Historie hokejového Zlína

ZLÍN 25.7.2008 -  Hokejový mušketýr se srdcem bojovníka. Jednatřicetiletý útočník, jenž přišel před nadcházející sezónou z Trenčína jako největší posila se rozpovídal o přípravě na nový ročník, i o své úloze v mužstvu. Sympatický slovenský forward ANDREJ KOLLÁR se zodpovědnosti nebojí. “Nezříkám se jí," prohlašuje odhodlaně. Všichni očekávají, že doplní ostrostřelce Jaroslava Balaštíka a společně se stanou největší palebnou sílou Beranů v těžkých extraligových bojích.

 Po prvním tréninku sis ztěžoval, že tě z nových bruslí bolí kotníky. Už je to tedy lepší?
“Ano, už je to lepší. Dal jsem si staré brusle, přece jen už byly trošku vytvarované. Když si na to kotníky trochu zvyknou, skočím hned do nových.”

 Máte za sebou první týden přípravy na ledě. Jaký byl?

“Na začátku jsem myslel, že zkolabuji. Kdybych měl pistoli, tak si asi střelím do nohy. (pousměje se) Pak už to bylo lepší a lepší. Když člověka nic nebolí a netlačí, může se naplno věnovat hokeji a mít z něj radost.”

 Do Zlína jsi přišel zvýšit důraz před brankou soupeře a především produktivitu týmu. Očekávání jsou velká. Nesvazuje tě to?

“Jak to tak sleduju, tak na to, co se tady děje kolem mně nejsem až tak zvyklý. Vypadá to, jako by přišel Mário Lemieux, nebo že nasbírám tři sta bodů za sezonu. (rozesměje se) Mám rád zodpovědnost, nezříkám se jí. Když budeme bojovat, hrát srdcem a mít trochu štěstí, tak budeme hrát dobrý hokej, se kterým budou fanoušci spokojení. Věřím tomu, že pokud na ledě necháme srdce a přesto se prohraje, protože soupeř byl lepší, tak nám diváci zatleskají a my odejdeme z ledu se vztyčenou hlavou.”

 Jsi tedy připraven se stát jednou z vůdčích osobností mužstva?

“Udělám všechno pro to, aby to tak bylo. Budu dřít, makat a bojovat. Pokud to tak má být, tak to tak bude. Šel jsem sem s respektem, nemám velké oči, ale doufám, že svou hrou, tím důrazem a bojovností se prosadím. Každý hokejista potřebuje štěstí, pokud ho budu mít, mohu nasbírat i nějaké kanadské body. Přesto osobní statistiky nepovyšuji nad mužstvo. Věřím, že se bude dařit a budeme tady všichni spokojení.”

 Během přípravy zamíříte s týmem i do Trenčína, odkud jsi do Zlína přišel. To budou pro tebe hodně zvláštní zápasy, že?

“Bude to zvláštní, ale takový je hokejový život. Prožil jsem v Trenčíně dvě krásné sezóny, teď jsem začal další hokejovou část života ve Zlíně. Kdyby se podobala těm trenčínským sezonám, byl bych nejšťastnější člověk na světě. Uvidíme, člověk se s tím musí umět vyrovnat. Samozřejmě, že to bude hodně čerstvé, protože mám krásné vzpomínky, ale postupem času to bude opadat a plně se oddám Zlínu.”

 Nechal ses slyšet, že trenér Venera má podobné metody koučinku, jako pan Stavjaňa, pod kterým jsi nastupoval v Trenčíně. Mohl by jsi konkrétně říct, v čem přesně jsou si oba trenéři tak podobní?

“Velmi se podobají. Všechny cvičení se dělají s pukem a zábavnou formou. Trenér Venera klade důraz na prostor kolem branky, abychom odtamtud zakončovali. To samé nám říkal trenér Stavjaňa. Tréninky jsou s drobnými změnami hodně podobné. Nemám problém pochopit cvičení na první pokus, když ho na tabuli nakreslí. Opravdu jsou si hodně podobní.”

 Co tvá rodina? Už jste se ve Zlíně zabydleli?

“Zatím ještě ne, ale od prvního srpna budeme mít pronajatý byt a pomalu se přestěhujeme. Když malý nastoupí do školy, chtěli bychom být tady zabydlení.”

 Starší syn Andrej se potatil a i on již prokazuje určitý hokejový talent. Bude se honit za pukem i ve zlínské přípravce?

“Už se těším, jak zkusí i jinou hokejovou školu a že mu to pomůže v dalším růstu. Přece jen, česká škola je trochu jiná v práci s dětmi, takže věřím, že mu to prospěje. Nastupuje do třetí třídy, takže uvidíme. S manželkou mu vytváříme co nejlepší podmínky. Hokej ho moc baví, něco má i v krvi. Pokud mu zůstane takový přístup, jaký má, protože chodí hodinu před tréninkem do kabiny, jak čistý blázen a maniak. (směje se) Možná, že z toho může něco být, ale je to strašně daleko, čeká ho ještě dlouhá cesta.”

DOTAZNÍK

 Hokejové začátky, nebo kdo tě k lednímu hokeji přivedl?

“Byli to rodiče. Pamatuji si, že jsem chodil s otcem na hokej a byla to strašná nuda, každou chvíli bylo přerušení, protože jsem tomu nerozuměl. A chvíli na to jsem hokej začal hrát. Bylo to v Topolčanech.”

 Na svůj první český extraligový start teprve čekáš, ale jaký byl ten na Slovensku?

Bylo to za Slovan Bratislava, ale moc si na něj nepamatuju. Následně mně vyměnili do Popradu. Na ten vzpomínám raději, protože od toho listopadu, co mě vyměnili se mi docela dařilo a pak mě stáhli zpět.”

 Oblíbený fotbalový klub a hráč?

“Fandím Manchesteru United, protože se mi líbí jejich způsob hry. Mám rád pracovité hráče, ale těch je víc, takže nechci jmenovat.”

 Jaký vzor jsi měl v mládí, když jsi začínal.

“Nepamatuji si, že bych měl nějaký vzor, ale už v Topolčanech bylo dost kvalitních hokejistů, kteří tam chodili na vojnu. Třeba si pamatuji na Miru Okála, to byl velký bojovník. Snažil jsem se odkoukat od každého něco.”

 Oblíbené jídlo a pití?

“Celou sezonu jím kuřecí, takže na konci už mám pocit, že pomalu začnu rozumět slepičí řeči. (smích) Už to jím i mimo sezonu, takže určitě kuřecí maso.”

 Oblíbená barva?

“Modrá”

 Jaký je tvůj největší sportovní úspěch?

“Je jich víc. Mohu tam zařadit dvojnásobnou účast na mistrovství světa, přestože ta druhá byla smutnější, je to taky úspěch v kariéře hokejisty. Už malí kluci sní, aby se jim tento sen splnil. Byly to i medaile, které jsem na Slovensku získal. Například, jak jsme otočili tu sérii v play off s Martinem z 0:3 na 4:3. Bylo to něco úžasného, co jsme v kabině prožívali. Sáhli jsme si na dno svých sil.”

 V jaké situaci ti bylo v kariéře nejhůře?

“Byly i takové situace, ale nikdy jsem neuvažoval nad tím, že skončím s hokejem. Byla to ta sezona v Nitře, kdy jsem podstoupil tři operace. Stálo mě to mnoho psychických i fyzických sil dostat se z toho, ale na druhou stranu, jak se říká, co člověka nezabije, to ho posílí.”

 Oblíbený televizní pořad?

“Rád se dívám na pořad Uvolněte se prosím, který vysílá ČT. To mě celkem baví.” 

 Jakou hudbu nejraději posloucháš?

“Z těch starších třeba Green Day. Ale poslouchám všechny pěkné hitové písničky, které mě chytí za notu a začnu si je zpívat.”

 Tvé záliby a koníčky mimo hokej?

“Věnuji se rodině, takže největší záliba jsou moji dva chlapci. Zabírají mi mnoho času. Všechno se točí kolem hokeje.”

 Se kterým hráčem sis nejvíce rozuměl na ledě i mimo něj?

“Bylo jich víc. V každém mužstvu, kde jsem hrál jich bylo několik. Já si myslím, že se mnou dá vyjít a doufám, že jsem celkem normální člověk.”

 Jakou školu jsi vystudoval?

“Vystudoval jsem hospodářskou univerzitu v Nitře a fakultu ekonomiky a managmentu.”

 Máte doma nějakého domácího mazlíčka, zvířátko?

“Měli jsme maličkou chivavu, ale když se nám narodil druhý syn, tak jsme ji dali k našim, protože ubyly starosti. Těhotné manželce vadily některé pachy, tak od té doby ji mají na starost rodiče. Už nám oznámila, že se k nám nevrátí.” (úsměv)

www.daan.estranky.cz  - Dáán

Foto: www.hokej.zlin.cz , www.zlinskydenik.cz , www.idnes.cz , www.hokejportal.sk , Dáán , www.hokej.pravda.sk