Pavel Foret
Narozen: 30. září 1948 v Uherském Ostrohu, zemřel: 6. dubna 2017.
Pochází z Uherského Ostrohu, kde také udělal první hokejové krůčky. Pochází odtud také řada výborných hokejistů jako například Vaněk, Zajíček nebo bratři Koželové. „Do svých patnácti let jsem hrával zde a potom jsem šel studovat do tehdejšího Gottwaldova,“ popisuje pro přerovský web hokejprerov.cz Pavel Foret.
V tehdejším Gottwaldově hrával dorosteneckou ligu Československa, ve které v roce 1968 skončili druzí po porážce s Pardubicemi.
Na vojnu nastoupil do Dukly Hodonín a hrál zde druhou ligu. Jeho spoluhráči byli například Číhal, Mikl, Leška a další. Po vojně se vrátil zpět do Gottwaldova a po čtyři sezony hrával v dresu Gottwaldova střídavě první a druhou ligu. V nejvyšší soutěži s G na prsou odehrál dvě sezony (66/67 a 71/72), v nichž nastoupil celkem k 13 zápasům V té první, kdy si Zlín uchoval prvoligovou příslušnost, si však odbyl pouze prvoligovou premiéru. V sezoně 1971/72 už dostal více příležitostí, odehrál 12 zápasů, vstřelil dva góly, na jeden přihrál. K záchraně to však nestačilo, přesto Foret pomohl ještě k opětovnému postupu mezi elitu.
V roce 1974 se však vrátil domů do Přerova. „To postoupil do druhé ligy a nastala velká obměna kádru družstva. Podařilo se nám druhou ligu udržet a v sezoně 1976/1977 jsme postoupili do první ligy. Tehdy nás trénovali pánové Koníček a Mrlík. Vedoucím týmu byl pan Mück. Hrál jsem středního útočníka nejčastěji s Bohuslavem Koldou a Ladislavem Pavličíkem. Hned ve druhém roce svého působení v Přerově jsem byl vybrán jako kapitán družstva. Aktivní činnost na ledě jsem ukončil v první lize v roce 1978,“ vzpomíná.
Poté v Přerově trénoval dorost, následně byl převelen jako asistent k mužům a vystudoval i první trenérskou třídu u profesora Kostky v Praze společně s Ivanem Hlinkou, Markem Sýkorou, Josefem Palečkem nebo Jiřím Holečkem. V polovině osmdesátých let trénování ukončil a věnoval se pedagogickému povolání na učilišti Meopty v Přerově.
„Co mi hokej vlastně dal? V hráčské rovině to byly úspěšné výsledky zejména v průběhu mé přerovské kariéry. V rovině trenérské to bylo uspokojení z práce s mládeží a dobré výsledky u týmu mužů. V lidské rovině jsem za svoji hokejovou kariéru potkal velké množství lidí jak na ledě, tak i mimo něj, kteří mě obohatili, a jsem jim všem za to vděčný,“ vzkázal Foret.