Historie hokejového Zlína

 Mezi muži jsi debutoval v šestnácti letech v dresu Ingstavu Brno. Na 16 letého dorostence jsi nasbíral slušných 10 bodů. Dostal jsi i dostatek prostoru a příležitostí se ukázat?

„Tenkrát tolik mladejch nechodilo do mužů, tak si myslím, že na ten věk jsem šancí dostal dost.“

 Už v mládí jsi byl přirozeným vůdcem a tahounem. Ve zlínském dresu jsi vstřelil 16 vítězných branek, na Mistrovství světa do 20 let v roce 1992, ve Zlíně, i tady v Šumperku nosíš kapitánské céčko. S tím se musí asi člověk narodit...

„Někdo se s tím narodí a někdo se do toho dostane věkem. Já toho moc nenamluvím. Spíš mi jde o to, abych šel příkladem ostatním a něco předvedl na ledě.“

 I přes sestup Komety v sezoně 1991/92 se vašemu útoku s Pavlem Janků a Radkem Hamanem celkem dařilo. Dohromady jste nastříleli 33 gólů. Jaké máš na ta léta vzpomínky?

„Tak určitě krásný. To mě bylo kolem osmnácti let. Tehdy jsme hráli nejvyšší soutěž. Pro Brno to byla obrovská škoda, že se sestoupilo. Nebyl žádný sponzor, nebo někdo, kdo by to tam zachránil.“

V létě 1992 se zrealizoval tvůj přestup do Zlína. S jakou vidinou a očekáváním jsi do města obuvi přicházel?

„S vidinou, abych se prosadil a našel si stálé místo v kádru.“

Už další rok se dal dohromady smrtící a legendární útok Janků – Štraub –Meluzín. Byli jste postrachem celé ligy. Na čem byla vaše spolupráce založena a v čem spočívala?

Od každého tam bylo trochu. Josef Štraub to byla potvora na ledě (směje se) nepříjemnej pro každého soupeře, tvrdej hráč. Pavel Janků to byl rozhodně střelec a já jsem si to odbránil dozadu a když jsme se tak doplnili, tak to vycházelo.“

Vy tři jste v sezoně 1994/95 nastříleli úžasných 70 branek. To vás ten hokej musel ohromně bavit...

„Tak určitě. Na každý trénink a zápas jsme se těšili. Tenkrát nám pan Vůjtek dával velkej prostor na ledě. Jak říkáš, moc nás to bavilo a bylo to příjemný.“

V dresu Beranů jsi působil celkem 7 sezon, odehrál 342 zápasů  vstřelil 118 branek. Vrcholem byly dvě valašská finále se Vsetínem. Navždy ses zapsal do kronik i srdcí zlínských fanoušků. Nepropadáš nostalgii?

„Určitě. Když slyším Zlín, tak si vždycky vzpomenu na ta krásná léta, co jsem tam prožil a určitě klukům fandím. Vždycky se první podívám, jak hraje Zlín. Moc rád na to vzpomínám.“

Zmínili jsme už tu tvoji účast v obou valašských finále 1995 a 1999. Podle většiny účastníků se obě finálové série nedají porovnat. Větší šanci vyhrát jste měli v 95, ale Vsetín byl bojovnější a víc to chtěl urvat na svoji stranu. Souhlasíš?

„Dá se říct, že my jsme lehce vyhráli ten první zápas ve Vsetíně, kdy jsme vedli 6:0. Pak jsme přestali hrát, to štěstíčko se od nás odvrátilo a přiklonilo se na stranu Vsetína. Tak si myslím, že větší šance jsme měli v tom prvním finále.“

Po neúspěšném finále 1999 ses rozhodl změnit prostředí. Po sezoně ve finském Tappara Tampere jsi přestoupil do německého Essenu. Co by jsi prozradil k těmto zahraničním angažmá?

„Do Finska jsem šel proto, že jsem chtěl změnit působiště. To angažmá změnilo svůj účel Byli jsme tam s rodinou i já hokejově strašně moc spokojení. Velkou chybou poté bylo, že jsem z Finska odešel do Německa. To byl krok zpátky v mé kariéře.“

Po 38 zápasech v barvách Esennu Moskitos ses vrátil zpět do ČR, jenže na sever Moravy do Třince, kde už působili oba tví spoluhráči Janků se Štraubem. Byli právě oni dva hlavním důvodem podpisu smlouvy s Oceláři?

„Bylo to trošku taky kvůli tomu, ale nebudu zastírat – už mi bylo skoro třicet let, hokej nebudu hrát věčně, takže tam to přišlo zajímavé i z finanční stránky. Ale s odstupem času zjišťuju, že to byla chyba. Kontakty ze Zlína tam taky byly a lituju, že jsem se nerozhodl pro návrat do Zlína.“

Tam se však objevily první vážnější problémy se zdravím. Ukázalo se, že šlo o tzv. „únavový syndrom“. Jak se projevoval?

(kysele se pousměje) „Prostě seš furt unavenej. Zavážeš si brusle, jdeš na led a už seš utahanej. Pořád bolí hlava. Bylo to špatný...“

 Když už se zdálo být všechno v pořádku, tak jsi odešel do Slovanu Bratislava. Tam jsi však z přetrvávajících zdravotních problémů odehrál pouhých 6 zápasů. To muselo být psychicky náročné, zničující a vyčerpávající...

„Tak určitě. Myslel jsem, že už mám všechno za sebou, ale jak se ta zátěž trošku zvýšila, tak se problémy vrátily. Už to nešlo dál, musel jsem to angažmá ukončit, dát se dohromady, zkusit se vylečit a pokusit se o návrat.“

Ten se ti povedl a v létě 2004 ses po dlouhých 11 letech objevil na hostování, které se změnilo v přestup do Komety Brno. Jaký to byl návrat domů?

„Z hlediska lidské stránky byl návrat do Brna krásný. Jsou tam skvělí fanoušci. Ale po té sportovní to furt nebylo ono. Pořád jsem to nebyl já a vyústilo to v ten odchod, že jsem skončil tady v Šumperku.“

Jaké pocity tě ovládly, když jsi po dvou letech odcházel z Komety? Údajně to neproběhlo bez komplikací?

„Vedení mě oznámilo, aníž by mě na to nějak připravilo, že končím. Dali mi na výběr. Buď půjdeš do Šumperka, nebo tě pošleme do Vrchlabí. Takové jednání se mi taky nelíbilo, ale bohužel, tak to v tom životě chodí a teď jsem rád, že jsem tady a pomůžu Šumperku se v první lize udržet.“

Jsi dvojnásobným mistrem světa z Vídně 1996 a Lillehammeru 1999. Pověz, jak vzpomínáš na tyto dvě reprezentační akce a třeba je zkus nějak porovnat.

„Pro mě byl určitě lepší ten rok 1996, kde jsem odehrál všechny utkání a pravidelně  nastupoval. V tom 99 jsem odehrál dvě nebo tři utkání a byl jsem jako třináctý útočník. Ze sportovního hlediska to byl ten 96 rok, ale určitě je to zážitek být na mistrovství světa, takže si vážím i toho, že jsem tam mohl být i v 99 roce.“

Ty jsi nikdy nebyl sběratelem trestných minut, naopak jsi technickým typem hráče, ale na druhou stranu, nemyslíš si, že kdybys byl trochu drzejší, tak by sis třeba zahrál i NHL?

„To je kdyby...Já jsem spokojenej, tak jak to bylo a kdyby nebyly ty zdravotní problémy, tak si myslím, že by to bylo ještě lepší.“

Nyní hraješ za Šumperk, nováčka první ligy. Jaké jsou cíle pro nadcházející sezonu?

„Jak už jsi říkal, jsme nováčci, takže podstatné bude se zachránit a pak nějak se zabydlet v první lize.“

Je ti už 35 let. Přesto je dnes modní záležitostí, že si hráči svoji kariéru prodlužují. Nemrzí tě, že jsi na nejvyšší úrovni nevydržel ze zdravotních důvodů delší dobu, nebo to bereš tak, jak ti to přidělil osud?

„Asi je to osud. Roky zpátky nevrátím. Jsem rád za každý rok, co si zahraji, strašně mě to baví a budu se snažit vydržet co nejdýl to půjde.“

Mohl by jsi na závěr něco vzkázat zlínským fanouškům?

„Moc jim děkuju za tu podporu, co jsem tam hrával a aby jim kluci dělali co největší radost. Aby jim pořád fandili a třeba udělali další titul. Zlínským fanouškům přeju všechno nejlepší.“

DOTAZNÍK

Hokejové začátky? Kdo tě přivedl k lednímu hokeji?

„Otec, vlastně brácha, který už hrával a já jsem společně s ním v Blansku v pěti letech začínal.“

Jak vzpomínáš na svůj první extraligový start?

„Shodou okolností v tehdejším Gottwaldově a prohráli jsme 4:1.“

Oblíbený fotbalový klub a hráč?

„Nemám. Líbí se mi ty vyloženě útočící týmy, jako jsou Barcelona a Chelsea.“

Měl jsi nějaký vzor, když jsi začínal?

„Když jsem byl mladej, tak nějaký vzory tam byly, ale někoho konkrétního nemám.“

Jaký je váš největší sportovní úspěch?

„Asi to Mistrovství světa 96."

Tato otázka je asi zbytečná. Přesto, v jaké situaci vám bylo v kariéře nejhůře?

„Asi jak jsem začal mít ty zdravotní problémy. To člověku na psychice nepřidá.“

Se kterým spoluhráčem sis nejvíce rozuměl?

„Já bych jich chtěl jmenovat víc. Jak už jsi zmiňoval, tak to byl Pepa Štraub a Pavel Janků, ale pak jsme hráli i s Petrem Čajánkem a taky to klapalo.“

Který brankář tě dokázal nejvíce potrápit?

„Hm... tak to nevím, ale myslím, že extraligový gól jsem nedal v Litvínově, takže ti litvínovští brankáři mi nějak neseděli.“

Oblíbené jídlo a pití?

„Jídlo si nevybírám, ale pokud je sezona, tak jím zdravě. Takže těstoviny, saláty a s pití si dám vodu a dobré víno.“

Oblíbená barva?

„Modrá a černá.“

Jaký je tvůj oblíbený televizní pořad?

„Nemám.“

Jakou hudbu posloucháš nejraději?

„Nemám vyhraněný styl, poslouchám spíš rádio.“

Záliby a koníčky mimo hokej?

„Určitě rodina, fotbal, a rybaření.“

Jakou školu jsi vystudoval?

„Jsem vyučený stolní zámečník.“

Máte doma nějakého domácího mazlíčka, nebo zvířátko?

„Yorkšírského teriéra Tima“

www.daan.estranky.cz  - Dáán                                                                          

foto: www.hckometa.wz.cz

foto v perexu: www.hokejsumperk2003.cz/