Omezení na hokeji: Nasaďte si roušky, přesedněte si... PROČ?
S velmi smíšenými pocity jsem se vrátil z vítězného zápasu proti Třinci (4:0) v rámci letního turnaje. Náladu z výhry i třeba druhé nuly v řadě brankáře Dana Hufa mi kalí omezení.
Zatímco třeba na víkendovém atletickém mítinku v Plzni bylo plno, z dostupných fotografií se rozhodně nedá mluvit o nějakém dodržování vládních nařízení.
Jasně, obě akce jsou venkovní, tedy podle vládních opatření nejsou potřeba, zato hokej se hraje v hale. Ne, nejsem epidemiolog, ani virolog, ale selský rozum mi říká, že riziko „chytit“ COVID 19 je úplně stejné.
Ani v MHD nebo v obchodních centrech, kde se můžete nakazit se stejnou pravděpodobností, mít „náhubek“ nemusíte. Na hokej vás však bez hadru na ústech nepustí.
„Dámy, můžete si prosím odsednout ob dvě sedačky,“ požádal jeden ze sekuriťáků tři sedící ženy za mnou.
„Nasaďte si prosím roušku,“ upozornil i mě, když jsem si usrkl piva a zapomněl nasadit svůj nákrčník na tvář.
PROBOHA, PROČ TOHLE?
Jasně, ani klub, ani pánové z ochranky za tohle nemohou. Jen plní a hlídají vydaná nařízení. Jenže v posledních týdnech se sport ocitl v kleštích, někdy mi přijde, že to už zavání šikanou a omezováním svobody.
Ne, pandemii nezlehčuji, zdraví nás všech je pořád na prvním místě. Ale zároveň odmítám šířit strach a obavy. Je třeba mít respekt, ale používat selský rozum, mít určitou mírou zodpovědnosti k sobě i druhým a NORMÁLNĚ ŽÍT. Rozhodně nebudu na nikoho kašlat, ani pít z jednoho brčka. Ale rozhodně se nemíním omezovat, než je nezbytně nutné. Abych byl v obraze, průběžně zpravodajství kolem viru sleduji a největší dojem ze všech "odborníků" na mě za těch pár měsíců udělal pan Beran, který sice nabádá k zodpovědnosti, ale nešíří zbytečně paniku. Rozhovor najdete TADY.
Na jaře jsem ještě přísná opatření pochopil, nikdo nevěděl, co je tenhle vir zač.
Ale tohle je už příliš, nemyslíte?