Reportáž novináře Vl. Vojty: Eden potřetí vyprodán, pokřik bijte je a láhev na ledě
Hala byla dlouho před zápasem v obležení. V řadě autobusů, mikrobusů, dodávkových i osobních vozů převládaly espézetky slovenských okresů. Mimo jiné byly k vidění značky z okresů Trnava, Bratislava, Bánská Bystrica, Prievidza, Žiar nad Hronom, či Levice. Hlediště slavistické haly tehdy mělo kapacitu 8500 diváků a jak tvrdili pořadatelé, do té doby měli za svou nedlouhou historii teprve potřetí vyprodáno.
Gottwaldovští diváci obsadili na pět set míst, zvolenských bylo čtyřikrát víc!
Slovenští fanoušci kromě několika desítek červenomodrých vlajek a dvou transparentů měli převahu v hlasovém fondu a co musíme odsoudit – i v nespotovním chování. Pražský divák však mohl slyšet i známé „bijte je!,“ které se tu a tam ozývalo pod gottwaldovskou vlajkou.
Elektrická časomíra se zastavila v čase 13:03 druhé třetiny, když za Herczegovými zády rozsvítilo poprvé červené světlo na znamení vstřelené branky. Okamžik, kdy Přikryl protlačil puk do sítě, jsme zachytili na snímku vpravo. Na ukazateli skóre již byla jednička, ale dvě minuty jsme trnuli v nejistotě. Hlavní rozhodčí Jursa se dlouho radil se svými kolegy v půlkruhu u časoměřičů, jezdil střídavě k naší i zvolenské střídačce, až nakonec ukázal na středový kruh.
„Gól!“
Důvod zdržení? Na trestnou lavici si šli odpočinout na 5 miut po jednom hráči z každé strany.
V úvodu poslední dvacetiminutovky jsme přežili dvouminutové oslabení, ale když jsme již hráli několik vteřin v plném počtu, Šindelář v čase 3:17 vyrovnal.
Na led dopadla skleněná láhev, střepy se rozletěly po ledě. Jen náhodou nikoho nezasáhla. Rozhodčí odešli do kabin a vrátili se, až pořadatelé zametli střepy. Zvolenské publikum bylo u vytržení.
Ale naděje trvala jen dvanáct vteřin, v čase 3:29 podruhé udeřil Sedlák.
Střepy přinesly štěstí ševcům, kteří hráli s maximální obětavostí a nasazením. Dařila se jim tak zpomalovací taktika, kterou otupili soupeřovu rychlost. Rozhodujícím faktorem byla větší zkušenost. Branky Pelce a Baluna dovršili naše velké snažení.
Dva zbytečné fauly dvě minuty před koncem znamenaly naše dvojnásobné oslabení a power play soupeře, který hrál dokonce šest na tři, když Herczeg opustil branku. Dvě vteřiny před sirénou dopravil Letko kotouč do posunuté (!) Králíkovy branky.
Závěrečná siréna nás vítá do první ligy.
Koho pochválit? Všechny! Obětavost neznala mezí. Obdiv zaslouží Maršík, který dohrál se zraněným obličejem. Přikryl, který po dvouměsíční pauze hrál v kvalifikaci ve velkém stylu. Líbili se i Jenáček, Sedlák, Pelc, Vašek... a vynikající Jiří Králík brance. Jemu patří velká jednička. Vítěz je však jen jeden – bojovný kolektiv plný vůle a odhodlání dosáhnout konečného úspěchu. Blahopřejeme.
Autor: Československý sport - Vladimír Vojta