Historie hokejového Zlína

Dnes je to rozmanitý kus přírody za Zlínem. Ticho. Klid. Cítíte se jako v divočině. Kousek nad vodou stojí chaty. Lidé chodí na procházky se psy, pořádají se v těch místech myslivecké hony nebo rybáři sedí nad nahozenými pruty. Ve třicátých letech minulého století se však na Zboženských rybnících "lovili hokejisté".  Základní kádr sportovního klubu v Prštném byl získán právě tímto originálním způsobem.

Sekretář a tajemník ústředního výboru Josef Barvíř zjistil, že tam hrají hlavně zlínští hoši, kteří byli brzy pro Prštné získání, a tak měl hokej hned v začátku znamenité úspěchy. „Kanaďané z Prštného“ si získali hodně příznivců, když při svém debutu porazili Přerov a vzápětí SK Malenovice 6:1, a získali i dobré jméno v tehdejší hanácké hokejové župě. Lední hokej měl mezi mladou generací své první místo, nicméně problémem bylo kluziště.

„Hrávalo se na prostředním rybníku. Mám tam chatu. Když jsem tam jezdil, pobrečel jsem si. Jsou to krásné vzpomínky,“ vybavil si někdejší útočník Prštného Svatopluk Klinkovský své zážitky z přírodního kluziště. Když Barvíř podnikl lov na hokejisty, bylo mu pět let. Na Zboženských rybnících se však hrávalo i v pozdějších letech. Byly však už vnímány jako náhradní kluziště, spíše jako druhá ledová plocha. 
„Před nějakým zápasem se rozhodlo, že pojedeme na Zbožáky. Abychom se rozjezdili. Z fabriky vypravili autobus, výstroj jsme měli připravenou. Ale to byla chyba. Nakonec jsme prohráli. Každý se chtěl ukázat, co umí. Špatně to dopadlo,“ usmíval se při vzpomínce Klinkovský. „Pana Barvíře jsem znal jen od vidění," zakončil Klinkovský své povídání na téma Zboženské rybníky.

Vyrazíte i vy nasát úžasnou kulisu přírody? Tak si představte, že i tam se psaly zlínské hokejové dějiny.