Historie hokejového Zlína

Narozen 4.9 1927 ve Zlíně, rozhodčí, funkcionář, zasloužilý rozhodčí (od 1981) Aktivně hrál hokej za Sk Letná Zlín (1933-1944). Od roku 1958 byl jako prvoligový rozhodčí, ligový a mezinárodní rozhodčí 1963-77. Bohaté zkušenosti získal ze čtyř zámořských zájezdů, kde mj. rozhodoval i utkání první série mezi profes. hokejisty kanadské NHL a reprezentací SSSR (1972) Účastník 6 MS (1967, 69-71, 73 a 75) ZOH 1972,1976 a čtyř turnajů o cenu Izvěstií. Za dobu své patnáctileté rozhodcovské činnosti řídil 895 utkání, z toho 245 ligových a 242 mezinárodních a mezistátních zápasů. Aktivní činnost ukončil 1977, od července 1978 vedoucí sekretář fotbalového svazu ÚV ČSTV. Jeho dcerou je právnička Pavla Svobodová, narozena v roce 1958. Vystudoval VUT, strojní fakultu v Brně v roce 1952. Mezi jeho zájmy patří motorismus, hudba a řemeslné práce.

V kanceláři sportovního úseku na Spartě se dveře netrhnou. Návštěvy přicházejí a odcházejí, všichny se loučí s úsměvem a srdečným pozdravem. Mezinárodní sekretář Sparty Rudolf Baťa to prostě s lidmi umí. Slavný hokejový rozhodčí a ctěný fotbalový funkcionář se sparťanským srdcem slaví čtvrtého září osmdesáté narozeniny. Na důchod zatím ani v nejmenším nemyslí.

Práce ho stále baví
Telefony vyřizuje střídavě česky, anglicky nebo německy, vypomoci si v případě potřeby může také ruštinou či italštinou. Se spoustu osobností světového sportu jej pojí přátelské vztahy, ve struktuře fotbalové UEFy je uznávanou veličinou. Stará se o vztahy s Mezinárodní fotbalovou federací, zařizuje záležitosti kolem evropských pohárů, vidíte jej v televizi při losování Ligy mistrů. Na prahu osmdesátky je nepostradatelnou součástí sparťanské fotbalové rodiny. „Do důchodu se zatím nechystám. Mám rád lidi kolem sebe, potřebuju společnost a takový ten pracovní šrumec. Stále mě to baví. A stále snad mohu Spartě pomoci," doufá usměvavý funkcionář, jehož na Spartě každý oslovuje familiérní přezdívkou Rudy.

Nad míčem vítězila hokejka
Fotbalová legenda současných dní začínala paradoxně s hokejem. „Narodil jsem se s hokejkou. Samozřejmě jsem zkoušel také fotbal, ale nikdy mi moc nešel. Hlavně se musím přiznat, že mě nebavilo běhat. Bruslit jsem mohl celý den, ale pár sprintů po hřišti mě odrovnalo," vzpomíná Rudolf Baťa s úsměvem na své sportovní začátky. „Hráli jsme ve Zlíně krajský přebor, žádný velký hokej to nebyl. Ale byly to nádherné časy." Na sport Rudy nezanevřel ani na vysoké škole. „Při studiích brněnské techniky se vedle fotbalu a hokeje věnoval ještě veslování. A tam také náhodou natrefil na nabídku pískat hokejová utkání. A načal tím další životní kapitolu."

Dvě olympiády a série století
Na vrchol se dostával postupně. „Začínal jsem klasicky od žáků a postupně se dostával výše a výše. Nakonec jsem odpískal sedmnáct let v lize a čtrnáct let na mezinárodní scéně. Vrcholem byly samozřejmě dvoje olympijské hry a šest mistrovství světa. Ale nejvíce vzpomínek ve mně přeci jen zanechala hokejová série mezi Kanadou a Sovětským svazem z roku 1972," připomíná slavný okamžik hokejové historie, při kterém odpískal tři zápasy v Moskvě a jeden v Kanadě. „Poprvé se v takovém střetnutí představily hvězdy NHL, byla to velikánská událost světového sportu. Na ledě se to jen hemžilo slavnými jmény hokejové historie. Esposito, Howe, Mahovlich, Charlamov nebo Petrov," vyjmenovává energický sparťan alespoň nejslavnější jména a při vzpomínkách se mimoděk usmívá. „Když pak série skončila a Kanaďané jeli k přátelskému utkání do Československa, vyžádali si mě, abych to odpískal. To bylo hodně příjemné." V roce 1977 odpískal své poslední mistrovství světa a poté už mu limit padesáti let nedovolil v kariéře rozhodčího pokračovat. Chvíli pracoval jako šéf technické komise, ale brzy načal opět novou životní etapu.

Fotbalový funkcionář jako z učebnice
přilétla nabídka na post generálního sekretáře fotbalového svazu. „Chvíli jsem to samozřejmě zvažoval, ale nakonec bylo rozhodnutí celkem jasné. Miluji nové výzvy," vrací se na počátek své úspěšné funkcionářské kariéry. „Začínal jsem kvalifikací a následně i ziskem bronzových medailí z ME 1980. Dodnes mě mrzí neúspěch na následujícím MS 1982, kde jsme měli opravdu vynikající mužstvo a byli pouze krůček od postupu do další fáze. Každopádně stále tvrdím, že již postup na jakýkoliv závěrečný evropský i světový šampionát je velkým úspěchem. To dnes není doceněno." Loučení Rudolfa Bati s místem generálního sekretáře však namísto prosté účasti na šampionátu neslo stříbrný punc. Na ME 1996 podlehl výběr Dušana Uhrina až ve finále Německu a před Rudou Baťou se otevřela další výzva.

Volání z Letné
Po mistrovství Evropy přilétla nabídka ze Sparty. „Na svazu samozřejmě neexistuje žádná klubová příslušnost. Já jsem ovšem sparťan odjakživa a jsem na to pyšný." Zvláštní pocity tak Rudy zažívá pouze při soubojích s rodným Zlínem. „Skoro každý mimopražský fotbalový fanda to má stejné - fandí svému mateřskému klubu a poté Spartě nebo Slávii. Já hold jsem letenský," říká o sobě pevným hlasem a dodává: „Tak samozřejmě při utkání se Zlínem mám trošku smíšené pocity. Dřív jsem si tajně přál remízu, teď už mé sparťanské já přeci jen převážilo a věřím vždy v naše vítězství. Zlínu však samozřejmě moc přeji úspěch se všemi ostatními ligovými soupeři." Jako dlouholetý člen komisí UEFA má ve fotbalovém zákulisí spoustu přátel. „Osobní vztahy jsou nenahraditelné, i tak snad mohu Spartě pomoci. Samozřejmě již pociťuji generační výměnu, spousta mých přátel již odešla do důchodu, ale spousta jich naopak ještě zůstává nebo získávám nové"

Fotbal se hraje pro úspěch
Za dobu svého působení na Letné zažil hodně radostí i zklamání. Zisk loňského double tak přeci jen prožíval s nadhledem. „Měl jsem samozřejmě obrovskou radost, ale vždy hledím spíše dopředu. Fotbalový život je složen z radosti i zklamání a hraje se pro úspěch. Právě ten smaže všechnu bolest či příkoří a dodá síly do dalších bojů." Sám zažil v posledním měsíci ještě jednu radost. Jako vedoucí týmu byl u stříbrného úspěchu naší reprezentační dvacítky. „Ještě v poločase finále s Argentinou jsem myslel na zlatou medaili, po vedoucí brance samozřejmě zavládla na chvíli euforie. Ale po prohraném finále jsem přesto nebyl zklamaný. Kluci dokázali, že jsou vyspělými hráči. Hráli dobře, disciplinovaně, obětovali se pro tým. Zvládli těžké momenty v utkání s Koreou a Japonskem, prokázali velkou morální sílu. Na konci jsem všem poděkoval."

Na velké oslavy ani nebude čas
Přes významné jubileum velké oslavy neplánuje. „Samozřejmě posedím s kamarády tady na Spartě a bude mi moc fajn. Stejně vždycky říkám, že by se vůbec neměly slavit narozeniny, ale pouze svátek. Ten je taky každý rok, ale nesčítá se," směje se dobrá duše AXA Areny a k plánovaným oslavám připojuje: „A samozřejmě to oslavím především v kruhu rodinném. Svým nejbližším vděčím za moc. Tahle práce nezná pracovní dobu, nezná víkendy. Najednou jsem zjistil, že dcera maturuje. Najednou jí prostě bylo osmnáct a já byl pořád ve světě. Dal jsem si závazek, že u vnuček to bude jiné. Jenže ani u Pavly a Hedviky to moc nevyšlo. Ale jsme samozřejmě co nejvíce v kontaktu, starší dokonce sem tam přijde na Letnou fandit." Sám Rudolf Baťa stále sportuje. „V zimě se rád sklouznu na ledě, chodím plavat. Jen tomu běhání jsem dodnes nepřišel na chuť," směje se Rudy a bere další z řady nekončících telefonátů...

Rudolf Baťa
- narodil se 4. září 1927 ve Zlíně
- vystudoval strojní fakultu VUT v Brně, 26 let pracoval jako konstruktér a projektant v ČKD
- do roku 1977 rozhodoval hokejové zápasy v nejvyšší tuzemské lize i v zahraničí. Zažil šest mistrovství světa (1967, 1969, 1970, 1971, 1973 a 1975) a dvě olympiády (Sapporo 1972 a Innsbruck 1976)
- od roku 1978 do roku 1996 působil jako generální sekretář fotbalového svazu a také jako člen disciplinární komise UEFA, člen komise UEFA pro stadiony apod.)
- mluví německy, anglicky, rusky a italsky
- už 52 let je ženatý s paní Jaroslavou, má dceru Pavlu a vnučky Pavlu a Hedviku

text: Archív, www.sparta.cz