Historie hokejového Zlína

V premiérové sezoně v nejvyšší soutěži vstřelil v 19 zápasech osm branek. Na rozdíl od svých spoluhráčů, kteří v hodnocení +/- při účasti vstřelených a inkasovaných branek byli v minusových hodnotách, Vaďura měl neuvěřitelných + 5 a v tomto ohledu byl vůbec nejlepším v týmu. Ani on však následnému sestupu nezabránil. Přesto pomáhal dál Gottwaldovu i v druhé nejvyšší soutěži a v roce 1963 mohl slavit opětovný návrat mezi elitu. V sezoně 1963/64 pomohl sedmi góly k 10. místu a záchraně soutěže, poté s ním však v Baťově městě přestali počítat. Ačkoliv byl drobné, rtuťovité postavy, byl výborným bruslařem a dokázal se prosadit i proti robustnějším soupeřům. Nebál se hrát tělem. Dovedl se dobře orientovat. „Když přišel trenér Bartoň, řekl mi, že jsem malý a vyhodil mě,“ vysvětlil Vaďura svůj konec. V nejvyšší soutěži nastoupil celkem ve dvou sezonách ke 38 zápasům a vstřelil 15 gólů.

V roce 1969 odešel do Kanady, nyní žije v Torontu. „Mám se dobře, stále hraji stolní tenis, v létě tenis a golf. každý rok do Zlína jezdím,“ nezapomněl Vaďura na své kořeny. „Denně sleduji na počítači, co se děje ve Zlíně, hlavně v hokeji. Pomocí kamer také sleduji život ve městě,“ popsal Vaďura, jak z daleké Kanady spojen s mateřskou zemí.