Historie hokejového Zlína

Ujíždíme před obdobím deště u nás na týden od 18. do 28. července 1974 za ledem do Francie a Švýcarska. Účel je jeden – spojit odměnu za I. Ligu s navázáním dlouhodobých styků s přáteli, které zde gottwaldovský hokej získal. A spojit to přípravou na náročnou ligovou sezonu. Hned v úvodu mohu s čistým svědomím prohlásit, že tým splnil tento úkol po sportovní i společenské stránce na výbornou.

Za námi je Gottwaldov, zkrápěný dešťovým přídělem a před námi čtyřiadvacetihodinová cesta autobusem do města hostitelů – Chamonix. Už to samotné bylo sportovním výkonem. Když k tomu přidám, že po příjezdu následovalo rychlé ubytování a hned – letos poprvé – na led. A večer se už hrálo. Až člověk musel obdivovat lásku k hokeji, kterou tito chlapi mají. Vždyť každý měl na mysli, že reprezentují československý hokej a v případě neúspěchu to mohl být také zájezd poslední.

V mužstvu máme několik nováčků. Zatímco Honza Balun v sobě (dodnes) nezapře srdečné „slovačisko“, Martin Pavlíček jakoby tak trochu vzpomínal na město perníků, kde hokejově vyrostl. Jistě si říká: „Jak mne příjme parta, jak se sehrajeme.“ Vždyť v hokeji je tak důležité, aby se nejen útok a celá pětka, ale celý kolektiv sehrál v úspěšný orchestr. Neměli by v něm být jen sólisté, ale dobře ladící stroj.

Zdeněk Čech z Havlíčkova Brodu je už vlastní aklimatizovaný gottwaldovský občan. Vždyť své rozhodnutí hrát v dresu s géčkem potvrdil dobrovolnou hokejovou hladovkou, kterou vydržel celou sezonu. Havlíčkobrodští (a s nimi cítíme, protože víme, jak těžce neseme odchody talentovaných hráčů) chtěli zabránit dalším odchodům svých odchovanců.

O tom všem nám jdou myšlenky hlavou. Cesta ubíhá pozorujeme mapu...

A ejhle!

Na mapě byla zakreslená hotová dálnice, jenže je jen napůl hotová! Vítejte na západě. A to u nás často nadáváme na naše silnice. Naše touha dorazit do cíle byla větší. Všechno se dá překonat i ta chuť po našem jídle a pivečku, které zde nahrazují různé značky, ale kam se...!

Hostitelé srdeční, všechno klape výborně. Starají se o nás s takovou pečlivostí, že vzbuzuje až podiv, jak dobré jméno zde máme.

Už s prvními kroky k hale jsme z dálky pochopili, jak zde místní radní společně se sportovními experty přemýšlejí s tužkou v ruce. Žádné zimní paláce, ale často dřevěné haly, moderně řešené s kapacitou 1 až 3 tisíce diváků. Zároveň útulné se vším komfortem pro hráče i diváky, kterých si moc váží.

Večerní a noční život je tam trochu jiný, než jsme zvyklí u nás. Termíny utkání se zcela podřizují nočnímu životu, protože hokejové utkání je zde společenskou záležitostí.

Hrávalo se v 21 hodin a k večeři se chlapci dostali v době, kdy vy doma jste byli v hlubokém spánku – kolem druhé hodiny ranní. Při zápasech nechyběl potlesk na otevřené scéně jako dík za pěkné technické kousky Jirky Vodáka, který hrál, jako by doma „tajně trénoval v ledničce“.

A ti další – Jožka Kožela, který byl s námi za odměnu, protože udělal pro gottwaldovský hokej mnoho, nebo Karel Heim, snad nejsympatičtější hokejista TJG posledních let, ti všichni dávali ze svého umění všechno, co bylo v jeho silách. Možná nevíte, že jediným brankářem byl Horst Valášek, ale po menším zranění jej velkoryse zastoupil Zdeněk Kepák. Některé zásahy, po kterých prošel touš jako dírou pravého ementálského sýru, bude muset svým spoluhráčům dlouho vysvětlovat!

Hodně branek, to mají švýcarští diváci rádi – a tak jim naši vyhověli. Pevně věřím, že po těchto dvouciferných výsledcích i proti výborným celkům si naši chlapci uvědomí, že v naší lize to bude podstatně jiné. Líbil se mi výkon nové sestavené řady Čech – Pavlíček – Balun. Někteří hráči mají obzvláště rádi puk, ale to jim jistě Zdeněk Kepák a Jarda Stuchlík rozmluví. Chuť do hry však mají habaděj, co říkám – hodně habadějů, a to je slibné.

Co napsat ke švýcarskému hokeji? Jeho sláva z doby, kdy byl našim velkým soupeřem, je nenávratně pryč. Dnešní hráči se věnují hokeji skutečně ze záliby, po práci. I když je tam dost trenérů z ciziny, mezi nimiž mají dobrý zvuk i naši trenéři, výkonnost prvoligových klubů nedosahuje naší úrovně. Musím se však zmínit také o jejich velké chuti učit se. Proto si zvou československá družstva, která vždy předvádějí technický hokej bez záludností a hrubostí. Už proto se takový hokejový zápas stává nedílnou součástí společenského života. Mezi diváky, a to je nutno přiznat, vidíme více těch, kteří na to mají. Ceny zde velmi stoupají. Jak hráči tak i prostí diváci mají tolik svých problémů, že mnoho jim na tuto „zábavu“ nezbývá.

Stejná situace je ve Francii, která byla vlastně naší hostitelkou – do Švýcarska jsme si jen tak odskočili. Dokonce až nad vrcholky Mont Blancu (4807 n.m.). My jsme byli ve výšce asi 3500 metrů. V moři ledu jsme sice hokej nehráli, ale je tam pohádková příroda. I teď v létě je kolem Chamonix, Megéve a Villiersu překrásně.

Pro mne jako pracovníka oddílu to byl zájezd, při kterém jsem si mohl ověřit, že máme mladý, ctižádostivý kolektiv, který se dívá na jeden cíl – v lize se udržet a zabydlet se. Věřím, že pro tento cíl udělal mnoho i tento vydařený zájezd.“

Výsledky: TJG – HC Chamonix 7:4 (Chamonix jsou druhým nejlepším celkem Francie, tehdejší době získal 28 z celkových 30 mistrovských titulů ve Francii), TJG - CS Megéve 10:6 (Megéve byl tehdy nováček I. ligy), TJG - HC Annecy 20:8 (Annecy byl tehdy nový třetiligový klub založený v roce 1972,). Pozn. Bližší podrobnosti k zápasům nejsou k dispozici.