Jdi na obsah Jdi na menu

*****HOKEJ, VÝKLADNÍ SKŘÍŇ MĚSTA ZLÍNA*****

Jaroslav Stuchlík st.: "Je pěkné, když má klub svou paměť a je na svou historii hrdý.“

SK Baťa Zlín 1928-1945.jpgSokol Botostroj Zlín 1948-49.jpg

ZK Baťa Zlín 1945-1948.jpg

Sokol Svit Gottwaldov 1949-1952.jpgSpartak a Jiskra Gottwaldov 1952-1958.jpg

TJ Gottwaldov 1958-1990.jpg

SK Zlín, AC ZPS Zlín 1990-1997.jpg

HC ZPS Barum Zlín 1997-1999.jpg

HC Continental Zlín 2000-2002.jpg

HC Continental Zlín 2000-2002.jpg

HC Hamé 2002-2007.jpg

HC RI Okna Zlín 2007-2009.jpg

 


Jaroslav Kameš: Vyhrát extraligový titul byl můj sen

26. 10. 2007

ObrazekZNOJMO 26.10.2007 – S úsměvem na rtech odcházel z předzápasového rozbruslení. Byl k dispozici ještě několika borcům, kteří zůstali na ledě o něco déle, než ostatní. Jedna z největších legend a person zlínského hokeje JAROSLAV KAMEŠ je stále svůj. Málomluvný přesto velice sympatický chlapík, který už ve své kariéře prošel deset týmů. Mimo jiné si vyzkoušel i zahraniční angažmá v německé a ruské nejvyšší soutěži. Posadili jsme se do přilehlého útulného hockey baru s Hostan arénou a odpovídal na dotazy výhradně o jeho hokejové kariéře brankáře s dotěrným dotazníkem.


S hokejem jsi začínal na Kladně, kam tě přivedl tvůj otec, bývalý extraligový brankář. Chtěl jsi být odmalička gólmanem?

Jo, odmalička.“


Na Kladně je a vždycky byla velká základna výborných a talentovaných hokejistů. Mohl bys jich několik vyjmenovat, se kterými jsi hokejově vyrůstal?

Pepík Zajíc, Jirka Veber, Míra Mach, dnes trenér Ústí nad Labem. Těch hráčů tam bylo víc. Někteří byli mladší, jiní zase starší. Někteří byli souběžně v týmu, přestože byli mladší. Ale v mužstvu to byl z těch známějších Jirka Veber a Pepa Zajíc.“ 


V kladenském dresu jsi získal dvě bronzové medaile. Jak vysoko tyto dvaObrazek cenné kovy stavíš ve svém žebříčku úspěchů?

Skoro vůbec. Protože já jsem chtěl vždycky něco vyhrát. Ta bronzová medaile je pořád jen třetí místo.“


V hokejovém prostředí se tobě a tvé rodině neřekne jinak, než Čavar. Prozraď, jak tato přezdívka vznikla?

To vůbec nevím. Je to taková rodinná přezdívka. Všichni Čavarové jsou Kamešové. Ať je to můj nebo bratrancův kluk, nebo brácha. Všem říkají Čavar. Nevíme, kde to vzniklo.“



Z Kladna jsi neodešel v dobrém, jelikož jsi měl konflikt s trenérem Nelibou, který tě obvlinil z jisté nepěkné věci, která se přihodila. Cítíš vůči němu ještě nějakou zášť?

(kroutí hlavou) „My jsme si to tenkrát doufám (důrazně) vyříkali. Vůči němu ne, ale v sobě mám furt pocit křivdy. My s Honzou (Nelibou) máme naprosto běžný normální vztahy.“



ObrazekOdešel jsi tedy do Zlína, kde jsi strávil dalších pět let. S jakými vzpomínkami se vracíš ke zlínskému angažmá?

Tak na Zlín rád vzpomínám, bylo to první taková velká změna. S rodinou jsme se tam docela zabydleli. Pět let je dlouhá doba. Dostali jsme ubytování u skvělejch lidí, u Nováků nahoře. Dětem i manželce se tam líbilo. Docela rád na to vzpomínám.“ 



Jsi mezi hráči, kteří zažili obě valašská finále se Vsetínem v letech 1995 a 1999. Mohl bys ty oba týmy nějak porovnat?

"Já si myslím, že ten první tým, který byl v tom finále v roce 1994 měl větší šanci Vsetín porazit. Přece jen byl Vsetín nováček. V lize hráli první rok. Myslím si, že jsme měli silnej a dobrej tým. Hráli jsme trošku v euforii, které jsme nakonec asi i podlehli. Mysleli jsme si, že ten Vsetín přehrajeme a ono se to nakonec nepovedlo. V tom druhém finále měl Vsetín přece jen silnej kádr a porazit je třikrát by bylo hodně těžký.“


Určitě si vzpomínáš na jeden smolný okamžik ze semifinále play off 1999, kdy sis ve čtvrtém zápase série s Třincem srazil lehký oblouček vystřelený ze středního pásma za brankovou čáru. Jak to tehdy z tvého pohledu opravdu bylo?

Jednoznačně to byla moje chyba. Já jsem nevěděl, kde ten puk je. Spadl za mě a já jsem si ho dovezl za brankovou čáru do branky. I takový góly padaj.“ 


Tvým častým náhradníkem byl zkušený Richard Hrazdíra. Jaký jste spolu měli vztah?

Já si myslím, že dobře. Bylo to bezkonfliktní. Ríša je dobrej hokejovej parťák. I mimo led, samozřejmě.“ (směje se)



Sezonu 1999-2000 jsi strávil v německém týmu Eisbarenu Berlín. Co ti tohleObrazek angažmá dalo a naopak vzalo?

Dalo mi to velkou zkušenost, protože to bylo první zahraniční angažmá. Naučil jsem se skoro dva jazyky, ale neříkám, že úplně. Žili jsme v zahraničí, to je vždycky zkušenost. Odlišná mentalita lidí, trošku jiný zvyky, životní styl. Bylo to hezký, taky se na to dobře vzpomíná.“


Po skončení sezony jsi však německé angažmá ukončil a kývnul jsi na nabídku Vsetína, kde v té době poprvé prosákly na povrch spekulace o tamních problémech s financemi. Zjišťoval sis nějaké informace, kam máš vůbec namířeno? Přece jen, to člověku na klidu moc nepřidá...

Tam to bylo trošku složitější, protože jsem měl v Berlíně smlouvu ještě na další rok, ale protože ta sezona nebyla zase tak úspěšná, protože jsme nepostoupili do play off. Ta nabídka Vsetína byla taková, že se ji nedalo odmítnout. Po řádný dohodě jsem s Berlínem ukončil smlouvu. Samozřejmě jsem si to zjišťoval, věděl jsem o problémech a ta podmínka podpisu smlouvy byla, že určitou část peněz dostanu předem.“

 

Ve Vsetíně ses nakonec dočkal svého prvního titulu, který byl pro Vsetín zároveň posledním. Kam tento velký úspěch stavíš?

Určitě nejvejš. Jako malý dítě jsem snil o tom, že s nějakým mužstvem vyhraju ligu. Nesnil jsem o mistrvství světa, nesnil jsem o NHL, v mých mladých letech se o tom ani moc nepsalo. Ten konec je vždycky odraz celý sezóny. S tím mužstvem žiješ, denně se s těmi hráči potkáváš, připravuješ se na to v létě v přípravě. Prostě žiješ s tím mužstvem celý období. Když vyhraješ titul, tak je to moc hezký. Když vyhraješ mistrovství světa, nebo olympijské hry, je to otázka čtrnácti dnů. V tom je to jiný.“


ObrazekNásledně jsi odešel do ruského Avangardu Omsk. V té době byly přestupy na východ vzácností. Pověz nějaké zážitky a pikantnosti z tamního působení...

To Rusko je celé zážitek. Dalo by se říct, že denně nás tam něco překvapovalo, ale já na to rád vzpomínám. My jsme se tam potkali s perfektně fungující organizací. Majitel Omsku byl Abramovič, tenkrát o něm nikdo nic nevěděl, později koupil Chelsea. Ta organizace fungovala naprosto profesionálně. Zázemí a starost o hráče bylo na supr úrovni. Byl jsem tam se dvěma kluky z Kladna, se kterými jsem hokejově vyrůstal, takže to bylo opravdu bez problému.“ 


S Omskem jsi nakonec vybojoval bronzové medaile. To ruským bosům nestačilo, že jsi tam neprodloužil smlouvu?

Já jsem se v lednu docela vážně zranil. Přetrhl jsem si přední křížový vazy a samozřejmě oni disponují velkými finančními možnostmi, takže oni nechtěli čekat, jak se to zranění začne vyvíjet. Já jsem po sezóně musel na operaci. Během sezóny jsem třeba dva měsíce promarodil a další operace, takže mi oznámili, že na další sezónu se mnou nepočítají.“



Vrátil ses do České republiky a začal jsi pravidelně střídat extraligové i prvoligové kluby. (pozn.aut. Znojmo, Pardubice, Vítkovice, Mladá Boleslav, Beroun) Co bylo příčinou, že ses nemohl dlouho nikde trvale usadit?

Tak já jsem se vlastně po roce vrátil sem, co jsem byl po operaci toho kolene. Tady jsem odchytal půlku sezóny, zase jsem podstoupil další operaci kolene, následně další dvě. Celý rok jsem nechytal, až pak jsem šel na rozchytání do Berouna. Poté jsem podepsal Pardubicím...Nevím, co je příčinou, že to tak střídám. Asi slabé výkony.“ (směje se)


V sezoně 2004/05 v Pardubicích, kdy byla výluka NHL, jste s PardubicemiObrazek vybojovali mistrovský titul. Jak s odstupem času vidíš celou sezónu a vůbec finálovou sérii se Zlínem, kde jste vyhráli jednoznačně 4:0 na zápasy?

Ta sezóna nezačala dobře. Na začátku jsme prohrávali, pak někdy kolem Vánoc se to zlomilo. To mužstvo tam bylo strašně silný. Vědělo se, že když nezahraje první pětka, tak druhá, když ne druhá, tak třetí a dopadlo to, tak jak to dopadlo. Já si myslím, že Zlín už neměl takovou tu sílu ve finálový části, a proto to asi skončilo 4:0. I když ty zápasy nebyly tak jednoznačný. Ale přece jen jsme ten kádr měli silnější.“




Před letošním začátkem dalšího extraligového ročníku byl tvůj bývalý klub Vsetín kvůli dluhům vyřazen z extraligy administrativní cestou. Co na to říkáš, coby jeho bývalý hráč?

Mám na to svůj názor. Je strašně těžký, když mužstvo hráče neplatí a ty hráči jsou tři, čtyři měsíce bez výplaty. Jinak já soudit nemůžu. V tom si musejí udělat pořádek vsetínští funkcionáři. Nějak zvlášť jsem to neprožíval.“



Potatí se tvůj starší syn Jakub a bude hokejovým brankářem?

Jo, chytá za kladenskej dorost.“



ObrazekUvažoval jsi někdy už nad tím, co budeš dělat, až ukončíš aktivní kariéru a odložíš brankářskou výstroj?

Já nad tím uvažuju pořád, ale ještě nevím. Chtěl bych se motat kolem hokeje, kterýmu trošku rozumím, nebo si to myslím.“


Slyšel jsem, že chceš trénovat a vychovávat mladé brankáře...

To si myslím, že je činnost, která se u nás opomíjí. Uvidíme, co čas přinese.“

Mohl bys závěrem něco vzkázat zlínským fanouškům?

Ať choděj na hokej a fanděj jako doteď. Já nejsem nějak moc sentimentální. Beru to tak, že ta určitá část života, která proběhla, je za mnou.“ 

 

DOTAZNÍK


Jak vzpomínáš na svůj první extraligový start?

„Asi ve 12. minutě druhé třetiny v roce 1987 jsem v prvním kole střídal Luďka Výborného proti Českým Budějovicím.“


Oblíbený fotbalový klub a hráč?

„Nemám. Já fotbal sleduju vyložene okrajově.“


Jaký vzor jsi měl v mládí, když jsi začínal?

„Vzor asi ne, ale později se mi líbil Curtis Joseph, když jsem ho viděl chytat.“


Oblíbené jídlo a pití?

„Já sním skoro všechno. Pití pivo, samozřejmě. A jídlo? Kromě koprovky sním všechno.“ Obrazek



Oblíbená barva?

„Černá.“


Jaký je tvůj největší sportovní úspěch?

„Sportovní určitě titul se Vsetínem.“


V jaké situaci ti bylo v kariéře nejhůře?

„Těžko se říká nejhůř. Už jsem zvažoval konec kariéry po sérii zranění s kolenem, co jsem měl. Rok jsem vlastně nehrál hokej a to koleno furt zlobilo.“


Oblíbený televizní pořad?

„Poslední dobou se rád dívám na Uvolněte se prosím. Já na televizi moc nekoukám. Oblíbenej televizní pořad je teletext.“


Jakou hudbu nejraději posloucháš?

„Linkin Park. Jinak si zapnu v autě rádio. Všechno kromě dechovky.“



ObrazekTvé záliby a koníčky mimo hokej?

„Nic nedělat a flákat se, válet se. (rozesměje se)


Se kterým hráčem sis nejvíce rozuměl na ledě i mimo něj?

„To je taková divná otázka. Na ledě si těžko s někým rozumím, protože jsem brankář. Ale tak mimo jsem s Jirkou Dopitou velkej kamarád.“


Jakou školu jsi vystudoval?

„Střední odborné učiliště s maturitou.“


Máte doma nějakého domácího mazlíčka, zvířátko?

Máme doma pyrenejského horského psa. Pijona, má 50 kilogramů.“

www.daan.estranky.cz                                                                         Dáán

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář