Historie hokejového Zlína

Narozen: 2. září 1950 ve Zlíně

Premiérový zápas v nejvyšší soutěži: 5. kolo: 4. října 1968 Brno - TJ Gottwaldov 2:13 

Premiérový gól v nejvyšší soutěži: 5. kolo: 4. října 1968 Brno - TJ Gottwaldov 2:13 

 

„S hokejem jsem začal ve svých 10 letech zásluhou svého otce, který nás i s bratrem vodil na kluziště u škol. Tam jsme dostali také první hokejku,“ vzpomíná útočník Václav Králík v jednom z rozhovorů v kronice gottwaldovského hokeje na jaře 1972. I otec bratrů Králíkových se aktivně věnoval hokeji ve 40 letech v dresu Prštného.

Premiéru v nejvyšší soutěži si Václav Králík odbyl v 5. kole 4. října 1968 v Brně, kam 18letého útočníka povolal trenér Ota Mrlík. Jeden z nejlepších střelců ligového dorostu není příbuzný s bratry Králíky z gottwaldovské házené, ale má stejné vysoké ambice. „Jsem rád, že dostávám příležitost. Ligy se nebojím, chtěl bych mužstvu podle svých sil pomoci,“ vykládal před svou premiérou, která však nedopadla vůbec slavně.

Tehdy si Gottwaldov odvezl vysokou prohru 2:13. Ovšem Králík se stačil zapsat ve svém prvním zápase v životě i mezi střelce, když v 55. minutě korigoval na konečný výsledek. Tehdy nastoupil na křídle první formace s Koželou a Maršíkem.

S géčkem na prsou odehrál v nejvyšší soutěži v letech 1968 až 1975 během čtyř ligových sezon mezi elitou celkem 102 zápasů, ve kterých zaznamenal 22 gólů. Ve velkých bitvách o udržení zažil Králík tři sestupy o soutěž níž, ale také dva slavné postupy v sezoně 1970/71. „Perspektivní útočník, pokud by bral hokej vážně. Egocentrista, zaměřený na své mnohé činnosti a zájmy. Jeho výkon v průměru byl velkým zklamáním. Díky své rychlosti byl útočníkem nejčastěji se dostávajícím do střeleckých možností,“ hodnotil Vlastimil Sýkora po sezoně 1971/72, kdy Gottwaldova opět zamířil do národní ligy, kde odehrál následující dva ročníky.

 

Podobný názor na Králíkovy přednosti i slabiny měli i jiní trenéři. „Patří k největším talentům v ČSSR. Nejrychlejší bruslař s velmi dobrou technikou hole, dobrý střelec. Pro konečný efekt ve hře by měl být skromnější, s kolektivnějším přístupem. Má rezervy v taktickém myšlení, nerad podřizuje svoji hru potřebám mužstva. V přípravě nedůsledný, hřeší na svůj talent. V uplynulém období nebyl na sezonu fyzicky dobře připraven,“ myslel si po sezoně 1972/1973 Jaroslav Stuchlík.

 

„Hráč, který má velké hokejové schopnosti na to, aby byl oporou mužstva. Ale stále není. Pokud se jí chce stát, musí zlepšit fyzickou kondici a přístup k veškeré přípravě. Nemůže být stále jen talent,“ přidal se v hodnocení po sezoně 1973/1974 trenér Zdeněk Kepák.

 

Václav Králík přesto zažil slavný návrat do I. ligy v sezoně 1975/76 v kvalifikaci proti Zvolenu. Po sezoně však odešel do slovenské Skalice.

V týmu se setkal společně se svým mladším bratrem Jiřím, který se stal výborným brankářem a později slavil v dresu Československa titul mistra světa a další úspěchy.

 

Václav Králík se podílel po skončení aktivní kariéry na výchově hokejových talentů, ve Zlíně vedl hokejovou přípravku a školu bruslení. Pod jeho vedením začínala s prvními krůčky na ledové ploše řada zvučných hokejistů. Václav Králík nás opustil náhle ve čtvrtek 26. ledna 2012 ve věku 61 let.

 

 

ČÍSLO 18 U MANTINELU

V prvních vteřinách si tento důležitý moment ani neuvědomím, ale pak na mne přijde strašná zlost. Poté za každou cenu musím využít další šance, abych mužstvu pomohl a svou chybu napravil.

Za národní mužstvo dorostu, kdy jsme hráli s juniory Švédska a vyhráli 5:2. Vstřelil jsem dvě branky a na jednu nahrál. Jako celek jsme trenéru národního týmu dokázali, že ač jsme o hodně mladší, než soupeř, nezalekli jsme se a dali do výkonu všechny síly.

Nikdy hokej pro mě znamená všechno. Od malička jsem mu věnoval všechem svůj volný čas.

S gottwaldovským obecenstvem nejsem spokojen. Je zde málo lidí, kteří provozovali vrcholový sport, a kteří se dovedou vžít do pocitů hráče. Ono se to vždycky nepodaří, jak by si to hráči i diváci představovali. Divák musí i podle sebe usoudit, že se mu například v zaměstnání někdy nedaří. U sportovce jsou také momenty, že i při největší snaze a vypětí sil se akce nedaří. Hokejista je v prvé řadě přece jen člověk se svými starostmi i radostmi.

V některých případech je to na škodu, protože je mnoho kritických očí, které neustále sledují moje chování, oblékání, účes atd. Veřejnost okamžitě reaguje na sebemenší prohřešek a obvykle ho převádí z jedince na celé mužstvo.

Rekreačně se věnuji i jiným sportům. Rád si zajdu do kina, poslouchám moderní hudbu, zajímá mě motorismus.

Soukromý život? V roce 1971 jsem maturitou ukončil souvislé pětileté studium v Rudém Říjnu v Gottwaldově a nyní studuji na Vysoké škole chemickotechnologické rovněž v Gottwaldově. Chci se vzdělávat proto, že za několik let budě věda a pokrok v takovém stadiu, kdy na trochu kvalifikovanější místo bude průmyslovka málo. Studuji samozřejmě proto, abych v životě něčeho dosáhl, poněvadž hokej mohu hrát jen po určitou dobu a chci obstát i v normálním pracovním procesu.

Aby naše mužstvo nemuselo každý rok bojovat o záchranu, aby už konečně byla spokojenost mezi všemi hráči a publikem. Aby se hokej stal sportem číslo jedna, vzrušující podívanou, která by dostatečně pobavila diváky po celodenní námaze.

Na jaře 1972 Vlasta Holubová

 

Statistiky

68/69 (1. liga)           10        1          0          1

69/70 (1. liga)           26        4          4          8

70/71 (2. liga)           30        11        -          -

71/72 (1. liga)           36        9          6          15

72/73 (2. liga)           22        6          -          -

73/74 (2. liga)           31        10        -          -

74/75 (1. liga)           30        8          2          10

75/76 (2. liga)           -          -          -          -

Skalica (1. liga, slovensko)