada zranění, chronické problémy se zády, nebo s ramenem ukončily jeho kariéru nadobro. Byl hokejovější a techničtější, než jeho bratr Miroslav. 

 3. listopadu 1994 píchl údajně Zdeněk hokejkou přímo z hráčské lavice čárového rozhodčího. Dostal trest na patnáct zápasů. Zajímavé je, že na otázku, která se týká této situace neumí žádná ze zainteresovaných osob odpovědět. „Rád bych vám odpověděl, ale na uvedenou situaci si nevzpomínám,“ řekl jeden z nejzkušenějších čárových rozhodčích Venglář. Samotný hráč však již mluví konkrétněji. „Byl to hodně přísný trest. Tomu rozhodčímu jsem neudělal téměř nic. Jen ze střídačky jsem ho trochu postrčil. Věděl jsem, že by se to nemělo, ale rozhodčí… Já to říkat raději nebudu. Nestojí mě to za to.“ pousmál se trpce v rozhovoru pro web daan.estranky.cz Okál.   

V průběhu sezony 1996/97 odešel na hostování ze Zlína do prvoligové Komety Brno, kde se stal postupně jedním z lídrů. Byl dokonce asistentem kapitána. Následující ročník a půl strávil v Olomouci, kde se stal nejlepším střelcem mužstva. Zde prakticky ukončil kariéru, přestože to ještě zkoušel v dresu Uherského Hradiště, osud a zranění bylo silnější, než vůle a odhodlání.

Vyučil se strojním zámečníkem, jako jeho mladší bratr. Podle rodinných příslušníků je velmi zručný a šikovný na manuální práce. Dnes vlastní vinotéku a pracuje jako zedník. 

Zajímavostí je, že si Zdeněk Okál také zahrál jednu z menších rolí v dětském filmu ze zlínského prostředí Malý Velký hokejista. „Dělali jsme jen křoví. Nic víc. Neberu to jako roli. Pro nás tehdy bylo důležité, že se ulijeme ze školy. Přišli za námi a vybírali si. Nakonec nás byla snad polovina, co jsme ve filmu dělali kompars,“ vzpomínal Zdeněk Okál starší s tím, že o dva roky mladší a slavnější bratr Miroslav ve filmu neučínkoval.

Se svým synem Zdeňkem se u sledování filmu z osmdesátých let zasměje. „Ukazoval jsem mu to a dodnes se tomu smějeme. To už je dávno, asi před dvěma lety, kdy to dávali naposledy v televizi,“ vybavil si Okál.

Stejně jako ostatní, i on dostal za svou roli filmu finanční odměnu. „Byl jsem rád, že jsem dostal kačku navíc. Byla to odměna asi dva tisíce, což tenkrát bylo hodně peněz. Pro kluka ze šesté třídy to bylo hodně. Myslím, že jsem si za to koupil kolo,“ rozesmál se Okál.

PLAY-OFF

statistiky: www.hckometa.wz.cz

text: Dáán

foto: archív, archív rodiny Okálových