Hokejový golman Richard Hrazdíra před třemi lety netušil, že by se někdy v budoucnu vrátil do žlutomodrého dresu s beranem na prsou. Po osudovém prohřešku byl z tehdejšího kádru Zlína vyřazen. Následoval odchod do Přerova, kde pod vedením trenéra Miloše Říhy hríl baráž o extraligu, aby zanedlouho putoval až na sever Čech. "S působením v Litvínově jsem byl nadmíru spokojen. Dostal jsem dost šancí, neboť si Zdeněk Orct přivodil dlouhodobější zranění a mne připadla role jedničky. V sezoně 1997/98 měl však Zdeněk výbornou formu a do branky mě téměř nepustil," vrací se k dvouletému angažmá Ríša. K hokeji ho dovedl táta, který jej ve třetí třídě přivedl na zlínský zimní stadion. Přivítali ho s tím, že hráče do pole nepotřebují a tak zkusil štěstí v brankářské kleci, kde zůstal dodnes. Vojnu absolvoval v Táboře, vrátil se zpět domů, ale vždy bojoval o místo brankářské jedničky. Nejdříve s Ladislavem Blažkem, poté s Jaroslavem Kamešem a jednu sezonu i s Vladimírem Hudáčkem. "Žádný velký tlak jsem jsem necítil v minulosti ani nyní.S Jardou Kamešem vycházíme velmi dobře, zmáme se prakticky už od vojny. Máme ovšem jednu nevýhodu, neboťˇjsme oba golmani a chytat může pouze jeden z nás. "Před zápasem nemám žádný rituál a jak říká, je to mnohokrát i otázka štěstí. "Nemám žádné mužstvo, které by mně vyloženě nesedělo. . Jednou můžete nad stejným soupeřem vyhrát o pět branek, aby jste s ním vzápětí o pět prohráli. Každopádně věřím, že splním, co se ode mne očekává." Velkou oporu má bývalý golman v rodině. Manželka Romana, dva kluci Michal a David. I oni se už přiučují hokejovému řemeslu.
Po skončení aktivní kariéry pokračuje v předávání zkušeností zlínským brankářům. Po Jakubu Sedláčkovi vypiplal další extraligovou star - Libora Kašíka.
text: archív
foto: archív