Historie hokejového Zlína

V mateřském žluto-modrém dresu odehrál pouze dvě sezony a 72 zápasů, přesto tragicky zesnulý hokejový obránce Karel Rachůnek nechybí mezi jedenácti jmény, která jsou navždy vyznamenána pod stropem zlínského zimáku. Právě odsud totiž v roce 1999 vystřelil ke kariéře, která vyvrcholila titulem mistra světa v roce 2010 a necelou čtyřstovkou zápasů v NHL.

„Zlínu jsem za mnohé vděčný, vyšel mi vstříc. Vždycky bude první, s kým budu o případném návratu jednat,“ slíbil Rachůnek před svým odchodem do zámoří, kde oblékal dres Ottawy, New Yorku Rangers a New Jersey Devils. 

Kdo také nosil číslo 29?

Vraťme se ale v tomto pohádkovém příběhu, který měl v roce 2011 po pádu letadla v Jaroslavli smutný konec, do míst, kde všechno začalo. Domů do Zlína na Zimní stadion Luďka Čajky.

Tehdejší kouč Eduard Novák poprvé nasadil Rachůnka do extraligového zápasu 19. září 1997 v 6. kole v Třinci (4:6) do třetí formace vedle vrstevníka Tomáše Žižky. Své premiérové trefy mezi muži se dočkal až 4. března 1998, kdy ve 47. kole Berani smetli doma Opavu 10:2 a Rachůnek se podílel na výhře gólem ve 27. minutě na průběžných 5:1. „Už bylo na čase, abych se trefil,“ věděl urostlý bek, jenž s hokejem začínal v šesti letech.

Pod dohledem trenéra Antonína Stavjani rychle rostl ve výjimečného zadáka. Byl ofenzivně laděný, konstruktivní, ale zároveň tvrdý, nekompromisní. „Stavjaňa byl a asi pořád je pracovitý trenér, který si kluky vzal vždycky po tréninku a věnoval se jim individuálně. Předával jim své zkušenosti a Kája pod ním udělal další ohromný skok kupředu,“ ocenil práci tohoto legendárního obránce otec Karel Rachůnek starší.

Osobnost mladého Karla si vybavuje i samotný Stavjaňa, který dnes vede slovenskou Nitru. „Z dorostu přešla tehdy celá řada Rachůnek, Žižka Vala, Balaštík, Ambruz. Bylo to na začátku mé trenérské kariéry a moc rád vzpomínám na momenty, kdy jsme se na sebe s Kájou jen podívali, stačilo kývnout, že to bylo OK, a on se vždycky tak jemně usmál. Nepotřeboval žádné teatrální plácání po zádech,“ vybavuje si tehdy mladinkého obránce Antonín Stavjaňa.

Nikoho na ledě se nebál a porval se třeba i se dvěma tehdejšími personami vítkovickým Vůjtkem a plzeňským Řezníčkem. „S Vůjtkem jsem se prát nechtěl. Odjížděl jsem z akce, ale on mě náhle napadl zezadu. Nedalo se nic dělat. Musel jsem se pobít,“ vybavil si své první extraligové vyloučení do konce zápasu.

Společně na ledě? To byl průšvih, vzpomínají bratři Rachůnkovi

„Řezníček mi dal krosček přímo do obličeje, a když jsme se pošťuchovali, připletl se k tomu také brankář Salfický. Ale už jsem s bitkami skončil,“ tvrdil tehdy se 107 trestnými minutami „zlý muž“ celé nejvyšší soutěže.

Dokázal však i podpořit ofenzivu a ve 44 zápasech vstřelil tři góly a přidal devět asistencí. Navíc prokázal obrovskou obětavost, jelikož od semifinále play-off proti Třinci hrál se zlomeným prstem na levé ruce. „Mohl jsem hrát na šedesát procent. Spíš jsem jen vyhazoval puky. Ke konci zápasu už to bylo k nevydržení,“ křivil svůj úsměv výkvět široké zlínské školy výborných zadáků, jehož vzorem byl vždy jiný odchovanec Zlína Roman Hamrlík.

Ve valašském finále se musel sklonit nadupanému Vsetínu, který bojovný Zlín porazil hladce 3:0 na zápasy (1:3, 3:4, 2:4). „Sešel se tady tým, který se hned tak nevidí. Parta byla vynikající. Skvěle mužstvo táhli starší kluci jako Štraub, Kapusta, Okál, Čajánek a Meluzín,“ ocenil přínos lídrů stříbrného mužstva. „Odvedli jsme dobrou práci. Ve finále chybělo víc štěstí,“ zalitoval talentovaný  obránce.

PODROBNÝ ŽIVOTNÍ PŘÍBĚH KARLA RACHŮNKA

„Nejlépe zahrál snad v tom posledním zápase finálové série. Jeho výkon našel odezvu i u vedení klubu, protože mu okamžitě nabídli novou smlouvu,“ vzpomíná na poslední zápas Karla Rachůnka v dresu Beranů jeho otec.

„Tenkrát jsme mu skutečně nabídli novou smlouvu. Mysleli jsme si, že nám může pomoci, a navíc že rok či dva v extralize prospějí i jemu. Tehdy uvažovala o rychlém odchodu do zámoří řada kluků, kteří se nakonec nedokázali prokousat přes farmy. Karel byl ale hrozně cílevědomý a pracovitý kluk, který věděl velmi dobře, co chce a šel si za tím. Jeho úspěchy za mořem i v Rusku a nakonec i v nároďáku, kterého se zaslouženě dočkal, mu daly za pravdu. Vzpomínám na něj velmi rád. Byl to bezproblémový kluk, stejně jako jsou i ostatní Rachůnkovi kluci,“ chválil celou trojici sourozenců Karla, Ivana i nejmladšího Tomáše Ladislav Maršík, který v tehdejší době vedl sportovní úsek zlínského klubu.

Pro Karla bylo třetí valašské finále sedmdesátým druhým zápasem v mateřském dresu. Právě úplně tím posledním.

Narozen: 27. srpna 1979 v Gottwaldově. Výška: 188 cm. Váha: 96 kg. Hůl: L. Post: Obránce.  Přezdívka: „Rachna“.

Kariéra: Zlín (česká extraliga 97–99), Grand Rapids Griffins (IHL, 99/00), Ottawa Senators (NHL, 99–03), Jaroslavl (Rusko, 02/03), Ottawa Senators, New York Rangers (NHL, 03/04), Znojmo (česká extraliga 04/05), Jaroslavl (04–06), New York Rangers (06/07), New Jersey Devils (07/08), Dynamo Moskva (KHL, 08–10), Jaroslavl (KHL, 10/11).

Premiéra v extralize: 19. září 1997 6. kolo: Třinec - Zlín 6:4

První gól v extralize: 3. března 1998 47. kolo: Zlín - Opava 10:2 (v čase 26:46 v přesilovce zužitkoval přihrávky Němčického a Jánoše).

Premiéra v NHL: 31. října 1999 Atlanta Trashers - Ottawa Senators 4:6 (2:3, 1:2, 1:1)

První kanadský bod v NHL: 11. listopadu 2000: Philadelphia Flyers - Ottawa Senators 4:3 (1:0, 2:3, 1:0) (Asistoval u gólu Magnuse Aversona)

První gól v NHL: 16. ledna 2001 Ottawa Senators - Los Angeles Kings - 6:7 (2:0, 3:5, 1:1, 0:1) (vstřelil gól Jamie Storrovi)

 Fotografie Karla Rachůnka z NHL

 

 

text: Daniel Ostrčilík, Zlínský deník

foto: archiv klubu.

Podpořte web a pomozte druhým!