Jdi na obsah Jdi na menu

*****HOKEJ, VÝKLADNÍ SKŘÍŇ MĚSTA ZLÍNA*****

Jaroslav Stuchlík st.: "Je pěkné, když má klub svou paměť a je na svou historii hrdý.“

SK Baťa Zlín 1928-1945.jpgSokol Botostroj Zlín 1948-49.jpg

ZK Baťa Zlín 1945-1948.jpg

Sokol Svit Gottwaldov 1949-1952.jpgSpartak a Jiskra Gottwaldov 1952-1958.jpg

TJ Gottwaldov 1958-1990.jpg

SK Zlín, AC ZPS Zlín 1990-1997.jpg

HC ZPS Barum Zlín 1997-1999.jpg

HC Continental Zlín 2000-2002.jpg

HC Continental Zlín 2000-2002.jpg

HC Hamé 2002-2007.jpg

HC RI Okna Zlín 2007-2009.jpg

 


Legenda Kožela: Mrzí mě, že Čajánek s Leškou nepracují pro klub. Nechali jsme je v klidu odejít

4. 11. 2018

Bohumil-kožela-na-střídačce.jpg

 

Byl první ze čtyř legend, které zlínský hokej v rámci oslav 90. výročí od založení klubu nedávno slavnostně ocenil vyvěšením dresu s číslem devět pod strop Zimního stadionu Luďka Čajky. Bývalý obránce, trenér a generální manažer Bohumil Kožela se vyjádřil k několika tématům. Mluvil o klubismu, Čajánkovi s Leškou i o již (ne)oceněných hráčích...

O satisfakci poté, co fanoušci na něj během nevydařené sezony 2002/2003 křičeli: Kožela ven. Teď ho v hlasování společně s dalšími legendami vybrali mezi sebe do Síně slávy...

„Šel jsem mezi ně diskutovat a tehdy fanoušci nedokázali pochopit, že nám odešli klíčoví hráči (Čajánek s Leškou a Somíkem - pozn. aut.) a navíc měli zraněné hráče Martina Hamrlíka a Jardu Balaštíka. Skončili jsme třináctí a vědomě jsme nechtěli dál dávat prachy jen proto, abychom byli lépe umístění. A na další rok jsme doplnili tým třemi kluky ze Slovenska, k nim trenéra Bokroše a byli mistři. Tehdy mi i vyčítali, proč jsme koupili staříka Vlacha, který sotva chodí. A Vlach byl nejlepším hráčem ve finále se Slavií další sezonu. Díky němu jsme vyhráli titul. A teď mi fanoušci dali hlas. Je to pro mě satisfakce, že si na mě vzpomněli, že to nebylo až tak marné."

O klubismu a výchově talentů…

„Pořád sem chodím, dění klubu sleduji a myslím si, že klubismus by měl fungovat trochu jinak, než teď funguje. Nemělo by se zapomínat na hráče, kteří historii vytvořili. Mám pořád v paměti plejádu trenérů z bývalých hráčů, kteří dál pracovali pro hokej a tlačili dál zlínský hokej dopředu. Díky tomu jsme vychovali neskutečné množství ligových hráčů. Teď mám pocit, že se to trošku zastavilo. Nevím, jestli je to tím, že po revoluci všichni jedou na vydělávání peněz. To předtím nebylo.

Rozhodně se vše výrazně změnilo. Mrzí mě, že spousta hráčů v čele s Petrem Čajánkem a Petrem Leškou nepracují pro klub a nejsou tahouny dál. Historicky jsme my všichni, kdo jsme skončili s hokejem, šli někde pracovat. A tehdejší manažer Vláďa Kotek, který nám nedopřál klidu a řekl: Musíš zpátky do klubu, ty budeš dělat dorosty, ty zase žáky. Vypracoval spoustu podkladů, jak budeme pracovat a kudy klub nasměrujeme."

Tohle mi nyní chybí. Klidně jsme tyhle velké hráče nechali odejít. Beru, ať si klidně podnikají, ale pokud tyhle hvězdy v klubu, které pro něj něco udělali, nebudou pracovat a vidět, pak nebude ani mládež. Lidé chtějí pracovat se špičkovými lidmi, kteří mají něco za sebou. Klub je o tom, že hráči, kteří tady hráli, by zde měli dál pracovat. Zdejší klub je jedna velká rodina. Takhle to funguje ve spoustě jiných sportovních klubech. Tomu jsme se trochu odcizili.“

O (ne)vyvěšených legendách klubu…

„Jsou tam dva hráči, kteří svou kariéru nedokončili a přitom byli špičkovými obránci. Myslím tím Karla Rachůnka a Luďka Čajku. Oba byli lidé mému srdci blízcí, s oběma jsem se velmi dobře znal a rád pracoval. Jsem rád, že jsou tam takoví lidé, jako je třeba Martin Hamrlík. Když jsem ho viděl po jeho nemoci (zánět mozkových blan - pozn. aut.), jak se plížil podél mantinelu, říkal jsem si: Ježišmarja, tento chce zase hrát ligu? To, co Martin dokázal, je neskutečné. Je geniální, že tento člověk překonal téměř sám sebe. A stejně jako jeho bratr Roman měl výjimečné a mimořádné nadání.

Je spousta dalších hráčů, kteří tam už také mohli viset. Jeden z dalších neskutečných talentů a mnohem větších, než jsem byl já, byl můj bratr Josef. I ten to měl od boha. Mohl mít jedno oko zalepené a všechno uměl. Vím, všichni tam viset nemůžou. Je složité vybírat a posuzovat lidi, kteří by si to zasloužili. Ale kritériem by mělo být, co hráči udělali pro zlínský (důrazně) hokej. Pokud práci udělali pro jiný hokej, než ve Zlíně, měli by viset v pražské hale. Protože něco udělali pro reprezentaci a pro celý český hokej. To je můj názor.

Jsem rád, že je tam ten, který se nejvíc zasloužil o to, že se ve Zlíně hraje nejvyšší soutěž. Byl to Jarda Stuchlík. Byl šéfem našeho týmu, když jsme začínali. On byl skutečný šéf. Hráči kolem něj se v něm viděli. Byl jim morálním příkladem. On všechny uměl motivovat.

Pod střechou mi chybí i další hráči. Jedním z nich byl třeba Petr Leška starší. Také velká osobnost. Takového hráče jsme tady do té doby neměli. To byl vyloženě tahoun týmu. Byl jeden z těch, díky kterému jsme v kvalifikaci s Dubnicí postoupili.“

O tom, že fanoušci v anketě klubu museli vybírat i mezi dvěma nejvýraznějšími osobnostmi osmdesátých let a reprezentanty Rostislavem Vlachem nebo Antonínem Stavjaňou...

„A už je to tady! Pod strop patří oba. To jsou hráči, které znám dokonale, se kterými jsem pracoval. Jsou to oba výjimeční lidé, kterým jsme brzy umožnili, aby si šli vydělat peníze do zahraničí. Následně se vrátili a šli do Vsetína dohrát kariéru do druhé nejvyšší soutěže. Nakonec ale získali novou mízu. Byla naše špatná práce, že jsme netlačili víc pro jejich návrat.“

(pozn. v nominaci byli i Miloslav Sedlák, Miroslav Michalovský, Zdeněk Venera a Luděk Pelc)

O chybějícím lídrovi v současném týmu…

„Každé mužstvo má mít šéfa a tahouna, což u současného týmu nevidím. Už se mi zdálo, že by jím mohl být Šťastný. Jenže šel jinam. To nám chybí. Když jsou všichni v mužstvu stejní, nemají se o koho opřít. V týmu je vnitřní hiearchie a sami hráči uznávají, že to umí lépe než já. To tam dnes nevidím. Ale ti hráči za to nemůžou, samozřejmě.“

O změně pravidel…

„Zdá se mi, že změna pravidel a posunutí hry až na modrou čáru vede k tomu, že se beci podívají, dají kotouč na druhou modrou, útočník to protečuje do útočného a pásma a poté se o něj jde bojovat. Technický český hokej, který všechny překvapoval improvizací, dokonalou kombinací, ten se vytrácí. Vede to k tomu, že jednoduché věci se naučí průměrní hráči a pak se na to nedá dívat.“

Přání Bohumila Kožely do dalších deseti let, které završí stoleté výročí od založení klubu…

„Zlínskému hokeji bych popřál, abychom vychovávali domácí dobré hráče. Do budoucna klub na periferii České republiky bude těžko nakupovat hráče. Peníze tady nikdy nebudou jako třeba v Praze. Musíme vycházet z toho, že si šedesát až sedmdesát procent hráčů vychováme. Zbytek posbíráme z okolí, které zde také pracuje. Máme tady stadiony v Uherském Ostrohu, Uherském Hradišti, v Uherském Brodě, Kroměříži nebo v Přerově. A snad si udržíme solidní výkonnost jako třeba Litvínov, který rovněž staví na hráčích domácího původu. Kdo dnes pustí dobrého hráče? Skoro nikdo. Buď má vysoký plat a klub ho není schopný utáhnout, na což my také nemáme prostředky. Anebo je to hráč, který je za zenitem nebo to neumí.“