Luboš Jenáček
Byla to jen krátká čtyřzápasová epizoda. Víc tehdy 19letý útočník Zlína a 
odchovanec klubu Luboš Jenáček nestihl. Doma se stal nepotřebným. Starší syn někdejšího obránce Gottwaldova Josefa Jenáčka úspěchy později sbíral za kopcem ve Vsetíně… postup do extraligy, následně mistrovský titul v polovině devadesátých let.
Vraťme se ale na začátek. Do února roku 1991.
Premiéru si odbyl až ve 46. kole, kdy 19. února Zlín tehdy nečekaně obral o body Plzeň na jejím ledě po výhře 6:4.
„Vím, že jsem hrál v útoku s Jirkou Suhradou a Romanem Vodákem, který už není mezi námi. Vybavuji si to jen útržkovitě. Skok byl obrovský. V Plzni se vždy hrálo od podlahy. Vím, že jsem tam dostal jeden strom, jedno takové tělo, které si pamatuju dodnes. Rychle se mi rozsvítilo. Byl to zážitek. V té době Plzeň hrála s Kořínkem Řezníčkem, Dvořákem i začínajícím Martinem Strakou a dalšími výbornými hráči. Bylo to hodně náročné a rychlé,“ vybavoval si Jenáček.
Následně ještě naskočil do utkání 49. kola doma s Košicemi (6:4), 51. kola doma se Spartou (6:4) a 52. kola v Litvínově (4:8).
„Ještě jsem se Zlínem absolvoval přípravu na další sezonu. Jenže tam jsem zůstal první pod čarou. Měl jsem pak hrát třetí rok juniorku, tedy tehdejší starší dorost, ale to už jsem nechtěl. Měl jsem po maturitě, hokejem jsem se chtěl živit. Ve Zlíně mi nabídli nízkou smlouvu, tak jsem hledal řešení. A naskytla se mi možnost jít do Tábora do první ligy na vojnu.
Cítil jsem, že bych se mezi staršími hráči do sestavy těžko prokousával, tak jsem využil možnost odejít do Tábora, kde jsem se prosazoval přes stejně staré nebo o rok starší kluky. Určitě to bylo snazší než se drápat nahoru ve Zlíně přes kluky, kteří s mužským hokejem měli mnohem větší zkušenosti,“ vysvětloval své rozhodnutí Jenáček, který se z vojny domů nevrátil.
Zamířil do Vsetína, kterému pomohl 21 góly a 46 kanadskými body k postupu mezi elitu. Neúnavný bojovník se pak domů vrátil jako soupeř, když prožil valašské finále 1995 jako jeden z odchovanců v dresu Vsetína. A díky památné trefě Rostislava Vlacha z kaluže vody mohl slavit historický titul pro Vsetín a svůj největší úspěch v kariéře. Není bez zajímavosti, že jeho mladší bratr Martin také vyhrál extraligu. Ovšem v dresu rivala ze Zlína o devět let později.
Jenáček však během následující sezony 1995/96 zamířil ze Vsetína do Třince, zahrál si i v Havířově. Po sezoně odešel do tehdy prvoligových Kralup nad Vltavou. Aktivní kariéru dohrával v Uherském Hradišti. V nejvyšší soutěži odehrál celkem 84 zápasů a posbíral 25 kanadských bodů za 14 branek a 11 asistencí.
Následně se vrhl do trénování mládeže ve Vsetíně. Od roku 2011 působí s přestávkami na lavičce áčka, kterému pomohl v těžkých časech po vyloučení z extraligy zpět na výsluní. Vsetínský srdcař se dočkal na jaře 2017, kdy jako asistent trenéra Dopity slavil postup do druhé nejvyšší soutěže.
Autor: Daniel Ostrčilík