Lukáš Zalubil
Na tu historku už usedl prach. Tehdy jako osmnáctiletý ještě v juniorské mřížce se na Kladně 
při své premiéře v závěru druhé třetiny porval s bekem domácích Janem Krulišem, u rozhodčího reklamoval roztržené obočí od krve. Za gesto s rukavicí u hlavy vyfasoval osobní trest do konce zápasu. Svého posledního v extralize.
„Rozhodčí si myslel, že mu ukazuji něco ve smyslu, že je hloupý. Bez další komunikace mě vyhodil,“ vybavuje si v rozhovoru pro Zlínský deník Lukáš Zalubil, dnes 38letý útočník Uherského Ostrohu v krajské lize, moment ze 17. března 1998, kdy Zlín v posledním zápase sezony dohrával na Kladně s juniory.
I tak v sestavě Zlína nechyběl Petr Čajánek, Miroslav Okál, Roman Meluzín nebo Zalubilův tehdejší vrstevník již zesnulý Karel Rachůnek. V dresu Kladna zase Marek Židlický nebo Tomáš Kaberle. Zlín odjel s porážkou 3:4, sezona skončila neúspěšně jedenáctým místem. Další nominace se už Zalubil nedočkal. „Tehdejší trenér Zlína Zdeněk Venera mi řekl, že už mě nechce. Udělal jsem průšvih, pak už jsem nedostal možnost. Nikdo mi nevěřil, že to tak bylo. Trenéři mě přitom před zápasem upozorňovali, abych hlavně neudělal nějakou blbost,“ vybavil si Zalubil dávnou vzpomínku, kdy mu už navždycky ve statistikách zůstane třicet trestných minut.
Ačkoliv si v Nedakonicích otevřel autoservis, hokej hraje pro zábavu a žízeň, s někdejšími spoluhráči a kamarády je dodnes v kontaktu. „Byl jsem s nimi tři roky skoro každý den. Od šestnácti do devatenácti. Třeba s Ivanem Rachůnkem a s dalšími se potkávám ještě i na ledě. V kraji si ještě ráda zahraje spousta hvězd, někteří si zahráli i NHL. Takže s nimi se potkáváme buď v lize, nebo už jako tatínky, kteří vodí své děti do přípravky úplně stejně jako já. Nejvíc jsem v kontaktu asi s Jardou Balaštíkem. Něco jsme spolu dělali pro děti,“ vzpomněl Zalubil trojnásobného nejlepšího kanonýra extraligy.
BRUTÁLNÍ PŘETLAK V NÁROĎÁKU
Ačkoliv Zalubil mezi českou elitou odehrál jediný zápas, i po průšvihu hrával v mládežnických kategoriích i reprezentaci. Jenže pak se nedostal do konečné nominace na mistrovství světa dvacetiletých. „Byl tam brutální přetlak. I když jsem tam jezdil pravidelně, jeli lepší hráči z Kanady, kteří to pak dvakrát vyhráli. V té době jsem nebyl na takové úrovni, abych tam jel. Nemám to nikomu za zlé,“ vzkázal vyrovnaným hlasem.
Sezonu 1999/2000 ještě odehrál ve zlínské juniorce, jenže poté s hokejem sekl. „Na to už si ani nevzpomínám,“ vyloudil Zalubil úsměv raubíře. „Skončil jsem, protože jsem neměl dostatek rozumu. Proto končí většina mladých hráčů, protože na to nemají hlavu. Systém výchovy mladých hráčů, který byl, tomu moc nepřidal. Devadesát procent talentů končilo,“ poznamenal Zalubil.
I vás zajímá, co celou dobu dělal? „To se raději neptejte. Ale řekněme, že jsem sportoval. Nebylo to tak, že bych se na něj úplně vykašlal. Hodně jsem jezdil na kole nebo na lyže a další běžné sporty. Na sport jsem nezanevřel. Až pak s rodinou přišly myšlenky na návrat. Víc jsem nad tím začal přemýšlet,“ vysvětluje Zalubil, který se až vloni po 13 letech na led vrátil v dresu Uherského Ostrohu v nejnižší soutěži.
Autor: Daniel Ostrčilík, Zlínský deník