Narozen: 9. 1. 1976 v Krnově. Výška: 190 cm. Váha: 95 kg. Pozice: útočník
Draft: vybrán Ottawou v 1. kole (3. celkově) v roce 1994.
Debut v NHL: 22. ledna 1994. První gól v NHL: 27. ledna 1994 proti Pittsburghu K. Wregetovi.
Ocenění: vítěz Garry F. Longman Memorial Trophy (nejlepší nováček IHL).
Reprezentace: reprezentoval ČR na ME 18 (3. místo), Světovém poháru 1996, MS 96 (Vídeň), kde se stal mistrem světa.
Extraliga: V roce 2005 získal stříbro se Zlínem, v roce 2011 mistrovský titul s Třincem.
Premiéra v nejvyšší soutěži: 23. 10. 1992 13. kolo: Zlín – Trenčín 4:2
Premiérový gól v nejvyšší soutěži: 15.1.1993 31. kolo: Olomouc – Zlín 3:6
Bylo mu patnáct a studoval hotelovou školu v Opavě, když svými výkony okamžitě ohromil zástupce zlínského hokejového klubu. „Přijel za námi šéf klubu pan Ondík, že mají zájem,“ vzpomínal po dvaceti letech v rozhovoru pro deník Sport Bonk. „Seděli jsme nad tím s rodiči, byl jsem moc mladý na to, abych se rozhodoval sám. Samozřejmě jsem byl takovou nabídkou potěšený, domluvili jsme se,“ usmíval se Bonk, který si za opavský mladší dorost připsal neskutečných 89 bodů (47+42) ve 35 zápasech.
První rok naskakoval ještě za zlínskou juniorku, za kterou ve 45 zápasech nasbíral 83 bodů (47+36). To ještě bydlel na školním internátě. V šestnácti se už stěhoval na zimák. „Nad stadionem byla ubytovna pro mladé kluky, já byl na pokoji s Michalem Groškem,“ vybavuje si okamžitě Bonk. „Michal je z Vyškova, hrál za Zlín už v mladším dorostu, byl tam déle než já.“
V šestnácti, v období, kdy s vámi mlátí puberta, bez dozoru rodičů? To obvykle zavání průšvihem. „Na blbosti jsme neměli čas. Sem tam jsme si s klukama někam zašli, ale jinak jsme byli v zápřahu. Nebyla to žádná divočina, první pro nás byl hokej. Tréninky, zápasy, měli jsme toho dost,“ vypráví.
Extraligovou premiéru si odbyl v sezoně 1992/1993, ještě dřív než jeho kámoš s pokoje. V základní části odehrál 30 zápasů a posbíral 10 bodů (5+5). „Kolektiv tam byl dobrý, ale samozřejmě já jsem byl mladý a nebyl jsem Zlíňák,“ usmíval se Bonk, který ve Zlíně ve svých začátcích nosil dres s číslem 16, který o dva roky později dostal Petr Čajánek.
Jak se jeho mladí ve zlínské kabině projevovalo? „Dívali se na mě divně, byl jsem outsider. Ale jak jsem začal hrát, bylo to lepší,“ vzpomíná Bonk, který se v jedné kabině sešel například s Chalánkem, Štraubem, Juríkem, Hrazdirou nebo Blažkem. V týmu byli i sourozenci Miroslav a Zdeněk Okálovi.
Největší zážitek z premiérové sezony? „V play-off jsme hráli proti Spartě a dal jsem tam moc pěkný gól.“
Bonk vytvořil dorosteneckou formaci s parťákem Groškem a Zdeňkem Sedlákem. „Jsou oživením kádru, který respektuje jejich přirozený talent,“ vykládal asistent trenéra Augusty Miloš Říha.
Jenže svými výkony si říkal o pozornost mládežnických nároďáků i klubů ze zámoří. A když nepřijel na letní reprezentační sraz dvacítky, bylo zle.
„Zřejmě se nechal zlákat stejně jako jeho starší reprezentační vrstevníci pochybnými sliby zámořských agentů a skautů a spolu s dalším zlínským hráčem Groškem odletěl do některého ze zámořských kempů bez souhlasu a vědomí klubu,“ nechal se zlínský klub slyšet v tiskovém prohlášení.
Bylo to v Las Vegas. Ve městě hazardu, kde ho dokonce prý jednou vyhodili z kasina. Byl prý moc mladý. Nepustili ho ani do barů. I proto v ruletě neprohrál ani dolar. Ovšem automaty byly prý k mání i na záchodcích. Do nebezpečného města proto vyrazil i s rodiči. Drogy a kriminalita byly na každém kroku.
Právě tam začínal nový klub Thunder v soutěži IHL a v Baťově městě si objevil novou hvězdu. „Dostal jsem velice zajímavou nabídku. Nové mužstvo začínalo v super městě. Nabídli mi v celku zajímavé peníze. Tehdy se to nedalo odmítnout,“ vysvětloval Bonk médiím v roce 2005, když se po 12 letech vrátil do Zlína už jako hvězda NHL s 689 starty v nejlepší soutěži na světě.
„Na Zlín vzpomínám velmi rád," přiznal v jednom z rozhovorů v roce 1998. „Hlavně na ty holky tam," dobíral si jej kamarád a spoluhráč Stanislav Neckář. „Zlín pro mě bude vždy zvláštní místo. Budu na něj vždy vzpomínat, neboť jsem zde začal hrát ligu a dostal první šanci," vzpomínal Bonk.
Zkušený hokejista během výluky NHL působil v Třinci, ale příliš se mu nedařilo. Začátkem prosince 2004 se tak sbalil a odletěl do zámoří, kde mu kanadská manželka Jill začátkem roku porodila syna Olivera Jaroslava. Poprvé po návratu v dresu Zlína naskočil ve 47. kole. Po více než dvouměsíční pauze.
Jistě, osud tomu chtěl, aby to bylo v Třinci. Na Bonka se pískalo. „S tím nic nenadělám,“ pokrčil rameny Bonk, který od kouče Bokroše vyfasoval do formace hvězdy Čajánka s Eratem. Vstřelil vítězný gól. „Musíme se ještě sehrát. Vždyť poprvé jsem se s nimi setkal až na rozbruslení,“ vyprávěl po zápase.
„Stadion i kabina vypadají stejně. Vypadá to, že zůstalo vše při starém,“ rozhlížel se Bonk po zimním stadionu Luďka Čajky, kde poprvé okusil extraligu.
Jenže krnovský rodák, který se uplatnil důrazem, bojovností a defenzivní černou prací, odehrál jen deset zápasů. Konečné stříbro přebíral v civilu. V závěru šestého zápasu čtvrtfinále s Litvínovem Bonka poslal bezohledným krosčekem na mantinel Skuhrovec a ukončil mu předčasně sezonu. Diagnóza? Poškozené vazy v rameni, kde se objevily úlomky kosti. Operace byla nevyhnutelná…
Takhle nešťastně skončila Bonkova druhá epizoda s názvem Zlín…
Všechno začalo jednoho krásného letního dne někdy v roce 1981, kdy otec pětiletého Radka přivedl na kopřivnické hřiště a postavil před něj fotbalový míč. Měl být fotbalistou. Jednou pan Bonk zůstal na tréninku déle, aby se pokochal synovým uměním. Zatímco trenéři pokuřovali na vzdálenějším konci hřiště, jejich svěřenci si to rozdávali pěstmi. Bylo rozhodnuto. Koupil brusle a syna odvedl na kopřivnický zimní stadion, kde se jej trénoval Lubomír Koutný, někdejší útočník Gottwaldova. „Jako šesťák hrál za osmáky. Bylo na něm vidět, že má velkou budoucnost před sebou,“ vzpomínal na Bonka v rozhovoru pro Deník Koutný. „Vedoucího týmu mi dělal jeho otec. Když se mu něco nelíbilo, nedělalo mu problém mu jednu uvalit po obličeji. Byl vycepovaný. Už v žákovském věku hrál za Opavu, odkud si ho v dorostu stáhl Zlín. Na školu se vykašlal a Zlín si ho už za pořádné prachy prodal do Ameriky.“
Hned první rok na farmě Las Vegas (IHL) v 76 zápasech dal 42 branek a vyhrál cenu soutěže pro nejlepšího nováčka (Garry F. Longman Trophy). V Hartfordu 28. června 1994 se tehdy konal draft NHL. První na tahu byla Florida. „Jeho zařazení do soutěže je mírně řečeno hloupostí,“ prohlásil tehdejší generální manažer Panterů Bob Clarke. Den poté nastřílel Bonk čtyři góly Peorii a režíroval obrat z 3:6 na 7:6 čtvrtou trefou půl vteřiny před koncem zápasu. Jindy zase po jednom ze čtyř hattricků v sezoně přistála na ledě čepice s logem Panthers. „Simply Radekal“ hlásal titulek na jednom z plakátů.
Prostě schopný změny. Vzpoury. Buřič. Radikál. Vlastně radekal.
„Jestli si mě Florida vybere, nebo ne, záleží na nich. Nikdo ještě se mnou nemluvil. Zda budu vybrán první, druhý nebo třetí, je mi jedno. Následuje Anaheim. Taky dobré. Třetí je Ottawa. Tam už je moc zima.“
Florida sáhla po kanadském obránci Jovanovskim, Anaheim si vybral ruského beka Tverdovského, Bonk zamířil do města, kde je zima. Do Ottawy Senators. Kde se později stal legendou.
V ročníku 1995-96 se stal třetím nejlepším střelcem Ottawy, kdy zaznamenal ve 42 zápasech 16 gólů. V další sezóně byl zraněn a odehrál pouze 53 zápasů. Pomáhal navíc Ottawě při její premiérové účasti v play off. Sezóna 1998-99 se mu vydařila - základní část ukončil s 16 góly a stejným počtem asistencí, jeho účast na ledě při vstřelených a obdržených gólech byla +15. V sezóně 1999-00 se kvůli průtahům kolem podpisu nové smlouvy dostal spolu s Patrikem Eliášem a Brendanem Morrisonem do Pardubic. Tady si zahrál ve třech zápasech a zaznamenal 1 gól. Po návratu do NHL se mu začalo mimořádně dařit a zaznamenal suverénně největší počet bodů (60 v 81 zápasech) v jeho dosavadní kariéře. Ročník 2000-01 se mu povedl neméně dobře, připsal si v 74 zápasech 59 kanadských bodů. Přestože s Ottawou postoupil do play off již 5krát, připsal si v 24 utkáních play off pouze jednu jedinou přihrávku. Po devíti sezonách v dresu Senátorů zamířil v roce 2005 ze Zlína rovnou do Montrealu Canhadiens, kde vydržel dvě sezony. Před sezonou 2007-2008 opět změnil barvy a přestoupil k Predátorům z Nashwillu.
A to bylo jeho poslední angažmá. V NHL odehrál celkem 969 zápasů, vstřelil 206 branek a připsal si 303 asistencí. Dalších 73 startů a 27 kanadských bodů přidal v play off. V létě 2009 se upsal ruské Jaroslavli, kde však naskočil pouze k 7 zápasům. A vrátil se do Třince.
Tam kde na něj fanoušci pískali, se stal osobností. V dresu Ocelářů odehrál ještě čtyři sezony a dovedl tým jako kapitán i k mistrovskému titulu v roce 2011. S titulem mistra světa 1996 je to jeho největší úspěch v kariéře. „Je to něco neskutečného,“ zářil Bonk.
Ovšem také na zlínském zimáku zanechal stopu.
Autor: Daniel Ostrčilík s pomocí archívů (deník Sport, Časopis Gól, www.historie.hcpce.cz)