Historie hokejového Zlína

Do kvalifikace sezony 1973/74 proti Liptovskému Mikuláši vstupovali hokejisté tehdejšího Gottwaldova v roli favorita. Právě vzhledem k dlouhodobé soutěži, kterou ševci nakonec hladce ovládli. I když počáteční nástup brněnského Ingstavu dlouho nemohli zachytit, žlutomodří nakonec přesvědčivě vyhráli po vyrovnaných výkonech. V závěru už šetřil síly, i když se nevylučuje při dlouhodobé soutěži ani pokles formy. „Jednak poklesla forma mužstva, určitý podíl jsme na tom měli i my trenéři, neboť jsme už začali myslet na kvalifikaci a podle toho přizpůsobili přípravu. Trochu naši hoši soupeře podceňovali s vědomím, že máme dostatečný náskok a nemůže nás nikdo předstihnout. Ovšem i za všech těchto okolností by se nám to nemělo stávat,“ věděl hlavní trenér Zdeněk Kepák.

Přesto byl Gottwaldov vzhledem k náročnosti české národní hokejové ligy kvalifikaci, která se hrála ve dnech 17. a 20. března doma a 24. a případně 27. března, favorizován.

„Je to dobrý kolektiv, který hraje spíše technický a jednouchý hokej. Bude však pro nás skutečně soupeř...,“ nechtěl cokoliv podcenit hlavní trenér Zdeněk Kepák, který se byl společně s Jaroslavem Stuchlíkem osobně na soupeře podívat.

Liptovský Mikuláš tehdy porazil v podtatranském derby Poprad 10:2. „Hrají rychle, jednoduše, místy živelně. Přeje nám vylosování, začínáme dva zápasy doma. V těch bychom chtěli odvést maximum. Bude-li Liptovský Mikuláš hrát doma, bude pro nás nebezpečný. Chlapci nesmějí nic podcenit,“ varoval i Stuchlík.

Z hráčů před startem kvalifikace přišel mezi novináře kapitán a střelec týmu Jiří Vodák. „Nálada v mužstvu je dobrá. Uděláme vše pro to, abychom do kvalifikace dobře vstoupili. Každý z nás by chtěl hrát první ligu, teď pro to musím něco udělat. Postup je jasným cílem,“ poznamenal Vodák, který musel dokonce vyvracet nepříjemné spekulace.

Tehdy se totiž mezi fanoušky spekulovalo, že starší hráči v týmu nemají valný zájem postoupit, jelikož jim vyhovuje druhá nejvyšší soutěž, kde tým hraje na špici tabulky. „Není pravda, že starší hráči nemají zájem vybojovat postup, právě naopak. Čím je hokejista starší, tím víc chce dokázat, že ještě hokej hrát dovede. Myslím, že všichni starší, jak v mužstvu jsou, na ligu ještě mají,“ tvrdil Vodák.

1. zápas 17. března 1974 Gottwaldov - Lipt. Mikuláš 9:2 (4:1,4:1,1:0)

2. zápas 20. března 1974 Gottwaldov - Lipt. Mikuláš 8:2 (4:0,4:1,0:1)

3. zápas 24. března 1974 Lipt. Mikuláš - Gottwaldov 5:4 PP (1:1,0:3,3:0,1:0)

4. zápas 27. března 1974 Lipt. Mikuláš - Gottwaldov 2:8 (1:3, 0:4, 1:1)

Na bráně zimního stadionu bylo modrými písmeny napsáno: VÍTÁME I. LIGU!

Pod ním postával hlouček těch, kteří se ve čtvrtek dozvěděli, že výprava hokejistů se vrátí z Liptovského Mikuláše kolem 15 hodiny. Z amplionů vyhrávala hudba, z útrob haly se vyrojily děti. Sedmiletí špunti v hokejových helmách nadšeně mávali žlutými praporky, když se v zatáčce mezi stromy objevil červený autobus.

„Dobrou zvěst vám neseme I. ligu vezeme,“ stálo na transparentu ze strany pod okny autokaru s hokejisty.

„Starostí to bylo dost, vybojovat fandům I. ligu pro radost,“ bylo napsáno i na kapotě autobusu.

Tohle byly kulisy oslav a přivítání hokejistů z kvalifikačního boje ve druhé polovině března 1974 proti Liptovskému Mikuláši.

Radost byla oboustranná. Hráči vystupovali s úsměvem, ochotně přijímali gratulace těch, kteří jim ve středu drželi palce. Sdělovali dojmy, aniž by skrývali radost z postupu.

„Jsem rád, že to tak vyšlo. Máme to za sebou, ale to pravé nás teprve čeká,“ věděl trenér Zdeněk Kepák, který se v řeči s novináři vrátil k celé sérii. „Byli jsme se na Liptovský Mikuláš podívat ještě v době, kdy hrál slovenskou NHL a udělali jsme si dost přesný obrázek. Lišil se snad jen v tom, že v Liptovském Mikuláši hráli domácí tvrději, než jsme je viděli hrát předtím a než jsme očekávali,“ vykládal někdejší výborný útočník.

Ačkoliv soupeř ve třetím zápase vyhrál v prodloužení gólem dorostence Cibáka (otce bývalého hráče Zlína), tým věřil ve své schopnosti. „Věřte, ani na okamžik jsem nezaváhal a nezmalomyslněl. Říkal jsem si, že není možné, tedy prakticky možné, abychom prohráli s tímto soupeřem třikrát za sebou. To mám na mysli ještě případný pátý zápas, který by se hrál v Karviné. Nechtěl bych se hokejistů z Liptovského Mikuláše dotknout, ale naše mužstvo je opravdu lepší,“ přiznal Kepák.

Ten už plánoval i letní přípravu na nadcházející prvoligovou sezonu, která měla proběhnout v mnohem větším tempu než ta v létě 1973. „Na první ligu by to bylo málo. Zátěž bude mnohem větší, jen tak jsme schopní mít dobrou kondici. Bez ní se první liga nedá dobře hrát,“ tušil Kepák.

S výrazným posílením kádru však nepočítal. „Máme mužstvo, z něhož většina I. ligu hrála. Jsem přesvědčený, že nedisponujeme o nic horším kádrem, než například Vítkovice. Měli bychom hrát podobnou roli, jako tento tým. S posilami nemůžeme počítat (nakonec přišli Sedlák, Balun, Pavlíček, Z. Čech – pozn. aut.), musíme se ovšem postarat, abychom ve třiadvacetičlenném kádru neměli hráče a náhradníky, nýbrž samé hráče. Doplňovat budeme z vlastních zdrojů. Typy hráčů, jakými je například dorostenec Ondík,“ dodal Kepák, který však byl po nevydařeném začátku sezony odvolán a klub opět sestoupil o patro níž. Více o sezoně najdete ZDE.

To už je však zase jiný příběh...

STŘELCI KVALIFIKACE

4 - Maršík

3 -  Vodák, Bršlica.

2 - Vašek, Vašíčko, Přikryl, Sedlák, Hanačík, Plíhal.

1 - Dolák, Svoboda, V. Králík, Michalovský, Ondík, Zajíček, J. Kožela.