Historie hokejového Zlína

 Příběhy o tom, kterak může zlomyslný osud zasahnout do sportovní kariéry, mohou mít vlastně jen dva konce. Příběh zlínského hokejisty Jaroslava Otevřela vzal bohuzel konec nejnesťastnější. Po osudné srážce s protihráčem zůstal ochrnutý a šance, že by se postavil zpátky na nohy, podle lékařů prakticky neexistuje.

Sportovní dráha levého křidelního útočníka, odchovance zlínské hokejové školy, dlouho naznačovala, že z české ligy nevytáhne paty dál, než do některé z evropských soutěži. A pak si jej najednou jako třiadvacetiletého vybrali v draftu 1991 San Jose Sharks. O rok později se tedy šikovný útočník vypravil přes velkou louži, aby se pokusil prorazit na zámořské hokejové scéně. Strávil tam ale pouze dvě sezóny, během nichž mu bylo umožněno odehrát v NHL pouze 16 zapasů. Za bilanci tří golů a ctyř přihrávek se ovšem rozhodně stydět nemusí. Zbytek času strávil velice úspěsně ve farmářském mužstvu. Po dvou letech marného úsilí stát se stálým členem kádru Žraloků se rozhodl pro návrat do Evropy.

Ve finskem Assat Pori mohl hrát klidně dodnes, protože vedení mužstva s ním bylo nadmíru spokojeno. Přišel však osudný nedělní večer 11. února roku 1996. Na stadion Assatu přijel k ligovému střetnuti tým Jyvaskyla a spolu s ním ruský útočník Vitalij Karamnov reprezentoval Rusko na Švédských hokejových hrách, ale protože tým měl všechny zápasy stockholmskeho turnaje odehrané už v sobotu, chvatně odletěl do Finska, aby stihl ligový zápas v Pori. Do konce poslední třetiny zbývalo asi dvanáct minut, když do Otevřela, který byl skloněn nad ledem, Karamnov najel. Český útočník, v té době patnáctý nejproduktivnější hokejista celé SM-Ligy, ránu vůbec nečekal. Neměl napjaté svaly.

Otevřelův život se ve zlomku vteřiny obrátil naruby. Po srážce zůstal bezvládně ležet na ledové ploše. Okamžitě byl přepraven do nemocnice. Mohl dychat, ale rukama a nohama nepohnul. Jeho mícha byla silně porušena tím, jak se po nárazu vychylil třetí a čtvrtý krční obratel. Lékaři vynesli krutý a nezvratný ortel - Jaroslav Otevřel už nikdy nebude chodit. Možný je jen částečný návrat hybnosti horních končetin.

Otevřel zůstával dlouhé měsíce na rehabilitační klinice v Helsinkach, kde jej pravidelně navštěvoval útočník Jokeritu Otakar Janecký, jeho kamarád a bývalý spoluhráč Tomáš Kapusta, česká velvyslankyně ve Finsku a dva prátelé jeho otce, kteří ve Finsku již delší dobu žili. Dostával tisíce vzkazů, dopisů a pohlednic, jimiž mu vyjadřovali svou moralni podporu lidé nejen z Čech a Finska, ale doslova z celého světa. Stohy projevů lidskosti Otevřela udržely při životě a zahnaly myšlenky na sebevraždu, které jej přepadaly. V Čechách byla zalozena Nadace Jaroslava Otevřela, kde se scházely finanční prostředky na pomoc ochrnutému sportovci. Pořádaly se četné aukce, do nichž mimo jiné přispěla i hráčská asociace NHL. Ale našly se i lidské hyeny, jako například zlínský „podnikatel" Drahomir Vlachynský, který do Zlína sezval všechny české a slovenské hvězdy NHL k exibičnímu utkání. Výtěžek měl být předán Otevřelovi, ve skutečnosti jej Vlachýnský použil ve svůj prospěch. Domů do Zlína se Otevřel vrátil až po třinácti měsících od svého zranění. Celou tu dobu prožil na klinice, kde se učil žít na invalidním vozíku, který ovládal pouze pohyby hlavy. Od radnice dostali Otevřel a jeho otec do třicetiletého pronájmu městské koupaliště, aby vydělané peníze mohl použít na nákladnou nadstandartní rahabilitační péči. Jaroslav Otevřel se denně věnuje speciálnímu rehabilitačnímu cvičení a nevzdává se naděje na zázrak. Kéž by byla jeho nezdolná vůle jednou vyslyšena.