Mnoho koučů se nemůže pochlubit takovým portfoliem. Jeden titul coby hráč, další dva tituly ve slovenské extralize jako trenér, titul se Zlínem v roce 2004 a prvenství na světovém šampionátu 2002 ve Švédsku. To je stručná vizitka nového trenéra českobudějovického HC MOUNTFIELD Ernesta Bokroše. Narodil se 25. srpna 1959 v severomoravské Karviné. Přitom mnoho nechybělo a vůbec se z něj úspěšný hokejista a poté také úspěšný trenér vůbec stát nemusel. V pěti letech se hlásil do fotbalové přípravky, ale kvůli přetlaku malých fotbalistů na něj nezbylo místo. Místo kopaček tedy obul brusle a vedl si o moc lépe.
V osmdesátých letech se stal oporou zadních řad slovenské Dukly Trenčín, která tehdy z pozice armádního klubu patřila k elitě československé hokejové scény. Během svého působení v Trenčíně Bokroš odehrál řadu solidních sezon, ale dlouho se zdálo, že na skutečně velké vítězství ve své kariéře nedosáhne. Blízko byl v roce 1989, kdy Duklu zastavily až ve finálové sérii Pardubice, stejná situace se opakovala i v následujícím ročníku, kdy Trenčín ve finále porazila pražská Sparta.
Bokroš se dvěma získanými stříbrnými medailemi Trenčín opustil a v jednatřiceti letech odešel do druholigového německého Kaufberenu. Odehrál výbornou sezonu, v pětatřiceti zápasech si připsal celkem jedenačtyřicet kanadských bodů a celkem jednoznačně vyhrál klubové bodování obránců. Přeci jen se však ještě na rok do Trenčína vrátil, aby se dočkal vysněného titulu. Dukla v čele s fenomenálním střelcem Žigmundem Pálffym s přehledem vyhrála východní skupinu základní části, ve čtvrtfinále zvládla těžkou pětizápasovou sérii s Kladnem, v semifinále pak přejela finalistu sezony 1990 / 1991 z Litvínova a ve finále přetlačila i překvapení vyřazovacích bojů z Plzně.
Kromě něj se z titulu radovali například i pozdější hvězdy kanadsko-americké NHL Róbert Švehla, Žigmund Pálffy, Róbert Petrovický, někdejší českobudějovičtí hokejisté Jaroslav Brabec s Milanem Nedomou, gólman Zlína Igor Murín, který později pomohl Bokrošova k titulu v roce 2004, či současný liberecký kouč Dušan Gregor.
Triumfem na československé scéně také ukončil aktivní hráčskou kariéru a plynule přešel k trenérskému řemeslu. Příležitost mu dal logicky Trenčín, který sháněl vhodného kandidáta na post kouče juniorky.
A Bokroš svou trenérskou kariéru odstartoval skvěle. Hned v první sezoně vyhrál juniorský titul, stejný kousek se mu podařil i v následujících dvou sezonách. Úspěchy ve třech po sobě jdoucích letech mu otevřely dveře do nejvyšší soutěže. Hned ve své premiérové sezoně 1995 / 1996 u seniorského mužstva Dukly Trenčín získal stříbrnou medaili.
Možná nejdůležitější krok ve své trenérské kariéře udělal v prosinci roku 1996, kdy odešel z nového působiště ve Zlovenu a nechal se zlákat nabídkou z nejzvučnějšího slovenského klubu - ze Slovanu Bratislava. Mužstvo pod jeho vedením vybojovalo vítězství v základní části, úvodními dvěma koly vyřazovacích bojů prošlo bez zaváhání a ve finále Bokroš dokončil sladkou jízdu výhrou nad dvojnásobným mistrem z Košic.
Triumf ve slovenské extralize si posléze zopakoval ještě jednou, když v roce 2001 přivedl na samotný vrchol hokejisty Zvolenu. Za osm let ve slovenské extralize získal celkem dva tituly, čtyřikrát skončil na druhém místě a jednou vybojoval bronzovou medaili. S výjimkou jediného roku nikdy neopouštěl sezonu bez cenného kovu na hrudi.
K tomu byl navíc v pozici asistenta u historického stříbra slovenského národního týmu v
Petrohradu 2000 a o dva roky později se spolu s kolegou Jánem Filcem dočkal i vítězství na mistrovství světa. Slovenský celek se jej dočkal po finálovém vítězství nad Ruskem ve švédském Goteborgu 2002.
Na jaře roku 2003 opustil slovenskou extraligu a přijal nabídku zlínského generálního manažera Zdeňka Venery, aby se ujal trénování zlínského HC Hamé. Bokroš s týmem, který jen sezonu předtím skončil na předposlední příčce extraligy, dokázal prakticky nemožné. Během několika týdnů vtiskl týmu novou tvář, hru postavil na důsledné a bezchybné hře v obraně a důkladně propracovaný systém nakonec přivedl zlínské hokejisty až k finálovému vítězství nad Slavií Praha a k vůbec prvnímu titulu v historii klubu a k účasti na Super Six v Petrohradě, kde mezi sebou bojovalo šest mistrů nejprestižnějších evropských klubových soutěží.
Úspěch dokázal zopakovat ještě v roce následujícím, když se zlínští hokejisté opět dostali až do finálové bitvy, ale tam nad jejich síly byly Pardubice. V letech 2006 a 2007 pak jeho svěřenci už nedokázali překročit čtvrtfinálovou bránu. Dvakrát po sobě je zastavila později mistrovská Sparta. Úspěšné období na Valašsku Bokroš z vlastní iniciativy ukončil v polovině loňské sezony, kdy chtěl dát svým odchodem skomírajícímu celku novou motivaci. Zároveň po několika dnech přijal výzvu z Vítkovic, aby zachránil špatně rozjetou sezonu a dostal papírově silný tým do play-off.
Přes očividné výsledkové zlepšení svůj úkol splnit nedokázal, Vítkovice se mezi deset nejlepších nevešly a vedení klubu Bokrošovi nepředložilo nabídku na prodloužení smlouvy. Od 1. května 2008 se Ernest Bokroš oficiálně ujme vedení českobudějovického HC MOUNTFIELD.
V československé reprezentaci odehrál Ernest Bokroš celkem dvacet utkání a dvě branky. Debutoval 6. září 1983 v Pardubicích zápasem se Sovětským Svazem, první branku dal 10. dubna 1985 v utkání proti NDR, které Československo vyhrálo jasně 12:3. Blízko byl účasti na šampionátu v Praze 1985, z nominace trenéra Luďka Bukače však nakonec na poslední chvíli vypadl.
(platnost: květen 2007) text: www.hokejcb.cz
Foto: www.hokej.zlin.cz
Profil Ernesta Bokroše www.zlin.cz - Martin Sekanina
Dialog na víkend s ERNESTEM BOKROŠEM