Jdi na obsah Jdi na menu

*****HOKEJ, VÝKLADNÍ SKŘÍŇ MĚSTA ZLÍNA*****

Jaroslav Stuchlík st.: "Je pěkné, když má klub svou paměť a je na svou historii hrdý.“

SK Baťa Zlín 1928-1945.jpgSokol Botostroj Zlín 1948-49.jpg

ZK Baťa Zlín 1945-1948.jpg

Sokol Svit Gottwaldov 1949-1952.jpgSpartak a Jiskra Gottwaldov 1952-1958.jpg

TJ Gottwaldov 1958-1990.jpg

SK Zlín, AC ZPS Zlín 1990-1997.jpg

HC ZPS Barum Zlín 1997-1999.jpg

HC Continental Zlín 2000-2002.jpg

HC Continental Zlín 2000-2002.jpg

HC Hamé 2002-2007.jpg

HC RI Okna Zlín 2007-2009.jpg

 


Post: brankářObrazek
Narozen: 13.08.1985 v Olomouci
Výška: 184 cm
Váha: 82 kg
Držení hole: levá

Otec Jakuba má největší zásluhu na tom, že jeho syn hraje hokej. Tatínek Pavel Čech je bývalý házenkář, který však netrval nikdy na tom, aby jeho syn šel v jeho stopách. Jakub měl hokej vždycky rád. V začátcích jako vzor svého staršího bratra Michala, který také hrál hokej. Jakub viděl bratra často na vlastní oči, protože byl častým návštěvníkem stadionu v rodném Olomouci. Protože se chtěl bratrovi co nejvíce podobat, také on nastoupil do přípravky v Olomouci.

Na post brankáře nemyslel hned od začátku. Jeho bratr Michal hrál v útoku, proto také on chtěl střílet góly. . Bruslit se naučil velmi rychle a ani hra s pukem mu nedělala větší problémy. Zdálo se, že je připraven k dalšímu vývinu na pozici útočníka. Postupem času však začal být zvědavý, jaké to je čelit střelám. Nechtěl se však jen tak svého postu útočníka, tak se často stávalo, že Kuba hrál polovinu zápasu v útoku a na další část hry se oblékl do brankářské výstroje.

ObrazekNadešel však čas, kdy se musel rozhodnout. Jakub tušil, že na pozici útočníka hvězdou nikdy nebude, nakonec se naslepo rozhodl, že udělá všechno pro úspěch na brankářském postu. A díky přirozenému talentu úspěch přišel rychle. První náznaky, že je na dobré cestě byly trofeje pro nejlepšího brankáře na různých mládežnických turnajích. Jak Jakub postupně dozrával a učil se dál brankářskému řemeslu, začal mít i reputaci a respekt po celém olomouckém regionu. Vůbec ročník 1985 byl naplněn vysoce perspektivními hráči jako jsou Petr Vrána, Ivo Kratěna, nebo Jiří Paška. A brzy byli vůdčími osobnostmi svých věkových kategoriíí. Jakub Čech získal s ročníkem 1985 tři mistrovské tituly za sebou. Poprvé to bylo v šesté třídě. Stejný úspěch zopakovali i v 7. a 8. třídě. Pod vedením zkušeného trenéra Františka Kalába, který mu dal spoustu rad, jak ještě více zlepšit svoji hru a být více soustředěný na svůj výkon Rostl opravdu ve špičkového brankáře.

Ve 14 letech už byl v dorostu a hlavní trenér Jaroslav Back plně podporoval svůj největší brankářský drahokam. V extralize juniorů chytal už jako neplnoletý. Jakub vždy sledoval brankáře a zkoušel si od nich vzít to nejlepší z jejich brankářského umění. Jeho prvním vzorem byl brankář New Jersey Devils Martin Brodeur a druhým je dnes slávistický brankář Adam Svoboda.

Jeho výhodou je především hbitost. Umí se v brance pohybovat rychle. Má dobrý reflex, tudíž je schopný pokrýt první střely. Jeho slabší stránkou jsou odrazy. Má výborný postřech lapačkou. Má velmi dobrou nožní rychlost, která mu pomáhá pokrýt spodní části branky. Jakub umí i vykrývat úhly a předvídat hru. Dokáže i vyzvat střelce, aby vystřlil přesně tam, kam chce on. Jeho slabší stránkou je bruslení a rozehrávka puku. To je pro uplatnění a úspěch v NHL základní. Taky vytěsnit skuliny u tyček není jeho doménou. Stane se, že jeden zápas mu vyjde nad očekávání a ve druhém propadne. Jeho nestálá forma však v jeho věku není vyjímkou. Až přijdou zkušenosti, určitě ještě předvede, co v něm je.

Prosadit se do NHL je samozřejmě sen každého hokejisty a ani Jakub není vyjímkou. New York Rangers je jeho oblíbený mančaft a celkově město se mu moc líbí.

Olomoucký juniorský tým spoléhal v sezoně 1999-2000 právě na umění mladého brankáře. Jako nejmladší hráč v celé extralize juniorů měl úctyhodná čísla pouze v průměrném týmu, ve kterém čelil mnoha akcím soupeřů. Pouze spoluhráči Petr Vrána a Ivo Kratěna byli ještě zárukou kvality. Nakonec juniorský tým Olomouce v brance s mladým Čechem do play off nepostoupil.

V sezoně 200/01 se olomoucký juniorský tým znovu spoléhal na výkony Jakuba Čecha. Nicméně všichni moc dobře věděli, že jeho budoucnost v olomouckém dresu je mizivá. Jak už to tak bývá všichni kvalitní hráči odcházejí do lepších, nejlépe extraligových klubů. Takoví hráči míří na Moravě do Třince, Zlína a Havířova. Společně s Petrem Vránou, Markem Friebem, Pavlem Ruskem a trenérem Jaroslavem Beckem zamířili do Havířova, kde tehdy Jakubův otec pracoval na pozici generálního manažera.

Trenéři české reprezentace do 16 let Karel Najman a Jaroslav Beck měli snadnou volbu, koho zvolit jedničkou týmu. Jakub Čech měl v té době nejvíce zkušeností, i protop byl možná pozvaný ke všem turnajům. Byl nominovaný ke třem turnajům reprezentace do 16 let. Nastupoval proti stejně starým výběrům ze Slovenska, Švýcarska, Ruska. Nechyběl ani na turnaji čtyř, který se konal v ruském Voskresensku.

Na začátku další sezony 2001/02 se Jakub Čech zapsal do extraligových záznamů v mužské kategorii. V domácím zápase proti Třinci nahradil střídajícího brankáře a stal se tak nejmladším brankářem, který kdy nastoupil v české extralize mužů. V té době byl Jakub Čech 16 let a 1 měsíc starý. Joho vzácný talent mu umožnil, aby se stal týmovou dvojkou za Pavlem Cagašem. Kvůli Cagašovi, který nosil 29 Jakub také změnil své oblíbené číslo. 29 vyměnil za numero 30. Ve Zlíně odchytal svůj první celý zápas v dresu Panterů a splnil si tak svůj velký cíl.

Po skončení sezony podstoupil operaci za účelem zbavit se všech kolenních problémů. Během léta s kolenem rehabilitoval, aby bylo na sezonu připraven. Pro tuto sezonu je Jakub Čech přezdívaný "Čachy", nebo "Čechínho" znovu připraven jako druhý brankář A- týmu Havířova, kde kryl záda Petru Svobodovi. Tým je však zdaleka nejhorší v celé extralize a bojuje jen o udržení v nejvyšší soutěži. Znamená to, že Jakub nastupuje i do zápasu i během utkání, kde ho čeká těžká práce. Mezitím chytá i za juniory. Na mezinárodní scéně nastupuje za reprezentaci do 20 let. Na nejdůležitější akci reprezentace na mistrovství světa juniorů ho bylo ještě možné povolat i do "18", čehož trenéři využili.

V sezoně 2003/04 odešel na zkušenou do zámoří, kde pravidelně nastupoval v nižší soutěží OHL za tým Sault st. Marie Greyhounds. Po dvou sezonách se však vrátil domů do České republiky. Zakotvil však v prvoligové Sareze Ostrava, kde strávil dvě sezony a už tam se setkal s kamarádem Jakubem Štěpánkem. Sezona 2006/07 měla být v jeho kariéře přelomová. Chtěl se trvale usadit v extralize a naskokovat do zápasů v případě potřeby za jasnou jedničku Igora Murína. Avšak výkony byly nestabilní. Zlínský tým jasně ukazoval, že pokud stojí v brance Jakub, není si tak jistý v defenzivní činnosti. Výkony yly kolísavé. Jednou předvedl zázračný zákrok, avšak po chvíli inkasoval zbytečný gól, za který ne jednou musel zpytovat svědomí. To samé se opakovalo v další sezoně, kdy tým HC RI Okna Zlín v brance s Jakubem Čechem dlouho nedokázal zvítězit. Z neúspěchů na něm byla znát nervozita. Šlo vidět, že není v pohodě. I fanoušci, kteří s ním měli velkou trpělivost zjistili, že této mladý brankář bude muset ještě hodně dospět a přesvědčit o svých kvalitách. V marém oji o play off ještě Zlín angažoval Radovana Biegla, který Jakuba odsunul až do pozice třetího golmana. Velkou část sezoy proto odehrál a střídavý start v Sareze Ostrava, kde pomohl vybojovat play off, kde narazili na Olomouc. Příští sezona je v případě působení Jakuba Čech ještě otevřená. Ve Zlíně to však určitě nebude.

Jakub je hodně pověrčivý člověk. Jeden z hlavních rituálů je ten, že pokaždé, kdy jde na led, vykročí na něj pravou nohou. Když zrovna nestuduje angličtinu, tak si rád zahraje videohryTo je jeho nejoblíbenější činnost. Jinak mimo hokej si rád za hraje tenis, který je mezi hokejisty všeobecně oblíbený. Rád si i zajde do kina a spí. Jakub je jinak klidný vyrovnaný, bezstarostný kluk, který si rád poslechne rádio, nebo se podívá na dobrý film. Jeho nejoblíbenějším je "Braková fikce". Co se týká jídla a pití, není moc vybíravý, sní prakticky všechno, ale pokud by měl vybrat tak maso, konkrétně steaky. Jeho brankářskými vzory byli v mládí Pavel Cagaš, Martin Brodeur a Petr Bříza. V politice dává většinou přednost ODS. Z herců je mu nejsympatičtější Macháček, Adam Sandler a Robson Hidler. Oblíbené číslo nosí na dresu, tedy devětadvacítku, mezi barvami se mu líbí světlejší barvy, bílá, oranžová a žlutá. Dokáží ho naštvat především vlastní chyby.

text: Robert Neuhauser

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář