Jaroslav Hub
Narozen: 2. září 1970. Váha: 178 cm. Váha: 75 kg. Post: střední útočník.
Kluby: Zlín, Jihlava, Opava, Havířov, Polonia Bytom, Zaglebia Sosnowiec.
Největší úspěchy: Stříbro se Zlínem 1995.
HATTRICK VE ZLÍNĚ: 24.11.1995 24. kolo: Zlín – Kometa Brno 7:4.
Už se blížil jeho odchod, po osmi sezonách se měl se Zlínem loučit. V pátek 24. listopadu 1995 však v zápase proti Kometě Brno (7:4) se dočkal svého premiérového třígólového večera. Vůbec jediného ve zlínském dresu. Už v 5. minutě tečoval Kowalczykovu střelu. „Střílel tam úmyslně, kde jsem stál. Zkoušeli jsme tuto variantu již dříve, ale povedlo se nám to až nyní,“ vykládal hrdina Jaroslav Hub po zápase. V 18. minutě mu nabili Sedlák s Leškou. Svůj „večírek“ pak pečetil ve 25. minutě opět po přihrávce Lešky a Zlín vedl 5:1. „Po dlouhé době jsem byl se svou hrou spokojený, i když tomu stále něco chybí,“ uznal Hub.
V rodině Hubů se hokeji nikdo nevěnoval, pouze jeho sestra se věnovala házené. Když mu bylo šest let, otec vyslyšel jeho přání a přivedl ho na zimní stadion v rodném Gottwaldově. Základům hokejové abecedy se učil v přípravce pod dohledem trenéra Pešata. Později péči o jeho růst převzal trenér Karel Heim, pod jehož vedením se coby mladší žák stal přeborníkem jihomoravského kraje. V dorostu postupně procházel rukama Tauše, Selešovského a Přikryla, s nímž se potkal i během působení v A-týmu tehdejšího Gottwaldova, kde hráli klíčovou roli Santarius, Vlach a Pelc. „Měl jsem se od koho učit,“ vykládal.
„Herně velmi inteligentní, dokáže se uvolnit přes hráče, má dobrou koncovku. Zkrátka centr na svém místě. Jeho nevýhodou je trochu subtilní postava. Pokud však bude přistupovat k plnění povinností, tak jako doposud, je otázkou času, kdy z něj vyroste špičkový hokejista,“ povídal kouč Eduard Novák.
V áčku začínal šikovný útočník, který se věnoval i tenisu, v sezoně 1987-88. Debutoval v Bratislavě proti Slovanu. V sezoně přidal i další dva zápasy. O sezonu později odehrál dalších 14 střetnutí, ale první gól se vášnivý čtenář detektivek načekal.
Premiérovou trefu v nejvyšší soutěži vstřelil až v ročníku 1989/1990, když v 7. kole doklepl vyraženou střelu za záda brněnského brankáře Jelínka. Na led naskakoval nejčastěji s Miroslavem Stavjaňou a Němčickým, později pak tvořil hru pro bratry Zdeňka a Miroslava Okálovy. V sezoně 1991/92 ti tři nastříleli dohromady 41 gólů. „S nimi se mi hrávalo nejlépe. Jen škoda, že měl Zdeněk velkou smůlu na zranění,“ zalitoval.
V sezoně 1992/1993 byl s 16 trefami a stejným počtem asistencí, tedy s 32 kanadskými body nejproduktivnějším hráčem týmu. Jenže přestože ševci v osmifinále vyřadili Jihlavu, ve čtvrtfinále jim opět ukončila sezonu pražská Sparta. „Nemůžu říct, že bych byl nespokojený. Sezona byla asi o chloupek lepší, než předcházející. Ale kde jsou ty doby, kdy jsem v dorostu dával přes padesát gólů. Asi to bylo snazší,“ pokrčil rameny. „Gólů jsem měl dát určitě víc. Jsou důležité, jste pak mnohem víc na očích,“ věděl Hub, který maturoval v učebním oboru strojní mechanik.
Po kanadsko-americké NHL však prý nikdy netoužil. „Asi ani nejsem pro tamní způsob hry nejvhodnějším typem. Mám rád spíše techničtější hokej. Takový jaký se hraje ve Skandinávii. Ale osobně si myslím, že moje pravá příležitost přijde právě tady doma. Chtěl bych se dočkat chvíle, kdy bychom se se zlínským týmem dostali alespoň do semifinále play-off nebo si dokonce sáhli na medaile,“ vykládal Hub, jenž následně odešel na vojnu do Jihlavy.
Na Vysočině z osobního pohledu se ziskem 39 kanadských bodů (19+20) zažil vůbec nejúspěšnější sezonu v kariéře. „Jednoznačně,“ vyhrkne. „Hrál jsem s Oldou Válkem a Cihlářem. Bylo to moc dobré. Trénoval nás tehdy Jarda Holík. Byl trošku víc ukřičenější, ale mně se dařilo, takže jsem s tím neměl problém,“ hlásil.
Medaile se však dočkal zase doma ve Zlíně. Byla ze stříbra. Na jaře roku 1995 byl součástí zlínskému týmu, který podlehl ve valašském finále Vsetínu takzvaným Vlachovým gólem z kaluže vody. „Čekali jsme od něj rozhodně víc. Hrál dobře do Vánoc, poté dlouho nemohl protrhnout střeleckou formu,“ hodnotil po stříbrné sezoně Vladimír Vůjtek Huba, který tak v play-off zasáhl pouze do čtyř zápasů.
Doma strávil ještě následující ročník 1995/1996, aby následně zamířil opět do Jihlavy, kde strávil následující dvě sezony (1996-1998). „Na Zlín vzpomínám velmi rád, vždyť jsem se zde všechno naučil,“ reagoval Hub. Následovala štace v extraligové Opavě a extraligovou kariéru zakončil v sezoně 1999-2000 v Havířově. V nejvyšší soutěži odehrál celkem 505 zápasů a připsal si 279 kanadských bodů za 120 branek a 159 asistencí.
Ve třiceti jeho extraligová kariéra byla u konce. Následně mu navíc nevyšlo angažmá na Slovensku a musel vzít za vděk hokejově exotickým angažmá v Polsku. Dohodl se s nováčkem tamní nejvyšší soutěže Polonií Bytom. „Na Slovensku jsme se nedohodli na penězích. Do Polska jsem odešel na poslední chvíli, dva týdny před soutěží. Byla to spíš z nouze cnost,“ přiznal později Hub.
V týmu ostravského trenéra Roháčka patřil k tahounům. Na ledě strávil přes třicet minut. „Tak vynikajícího kouče jsem nikdy předtím nezažil,“ tvrdil Hub.
V základní části byl v klubovém hodnocení třetí (21+12), ve vyřazovací části si ještě o příčku polepšil (5+5). „Bronz byl velkým překvapením, hráli jsme na šest sedm lidí. Ve městě byla velká sláva. Jenže vedení mělo velké oči a pak to nezvládlo finančně a klub zkrachoval. V prvním roce vyplatili ještě všechny peníze, ale ve druhém jsme dostali jednu výplatu za sedm měsíců,“ přiznal nepříjemnou situaci Hub, který v rozehrané soutěži přešel do Zaglebia Sosnowiec.
„Tam to bylo obdobné. Dostali jsme dvakrát výplatu a přestali platit. V únoru jsem to tam ukončil. Bez peněz se hrát nedá. Už asi hrát nebudu,“ přiznal Hub, který poté hrával i in-line hokej za Devils Zlín, s nímž získal i mistrovský titul.
Autor: Daniel Ostrčilík. Foto: archiv klubu
ROZHOVOR S JAROSLAVEM HUBEM PO SEZONĚ 1991/1992