Historie hokejového Zlína

OTROKOVICE 28.6.2007 Je to naturalizovaný Zlíňák. Přestože rodák z Příbrami, o městě obuvi mluví jako o srdeční záležitosti. Zdejší lidé ho milovali, ještě dnes se nostalgicky vracejí a vzpomínají na jeho angažmá ve žlutomodrém dresu. JOSEF ŠTRAUB, bojovník, dříč, mnohdy impulsivní hráč, který neuměl uhnout před soubojem. S krásným moravským přízvukem na jazyku se zpětně vrací ke své zlínské štaci. „Bylo to nejlepší angažmá, co jsem měl,“ nemůže si vynachválit ještě dnes jednačtyřicetiletý útočník prostředí zlínského zimního stadionu.

Jsi znám jako tvrdý a nekompromisní hráč, který vletí do každého souboje a neumí uhnout. Už ses věkem uklidnil?

„Já si myslím, že já už to hraju na takové, pomalu amatérské úrovni, ale když není zbytí, tak do toho vletím taky, ale myslím si, že jsem trošku ubral a už to není jak to bývalo.“

Jak vzpomínáš na své působení ve žlutomodrém dresu zlínských beranů?

„Tak byla to asi moje nejlepší štace, kde jsem něco dokázal. Dostali jsme se dvakrát do finále. Z tohoto hlediska to bylo asi nejlepší angažmá, co jsem měl. Dokonce jsem se i tady usadil.“

To jsi skoro odpověděl na následující otázku. Prošel jsi hodně klubů, kde ses cítil po hokejové i osobní stránce nejlépe?

„Ono v každém mančaftu něco bylo, ale v tom Zlíně to byla srdeční záležitost, protože jsem tady něco dokázal, někam jsem se odsud dostal, takže si myslím že Zlín byl nejlepší angažmá. I když všude jinde to bylo taky dobrý, ale ve Zlíně to bylo nejlepší.“

Tvrdíš, že nejlepší lajna, ve které jsi kdy hrál byla Janků – Štraub – Meluzín ve Zlíně. V čem byla tak vyjmečná?

„Já právě nevím. Měl jsem tam křídla Melouna (Roman Meluzín pozn.aut.) a s Pavlem Janků, kteří byli velice rychlostě vybavení hráči, uměli dát góla i dobře nahrát. Myslím si, že jsme si vyloženě všichni vyhovovali. V takový lajně jsem nikdy nehrál a byla to nejlepší lajna.“

Do Zlína jsi přišel na sezonu 1990/1991 z Dukly Jihlava. Vzpomeneš si, jak tvůj přestup tehdy probíhal a kdo si tě tehdy přivedl?

„Já si to přesně pamatuju, ale teď jsem zapomněl, jak se ten starší pán jmenuje. On dělal tehdy v otrokovickém Barumu. Tehdy to ještě byla éra socialismu, takže to měl na starosti on, ale strašně mě mrzí, že si nepamatuju, jak on se jmenuje.

Někde jsem si přečetl, že jsi nikdy neměl svého agenta a všechny přestupy a smlouvy sis vyjednával sám. Nelituješ toho s odstupem času, že kdyby jsi ho měl, tak ti vyjednal třeba vyšší smlouvu a podobně?

„Já si myslím, že jsem tím hodně zkazil a ztratil. Ta doba tehdy byla taková, že ti agenti nebyli a když ta doba nastala, tak si většinou brali hráče, kteří byli v nároďáku a tam jsem vlastně nebyl, takže jsem si to všechno vyřizoval sám a potom, jak roky přibývaly, tak už jsem si to dokázal vyjednat sám. Ale jak říkám, kdybych měl agenta, tak jsem skončil někde jinde. Byla to chyba.“

Co nakonec rozhodlo o tom, že Valašské Meziříčí, ve které momentálně dohráváš svoji kariéru do play off nepostoupilo?

„Tak já jsem tam přišel asi v listopadu a byly tam nějaké problémy s brankářem, kdy měli nějaké velké zranění a tam právě jim to uteklo. Nakonec se nám play off vzdálilo o dva body. Co tam říkali kluci, tak bylo rozhodující, že jim utekl začátek a pak už se to dohnat nestihlo.“

Už jsi rozhodnutý, zda i v následující sezoně budeš pokračovat v kariéře, nebo už pověsíš brusle na hřebík a budeš se věnovat něčemu jinému?

„Ještě to rok zkusím a za rok uvidíme.“

Kdysi sis také zkusil za Fryšták zahrát hokejbal. Na in-line hokej by sis netroufnul?

„Já jsem letos začal s dcerou na kolečkových bruslích. Já jsem v životě na tom nestál. Asi by to byl velký problém hrát ten in-line hokej, jak bych se to naučil.“

Mohl bys něco vzkázat zlínským fanouškům, pro které je tento rozhovor?

„Já myslím, že fanoušci Zlína mě brali, měli mě rádi a dokázali mně vyhecovat k výkonům, co jsem předváděl, když přijela Sparta, nebo podobné mančafty. Určitě chci poděkovat za velkou podporu a chci jim vyřídit, že je mám rád až do dneška. Ikdyž jsem hrál jinde, tak mě brali a že jsem byl ze Zlína. Že by na mě řvali a nadávali, tak to vůbec. Spíš mě příjmuli.“

www.daan.estranky.cz                                                                       Dáán