Narozen: 25.1. 1977
Výška: 82 cm
Váha: 89 kg
Pozice: brankář
Hokejové začátky malého Roberta Hamrly byly poměrně jednoduché.Vybral si hokej a zhlédl se v gólmanech. Začal ve třetí třídě, kde již byli zaběhlí čtyři gólmani, on byl zpočátku až pátý do party. "Ze dvou se nakonec stali obránci, my zbylí tři jsme spolu pokračovali až do osmé třídy." Jeden z nich, Dalibor Plucis, měl řecké prarodiče a chytá v současné době za řeckou reprezentaci. Do dorostu už prošel sítem jenom Hamrla, kde se potkával s Petrem Kuběnou, který byl o rok starší. Ve druhém roce Hamrly mezi dorostenci vyhrál Zlín pod vedením trenéra Zdeňka Čecha v Nymburku přebor o mistra ligy. Za Litvínov už tehdy hrál Josef Straka. "Dostal jsem cenu pro nejlepšího brankáře turnaje i přes gól z poloviny hřiště, který jsem dostal od českobudějovického obránce Lukáše Zíba."
Pak začal Robert chytat za juniory, které tehdy trénoval Jiří Králík. Starší Kuběna byl v týmu jedničkou, ale postupně se posouval do A-týmu a tím dostával více šancí chytat za juniory Harmla. Po roce stráveném v juniorském týmu vystřídal Králíka Stanislav Přikryl, který s mužstvem postoupil až do finále. V tom Zlín podlehl Slavii s Romanem Málkem v brance.
Svůj extraligový debut si Hamrla prožil v osmnácti letech v sezóně 1995/96. Jeho měsíční výplata byla tehdy 7000 korun. V průběhu ligy vystřídal Horsta Valáška Eduard Novák, který dal Hamrlovi první příležitost. První extraligovou šanci dostal Robert při zápase v Jihlavě, kdy Jaroslav Kameš dostal pět minut před koncem šestý gól. "Dostal jsem od Petra Kaňkovského ještě dva "kňafry", takže utkání skončilo výsledkem 8:1. Tehdy jsem byl rád, že můžu chytat v extralize, ale v dnešní době bych se za ty góly styděl. Byly docela laciné, byl jsem nervózní."
Prvním reprezentačním výběrem prošel Hamrla v šestnácti letech. Byl povolán do národního mužstva spolu se sokolovským Bednářem. "Říkal jsem si, že na něj mít nebudu, ale pak se rozklepal. Na tréninku to byl super gólman, o sto procent lepší než já, ale při zápase pustil takové góly, že se člověk divil."
S reprezentační sedmnáctkou cestoval Hamrla o rok později do Kanady na Viking Cup. Všichni čekali, že pojede opět Bednář, ale namísto něj byl povolán Jaroslav Kudrna ze Slavie Praha. Právě s tímto brankářem se Hamrla střídal. "Myslím si, že nám turnaj ani jednomu nevyšel."
Ve všech reprezentačních výběrech se tehdejší gólman Zlína potkával s Josefem Strakou. Absolvovali spolu i mistrovství světa v kategorii do osmnácti let. Celý turnaj ale odchytal Kudrna. "Trenér gólmanů Radvanovský doporučil do branky mě, ale trenér Jaroslav Horáček dal přednost Kudrnovi."
Hamrla patřil i do reprezentačního výběru do 20 let. Na mistrovství světa této kategorie se však nedostal. Po závěrečném soustředění ho trenéři poslali domů, přestože na mistrovství Evropy se pravidelně střídal s Kudrnou. "Martinec vytáhl ke Kudrnovi mladého Adama Svobodu."
V sezóně 1996/97 sice Hamrla chytal hlavně za juniory, ale odehrál stejně jako Kuběna také deset zápasů za "áčko". Už v té době Kameš laboroval se zraněním, ale v sezóně 1997/98 vypovědělo jeho koleno službu úplně. Hamrla i díky tomu odchytal v extralize 36 zápasů, což je jeho dosavadní sezónní maximum.
Neměl to však lehké, protože si o něm v klubu mysleli, že je mladý a nezkušený. Sháněli tudíž k němu jednoho brankáře za druhým. "Vystřídalo se u mě milión lidí, ale nikdo se nechytil, protože jsem ho tam nepustil (smích)." Kromě Sáblíka a Vojtka to ve Zlíně zkoušel i Jaroslav Dragan, který se v pokročilém věku snažil spíš hokejem ještě něco vydělat. V utkání se Spartou dostal z prvních tří střel tři góly a jeden zkušený hráč Zlína tehdy řekl trenérovi: "Vyměň ho nebo už nehraju." Hamrla v té době cítil podporu od zkušených hráčů v týmu. "Dejte tam toho mladého," říkávali lídři týmu. Každopádně duel se Spartou nakonec vyhráli Zlínští 5:3 a byl to jeden z nejlepších zápasů Hamrlovy kariéry. "Více si cením pouze dvou nul během jednoho týdne. Ty se mi povedly v zápasech s Vítkovicemi (3:0) a v Jihlavě, kde jsme vyhráli 1:0 gólem Čajánka."
V sezóně 1997/98 ovšem Zlín nepostoupil do play-off a nově příchozí trenéři Venera se Stavjaňou oznámili oběma brankářům, že si mají hledat místo jinde. Zlín chtěl za každou cenu postoupit do play-off a v brance chtělo mít vedení ostřílené gólmany. Do Zlína tak ke Kamešovi přišel další zkušený brankář Richard Hrazdíra. "Byli jsme s Kuběnou naštvaní. Myslím, si, že to byl vymyšlený důvod. Podle mě tam Hrazdíru někdo potřeboval dostat."
Ozvali se představitelé týmu Karlových Varů, jejichž nabídku Hamrla dlouho zvažoval. Nakonec tam odešel dělat dvojku za Rudolfem Pejcharem. K západočeskému angažmá se pojí jedna silná vzpomínka. Mužstvo v té době totiž trénoval Josef Beránek a Hamrla řekl na konci sezóny do novin, že na hráče sprostě řve a že je v kabině nervózní atmosféra. "Byl jsem s novinářem domluvený, že mi dá všechno přečíst, než to v Blesku vyjde, on to však nakonec neudělal." V nedělním vydání bulvárního deníku pak vyšel článek s vyretušovanou fotkou, na které se Robert s trenérem objímá. Pro velký úspěch článek vyšel znovu i v pondělí. Trenér Beránek na článek reagoval v souladu se svými zvyklostmi velmi bouřlivě a Hamrlu označil za protekčního hokejistu. "To podráždilo hlavně vedení, protože za mé hostování dali 350 tisíc korun, což byla dost velká suma." Celá aféra měla svou dohru, protože z kádru bylo vyřazeno celkem pět hráčů včetně Hamrly. "Zastal se nás Láďa Prokůpek, který předstoupil před vedení s tím, že s Beránkem k dalšímu zápasu neodjedeme." Zavřela se kabina a všichni kromě dvou hráčů hlasovali pro odvolání Beránka. Do Třince už tak s týmem jel trenér Kašpárek.
Během sezóny si odskočil Hamrla na pět zápasů do Sokolova. "Jezdil jsem tam rád, chtěl jsem chytat. Kluby se většinou ozvou, když jim teče do bot, takže tam není co zkazit. Buď se znovu prohraje, což není nikomu divné, anebo se vyhraje."
Po sezóně 1998/99 strávené v lázeňském městě se Hamrla vrátil do Zlína, se kterým v létě trénoval. Působili tam však stále ti samí trenéři a brankáři, takže tam nebyla šance chytat. Nakonec akceptoval nabídku Šumperka, protože postoupil do první ligy a nabídli mu tam výborné podmínky, i po finanční stránce. "Později jsem ale zjistil, že to byla dost velká chyba. Nikde jinde jsem nezažil, aby se během sezóny vystřídala 4 vedení, 4 majitelé klubu, 6 trenérů a 58 hráčů." (Pouze brankáři byli pořád jen dva.)
Výsledek byl jasný - baráž. Tu začal v brance Hamrla, Šumperk v prvních dvou utkáních jednou vyhrál a přivezl bezbrankovou remízu z Jindřichova Hradce, ve třetím se však zlínský odchovanec zranil. "V páté minutě první třetiny jsem zalehl puk a David Novák mě kopl bruslí. Podle mě to byl likvidační faul, ale on tvrdil, že dojížděl puk." Do branky naskočil Lukeš, který zachytal výborně a střetnutí skončilo výsledkem 3:1 pro Šumperk. O záchraně Šumperka se tak prakticky rozhodlo již po třech kolech prolínací soutěže.
Velkým problémem šumperského hokeje byl nedostatek financí a plnění smluvních podmínek vůči hráčům. "Dostal jsem jen dvě výplaty. Pak jsem musel podepsat novou smlouvu s jiným vedením, ale už jsem dostával úplně jiné peníze." Do Šumperka šel Robert za trenérem Sršněm, kterého však vyhodili. Z celé sezóny tak převládalo zklamání, protože udržet se byla povinnost. "Šel jsem tam hlavně chytat a o to tam nebyla nouze. Podle mě je pro gólmana lepší chytat první ligu, než sedět v extralize."
Po sezóně v Šumperku odešel Robert v létě roku 2000 do Prostějova. Během základní části se střídal s Chladem, ale play-off odchytala současná plzeňská dvojka. Po sezóně 2000/01 přišla nabídka z extraligového Havířova, kde však v té době chytal Cagaš. Ten měl údajně problémy s vedením a během podzimu naznačil trenér Výborný Hamrlovi, že by za Havířov mohl chytat. To byla pro něj jediná možnost, jak se vrátit do extraligy. Do Havířova zamířil výměnou za Maláče do konce sezóny.
Prvních pět zápasů dělal náhradníka Cagašovi, pak ve Zlíně dostal šanci. Přestože tam Havířov ještě dvě minuty před koncem vedl 4:2 a měl výhodu přesilové hry, domácí nakonec vyhráli 5:4 v prodloužení. "Něco podobného jsem nikdy předtím nezažil. Byl jsem sice vyhlášen nejlepším hráčem zápasu, ale tohle byla čmouha na dobrém výkonu. Ve Zlíně jsem však snad ukázal, že jsem z gólmanského umění nic neztratil."
Přestože řada věcí nasvědčovalo tomu, že Hamrla bude chytat i další zápas na Spartě, nastoupil šestnáctiletý Jakub Čech. Ten podal vynikající výkon a Havířov si z Prahy odvezl bod za remízu 2:2. František Výborný tehdy Hamrlovi řekl, že chce, aby s Čechem dochytali sezónu, Cagaš prý bude uvolněn. K následujícímu střetnutí však nastoupil opět Cagaš. "Říkal jsem si: ‚Tady nebude něco v pořádku.‘ Naštěstí se 20. prosince 2001 ozval pan Setikovský z Plzně. Byl jsem rád, že můžu jít do normálního extraligového klubu, kde existuje nějaká profesionální úroveň, v Havířově byly dluhy a neplatili."
Během angažmá v západočeské metropoli stihl Hamrla kromě úspěšných střídavých startů za Písek odchytat části dvou extraligových utkání. První šanci dostal ve 24. minutě zápasu ve Znojmě za stavu 4:1 pro domácí a do konce už pustil jen jeden gól. Podruhé vystřídal Bartu v play-off ve Vítkovicích v polovině zápasu za stavu 5:0 pro domácí tým. Utkání skončilo nakonec za stavu 9:1 pro pozdějšího vítěze celé čtvrtfinálové série.
To byl z pohledu celého týmu hodně nevydařený zápas, ovšem nejhorší gól ve své kariéře dostal Hamrla úplně jindy. "Bylo to ještě v dresu Zlína proti Pardubicím. Jaroslav Kudrna mi dal z půlky hřiště gól, kterým vyrovnal na konečných 3:3."
Kdyby si plzeňský hráč s číslem 2 mohl vybrat, proti komu nastoupit v extralize, dlouho by neváhal. "Proti Zlínu by to byla výzva, naopak do Havířova mě kromě nezaplacených faktur nic netáhne." Mrzí ho, že nedostal víc šancí v domácím Zlíně. "Můj odchod odtamtud nebyl pouze sportovní, existovala tam určitá zaujatost vůči mé osobě."
Teď chytá za Zlín Petr Tuček, nad čímž se Robert trochu zastavuje. "Tuček je kamarád, ale má větší šanci, kterou mu trochu závidím. Podle mě se Zlín probral z toho, že s ním odehraje extraligu. Mysleli si, že ušetří za gólmana. On tu sezónu odchytá, ale tým nepůjde do play-off. Tuček nebyl v nároďáku ani v první lize, chytal třetí ligu v Německu. Těžko říct, co vězí za jeho příchodem. Možná jsem mohl v mateřském klubu mohl dostat větší šanci, ale to už je teď jedno."
Hamrla zatím v Plzni nedostává příliš šancí. "Libor chytá dobře, ale možná jsem mohl v jednom nebo dvou utkáních venku dostat příležitost. Ovšem nechci, aby to vypadalo, jako že si stěžuji. Nejdůležitější je, aby se dařilo týmu, hodně štěstí přeji i Liborovi." V první lize už toho Hamrla odchytal spoustu zápasů, teď je podle něj čas dostat se do extraligy. "Lidi okolo mě mi říkají, že jsem ve 25 letech ještě mladý, ale kdo by nechtěl nahoru... Z tohoto důvodu jsem přijal nabídku Plzně, i když je to 400 kilometrů od Zlína. Libor mi však zatím moc šancí nedává."
Druhý brankář Plzně je rád, že jeho tým není na chvostu tabulky. "Je to pro mě přijatelnější z toho hlediska, že kdybychom neměli odstup od posledních týmů, tak by se počítal každý bod a já bych věděl, že musím stoprocentně zachytat." Hamrla nepřeje svému kolegovi s lapačkou nic špatného, žádné pětigólové nebo šestigólové debakly. Je mu jasné, že i když se v jednom zápase dostane do branky, tak v příštím utkání nastoupí stejně znovu jednička. "Myslím si, že mě tady brali proto, že Libor šel na operaci kolena a nikdo nevěděl, jak to s ním bude. Jinak je samozřejmě neotřesitelná jednička. V přípravných zápasech se mu sice moc nedařilo, ale on to bere asi opravdu jako přípravu. První extraligový zápas ve Vsetíně už chytal naplno a podle mě tak o sto procent líp. Myslím si, že doposud chytá velmi dobře."
Současný brankář plzeňské Keramiky letos nedostává příležitost ani v první ani ve druhé lize. Písek nemá letos zájem o gólmana, protože se tam k velkým výkonům rozchytal Roman Špiler z Jindřichova Hradce. Generální manažer Pavel Setikovský mu domluvil Rokycany. "Jenomže tam se teď rozchytal nějaký Novák a víte, jak to je... Tam kluci za hokej nedostávají peníze, hrají to na dobré slovo." Hamrlovi tedy řekli, že musí počkat, že se jim zrovna rozchytal brankář. "Nemůžou mu říct: ‚Hele, přijde Hamrla z extraligy,‘ protože by jim ten gólman řekl: ‚Tak víte co, tak ahoj‘." Hamrla si myslí, že je jedno, jestli brankář chytá první nebo druhou ligu. Střela letí všude stejně.
Co se týče Hamrlova dalšího působení v plzeňském klubu, bere to tak, že buď se do branky dostane, nebo ne. S koncem Bartovy kariéry nekalkuluje. "Nikdo neví, co bude příští rok. Libor má momentálně takovou formu, že si netroufám odhadnout, kdy skončí." Plzeňská brankářská dvojka prohlásila, že by se divila, kdyby měl klub o její služby dál zájem, pokud nebude chytat. "Chytal bych samozřejmě moc rád, zvlášť když vidím své vrstevníky všude po extralize - Lakosil, Málek či Adam Svoboda už pravidelně chytají."
Hokejové začátky, nebo kdo Vás k lednímu hokeji přivedl?
K hokeji mě přivedli rodiče.
Jak vzpomínáte na svůj první extraligový start?
Špatně.Hráli jsme v Jihlavě a já střídal Jardu Kameše za stavu 5.2 pro Jihlavu a dostal jsem od P.Kaňkovského hned dva góly během jedné minuty.Hrozný začátek.
Oblíbený fotbalový klub a hráč?
Sparta Praha - Jarda Blažek, Chelsea - Petr Čech
Jaký vzor jste měl v mládí, když jste začínal?
Ivan Podešva, bydlel totiž ve stejném paneláku a chytal za Zlín
Oblíbené jídlo a pití?
Svíčková a pivo
Oblíbená barva?
Červená
Jaký je Váš největší sportovní úspěch?
Účast na MS 18 v Německu
V jaké situaci Vám bylo v kariéře nejhůře?
Při dopravní nehodě se Sarezou Ostrava, kterou bohužel nepřežil trenér a vynikající člověk p.Karel Metelka.
Oblíbený televizní pořad?
Dokumentární pořady o přírodě a o historii lidstva.
Jakou hudbu nejraději posloucháte?
Vše, kromě tvrdého metalu.
Vaše záliby a koníčky mimo hokej?
Narodili se mi děti Patrik a Adam, takže mám o starosti postaráno.Jako koníček se dá říct, že jsou to všechny kolektivní sporty.
Za kterými obránci se Vám chytalo nejlépe?
Josef Řezníček, Ivan Vlček, Petr Pavlas, Mira Javín, Robo Pukalovič
Který útočník Vám dělal největší potíže?
Nemám žádného hráče, který by mě vyloženě utkvěl v paměti
text: www.hcplzen.cz , Dáán