Historie hokejového Zlína

Narozen: 8. června 1974 ve Zlíně. Výška: 182 cm. Váha: 105 kg. Pozice: obránce. Hokejka: L

Největší úspěchy: 1 x mistr slovenské extraligy (Zvolen, 2000), 1x vicemistr české extraligy (Zlín, 1995), 1x mistr MOL (Nové Zámky, 2014).

Bývalé kluby: Zlín (91-98), Vítkovice (98-00 a 03-04), Karlovy Vary (2000), Zvolen (00-03), Vsetín (04-05), Košice (04-05), Val Pusteria Brunico (Italie, 05-06), Edinburgh (Anglie, 06-07), Amiens (Francie, 07-11), Karviná (II. liga, 12-13), Nové Zámky (MOL, 13-15), Frýdek-Místek a Kopřivnice (II. liga).

KOWALCZYKOVY BODOVĚ NEJPOVEDENĚJŠÍ ZÁPASY

21.9.1997 7. kolo: Zlín - Litvínov (0+4)

1.2.1996 39. kolo: Pardubice - Zlín (1+2)

14.2.1997 42. kolo: Pardubice - Zlín (1+2)

3.3.1998 47. kolo: Zlín - Opava (0+3)

18.1.2004 41. kolo: Vítkovice - Č. Budějovice (1+2)

Stál opřený o mantinel a nepřítomným pohledem sledoval opojnou mistrovskou euforii extraligového nováčka ze Vsetína. Po tváři mu stékaly slzy. Tehdy 20letý hokejový obránce Zlína Pavel Kowalczyk právě v 18. vteřině prodloužení čtvrtého zápasu valašského finále 1995 v kaluži vody zapomněl černou gumu a zlínský odchovanec a kapitán Valachů Rostislav Vlach odšpuntoval šampaňské.

„Tenkrát mě to mrzelo hodně. Ale dnes už je to pryč. Je to dlouhá doba. Dnes si už z toho dělám legraci. Ale tehdy mně to jedno nebylo. Teď už je to ale minulost. Byly to však pěkné časy," vzpomínal o více než dvacet let později Kowalczyk.

Zřejmě nikdy nezapomene na pomoc tehdejšího trenéra Zlína a bývalého kouče české i slovenské reprezentace Vladimíra Vůjtka, který si po nešťastném momentu vzal sklíčeného obránce k sobě.

„A večer po zápase jsme spolu seděli a pili. Byli jsme jedno mužstvo, vytvořili jsme dobrou partu. Nikdo mi to nevyčítal. Toho si hodně cením. Že to pro nás dopadlo špatně, je druhá věc. To se ve sportu stává," ví Kowalczyk.

Později během svého angažmá ve slovenském Zvolenu v roce 2001 si právě s Rostislavem Vlachem zahrál v jednom dresu. „Mluvili jsme o tom. Už tam kolem toho proběhly srandičky. Každý se tomu rád zasměje," ví hokejový obránce.

Jak se celá akce vůbec seběhla? Vlach po pěti vteřinách prodloužení čtvrtého finále vyhrál vhazování ve středním pásmu blíže vsetínské brance proti Čajánkovi. Kotouče se ujal Tomek a nahodil jej do rohu útočného pásma. Za kotoučem se vydali Pavel Kowalczyk s Jurajem Juríkem. Když ale zlínský útočník viděl, že za kotoučem míří jeho spoluhráč, sjel si na křídlo. Mezitím puk Kowalczyk dojel. Prohlédl si situaci a zajel s ním za branku, aby rozjel od začátku útočnou akci. Ze stejné strany se ale za ním vydal i Vlach. Kowalczyk zvedl hlavu a chtěl adresovat přihrávku právě na Juríka, černá guma na čerstvě vyžehleném ledě mu sjela z čepele, zaváhání využil vsetínský kapitán a bleskově zasunul za Kameše.

Tehdejší vsetínský vůdce Rostislav Vlach považuje svou rozhodující trefu především za velké dílo štěstí. „Když se podíváte zpětně na video, tak jedna věc byla, že se tam puk vůbec ve vodě zastavil a druhá věc bylo zasunutí tenkrát Jardovi Kamešovi mezi betony. Bylo tam tolik místa akorát na ten puk a já jsem ho tam trefil. Rozhodovaly milimetry. Měl jsem hodně štěstí, ale to ke sportu patří," vysvětluje vůdce Vsetína, v současnosti hlavní trenér PSG Zlín Rostislav Vlach.

Výčitky svědomí měl i brankář Jaroslav Kameš. „Byla to asi i moje vina," uznal později. „Otočil jsem se, co se za mnou děje… vidím Pavla s pukem, říkám si, má ho, je to dobré. Polevil jsem v koncentraci a díval se, kam půjde přihrávka. A najednou vidím zleva obrys Rostislava Vlacha, jak mi to tam zasouvá. Nedal jsem si stoprocentně pozor. Příroda zkrátka taky hraje," věděl Jaroslav Kameš.

Odchovanec zlínského hokeje začal ve žlutomodrých barvách i v extralize, mateřskému klubu zůstal věrný až do roku 1998, kdy přestoupil do Vítkovic. Kowalczyk byl ovšem klasickým typem zlínského beka, který se díky výborné ráně často zapisoval do střeleckých kolonek. Svého maxima Kowalczyk dosáhl v sezóně 1996/97, kdy zaznamenal 11 branek.

Po dvou spíše nevydařených sezónách ve Vítkovicích resp. Karlových Varech odešel Kowalczyk v roce 2000 do slovenského Zvolena, kde navázal na své předchozí úspěšnější léta ve zlínském dresu. Hned v první sezoně vybojoval titul mistra slovenské extraligy, v následujících dvou sezónách patřil k nejproduktivnějším obráncům soutěže. V roce 2003 byl nominován do All-Stars výběru slovenské extraligy.

Před sezónou 2003/04 se vrátil zpět do Vítkovic, ovšem ročník končil coby hráč Vsetína. Po neúspěšných testech v ruském Novosibirsku se vrátil zpět na Valašsko, kde zahájil i přípravu na další ročník. V dresu šestinásobného českého šampiona však odehrál jen 17 zápasů a stěhoval se na konec sezony do Košic.

Následující sezony však strávil výhradně v zahraničí. Stáž v cizině zahájil v italském klubu Val Pusteria Wolves. V dalším ročníku již oblékl dres Edinburghu v britské hokejové lize, kde se stal oporou týmu. Po sezoně se však vydal opět na cesty. Tentokrát zakotvil ve sladké Francii v týmu Emiens, kde odehrál dvě sezony. Následně kariéru přerušil, aby se v sezoně 2012/2013 objevil v dresu druholigové Karviné.

Poslední dvě sezony hájil barvy Nových Zámků v mezinárodní soutěži MOL, kde v sezoně 2013/2014 dokonce oslavil mistrovský titul. Kariéru definitivně ukončil ve druholigových klubech Frýdku-Místku a Kopřivnici v roce 2017.

Ač je to nespravedlivé a kruté, ve Zlíně bude navždy zapsán jako ten, kdo zapomněl kotouč v kaluži vody a odstartoval první vsetínské oslavy…

Autor Daniel Ostrčilík, Zlínský deník